CZK/€ 25.325 -0,20%

CZK/$ 23.280 +0,01%

CZK/£ 30.158 -0,25%

CZK/CHF 26.871 -0,13%

Karel Marx: Bohatí akumulují kapitál a chudí chudnou

 


 

Převratné změny ve století páry

Karel Marx (1818 – 1883) žil v době rozmáhajícího se využití přírodních sil, rozvoje železnice, rozmachu využití chemie v průmysluzemědělství, v době rozvoje hutnictví, zpracování rud a ropy. V tomto století světlo světa spatřila ponorka, destilační přístroj, mlátička na parní pohon, parní povoz, nebo spalovací motor. Ve stejné době se začaly válcovat kolejnice, bylo možné používat šicí stroj, elektrický telegraf, soustruh, a mnoho dalších převratných technických řešení. I přes tyto převratné technické novinky, které lidem mohly usnadnit práci, existovaly problémy.

Pro Marxovu dobu bylo příznačné, že nové stroje braly lidem práci. Stroje umožnily vyrábět větší množství požadované produkce s menší námahou. K výrobě přitom nebylo zapotřebí stejné množství pracovních sil jako dříve, někteří lidé se stávali tak jaksi nepotřebnými. Když se například v Anglii začaly používat tkalcovské stavy, počet potřebných pracovníků klesl na polovinu.

Mnozí z těch, kteří v zasažených oborech pracovali, skončili na ulici a neměli na obživu. Na straně druhé jejich chlebodárci, továrníci a držitelé výrobních prostředků (v dobovém označení buržoazie) si polepšili, dokázali s menším počtem pracovníků vyrobit stejné a větší množství než dříve a jejich zisky vzrostly. Vždyť je to logické, čím více je živá práce nahrazována stroji, tím více roste nezaměstnanost a zvyšuje se rezervní armáda nezaměstnaných.

Všechno naznačovalo, že celková poptávka po práci bude expandovat méně, než bude počet těch, kteří práci hledají. Marx, který se nad dopady těchto změn zamýšlel, došel k závěru, že vznikající armáda nezaměstnaných bude zdrojem levné pracovní síly a nezaměstnané bude čekat jen chudoba a mizérie. Kapitalisté budou moci říkat „za branami je lidí dost“, a budou stlačovat reálné odměny za odvedenou práci k minimu.

Zatímco výnosy z kapitálu rostly, výnosy práce klesaly a Marx mohl přijít s konstatováním, že buržoazní vrstvy vykořisťují další třídy, zejména proletariát. Proletariát v Marxově pojetí představoval vrstvou společnosti, která nevlastní žádný kapitál (výrobní prostředky), příslušníci této vrstvy byli nuceni prodávat svou pracovní sílu, aby vůbec mohli přežít.

REKLAMA

Buržoazie vykořisťující proletariát aneb když bohatí bohatnou a chudí chudnou

Marx odmítl klasické definice zisku a renty, a konstatoval, že je jen iluzí, že renta pochází z půdy a že kapitál může pomáhat poskytovat bezpracný výnos. Stroje a továrny (výrobní zařízení) podle Marxova pohledu představují jen nahromaděnou minulou práci a hodnota každého výrobku je předurčena množstvím dnes i v minulosti vynaložené lidské práce.

Příčinou rozevírajících se nůžek mělo být, že proletariát pracuje pro vrstvy vlastnící výrobní prostředky (akumulovaný kapitál), zatímco buržoazie využívá plodů dříve vykonané práce. Každý člověk, který je závislý na příjmech z odvedené práce, vytváří větší množství hodnoty, než kterou dostává ve své mzdě. Kapitalista dělníkovi uhradí jen jeho životní náklady, to, co potřebuje pro fyzické přežití a příchod do práce, dělník v podobě mzdy nedostává plnou hodnotu toho, co do výrobku vložil.

Dělník dostává zaplaceno méně, než je hodnota toho, co vyrobil. Dělník byl vykořistěn, byla mu legálně odejmuta vytvořená nadhodnota. Právě kvůli tomu, že dělník dostává zaplaceno méně, než je hodnota toho, co vyrobil, vzniká zisk. Kapitalisté zvyšují své zisky právě na úkor pracovníků, ať už prodlužováním pracovní doby nebo jejich vykořisťováním a přivlastňováním si nadhodnoty. Kapitalista si přivlastňuje část výsledku práce, nadhodnota je používána pro akumulaci kapitálu a získávání strojového vybavení.

