Typický finanční majetek investora se akumuluje v průběhu mnoha let. Schopnost vytvářet příjem je nejvyšší v mládí a postupně s blížícím se důchodem klesá až k nule. Mladý člověk proto vlastní značný „lidský kapitál" v podobě všech budoucích příjmů (ať již pasivních či aktivních). Naopak „finanční kapitál“ je u mladého člověka obvykle malý a v čase roste, pokud ušetří více, než spotřebuje. Obvykle pak dosahuje vrcholu s blížícím se důchodem. Lidský kapitál se vypočítá jako čistá současná hodnota všech budoucích příjmů (samozřejmě jsou tyto příjmy odhadovány) v tzv. akumulační fázi, diskontována úrokovou sazbou.
Jak plyne čas a roste finanční kapitál (tedy obvykle) a klesá lidský, roste potřeba ochrany finančního majetku před případnými otřesy. Časem všichni vstoupíme do důchodové fáze, kde lidský kapitál je téměř na nule a jediné, co nám pomůže, jsou naše vlastní peníze, a snad i trochu státní penze.
Životní pojistka by měla být v této době na nule, protože není co pojistit, jelikož lidský kapitál již není tak významný. Naopak je důležité si uvědomit, že investor může žít déle než podle úmrtnostních tabulek a že finanční kapitál vyčerpá dříve. To se týká především kapitálu tvořeného nástroji finančního trhu. Jiná situace je u nemovitostí a případně dalších druhů finančního kapitálu. Různým životním situacím by mělo odpovídat i portfolio. S postupujícím časem by se mělo měnit.
Investiční portfolio musíme skládat s ohledem na věk. Velmi oblíbenou je charakteristika portfolia mladšího věku jako dynamického a portfolia člověka staršího věku jako konzervativního. Tato skutečnost vychází z dlouhodobých výzkumů a rovněž má v sobě i kus logiky.
Přeci jen mladší člověk je obvykle dynamičtější a rovněž potřebuje získat kapitál na svoji budoucnost. Přeci jen s přibývajícím věkem člověk sice získává zkušenosti, ale rovněž obvykle ztrácí energii a bývá pro něj obtížnější vyrovnat se, se ztrátou prostředků, v podstatě celoživotních úspor. Nicméně tato skutečnost má, podle nás, jednu podstatnou vadu. A to zaměření jen na „papírové“ investiční nástroje (podílové fondy, akcie, dluhopisy). Ale stále bude mít většina lidí na mysli „pouze“ papírové investiční nástroje. Bude ukládat prostředky do akcií, dluhopisů či stejným směrem zaměřených podílových fondů.
REKLAMA
Existuje však jeden takřka univerzální recept, který je již vytvořen několik tisíc let. Tento „univerzální recept“ na rozložení portfolia je uveden již v Talmudu. Podle této knihy bychom měli své peníze rozdělit na „třetiny“. Jednu dát do obchodu, druhou do půdy a třetí do rezervy.
Co si pod jednotlivými položkami můžeme představit v dnešní době? Pod pojmem obchod můžeme zařadit nejenom podniky, ale i třeba multilevelové marketingové struktury apod. Mezi půdu je možné počítat nejenom pozemky, ale i nemovitosti.
Největší problém bychom asi měli s definováním rezervy. Zde můžeme zařadit jak hotovost či fyzické komodity, jako jsou zlato či drahé kameny (avšak ty jsou v dnešní době drženy jen výjimečně), tak i akcie, dluhopisy, podílové fondy a další investiční nástroje.
Moderní teorie portfolia z konce 20. století k tomu přidala jen kvantitativní aparát, kritéria a metody, ale nikoliv výrazně jiný obsah. Není však nic snazšího než si špatně vyložit univerzální radu. Pravda, můžeme rozdělit portfolio stejně jako v Talmudu. Avšak pro většinu lidí je to v současnosti nemožné.
REKLAMA
Je třeba tedy najít optimální mix, a právě ten rozhoduje o zhodnocení. Bez tohoto klíče se neobejdete. Otázkou je, kdo nám tento klíč dodá. Přeci jen ne všichni jsme stoprocentními odborníky v oblasti financí.
Zdroj úvodního obrázku: Wikipedia