Nadhodnota patří tomu, kdo její tvorbu umožnil, tedy majiteli továrny, práce dělníka umožňuje vytvořit tok čistého příjmu směrem k vlastníkům kapitálu. Marxistický pohled z tohoto pohledu říká, že zatímco proletariát chudne, buržoazie mění rostoucí množství nadhodnoty a nadvýrobku v další kapitál (akumulace kapitálu). Díky tomu právě držitelé kapitálu mají zvyšující se příjmy, které chtějí reinvestovat, a právě díky tomu akumulují majetek a kapitál. Mechanismus akumulace kapitálu je takto vysvětlován nadhodnotou a zájmem kapitalistů nadhodnotu reinvestovat. Rozšiřující se mezera v rozdělení příjmů mezi vlastníky a pracující třídou měla způsobovat, že dělníci budou v porovnání s kapitalisty relativně stále více chudší a budou volat po svržení buržoazie.

REKLAMA

Marxův boj proti buržoazii

Marx svými úvahami vedl polemiku s klasickým ekonomickým myšlením. Ekonomické dění a předpoklad budoucího vývoje vnímal ve vazbě na dopadech ekonomického dění na život tehdejší společnosti. Podle Marxových závěrů mělo být soukromé buržoazní vlastnictví hlavní příčinou nerovnosti životní úrovně lidí, měl to být důvod útlaku většiny privilegovanou vlastnickou menšinou. Možná v tom byla trocha závisti, ale znamenalo to, že když byl jednou někdo bohatý, pak snadněji ještě více bohatl, zatímco chudí bojovali o holé přežití. Bohatí měli výnosy z jimi naakumulovaného kapitálu, ať už v podobě továren, strojového vybavení nebo půdy, zatímco pracující (proletariát) byli vlastníky kapitálu vykořisťováni.

Právě kvůli výnosům z kapitálu v podobě strojového vybavení a továren se podle kritiků tehdejšího systému měla rozšiřovat mezera v rozdělení příjmů mezi vlastníky kapitálu (kapitalisty, buržoazií) a pracujícími (proletariátem). Pracující jsou podle marxistického pohledu v boji o uspokojení svých potřeb nuceni prodávat svůj pracovní čas kapitalistům za nadiktovaných podmínek, kapitalisté proletariát vykořisťují. Protože proletariát dostává stále menšího podílu na bohatství, prohlubuje se jeho bída a životní úroveň příslušníků této vrstvy klesá. Roste masová mizérie, útisk a vykořisťování, což vyvolává pnutí, v jejichž důsledku kapitalismus zkolabuje. Vše dopadne tak, že utlačované masy povstanou nebo že se režim změní. Kapitalismus tedy podle tohoto výkladu spěje k tomu, že masy lidí se vzbouří v revoluci, a zatřesou vrstvami majetnými.

Marx předpovídal, že díky vývoji výrobních sil se kapitalistický systém výrobních vztahů stane nevyhovujícím, a bude vystřídán systémem novým, který Marx označoval jako systém socialistický. Nejenom tyto indicie tehdy naznačovaly, že produktivnější výrobní síly žádají jinou organizaci společnosti, a že společnost stojí na prahu nové revoluce.

Volání po socialistickém uspořádání

„Slovník ekonomie a sociálních věd“, překlad francouzského originálu tohoto slovníku, vydaný nakladatelstvím E.W.A. Edition v Praze 1995 u pojmu marxismus komentuje pojem „historický materialismus“: „Každé etapě rozvoje výrobních sil (pracovníci používají nástroje a techniku určité úrovně) odpovídají výrobní vztahy (třídní vztahy), které se nakonec vždy dostanou do rozporu s dalším vývojem výrobních sil. (…) Hybnou silou historické posloupnosti výrobních způsobů je boj mezi ovládanou třídou (např. nevolníci a poddaní ve feudálním výrobním způsobu) a vládnoucí třídou, která ji vykořisťuje (šlechta). Instituce, právo, stát a ostatní intelektuální produkty (ideologie, umění, náboženství, morálka atd.) se rodí z této ekonomické základny jako její nadstavba.“

REKLAMA

Rozpory mezi původním systémem výrobních vztahů, např. tím feudálním a novým způsobem výroby, například tím průmyslovým, vzniká rozpor, který si členové společnosti postupně uvědomují, a vyjadřují ho v podobě politických a morálních ideálů, o jejichž naplnění pak usilují. Marx ve svých úvahách o budoucím vývoji prognózoval, že vše spěje k nastolení diktatury proletariátu, že soukromé vlastnictví výrobních prostředků bude vystřídáno formou vlastnictví kolektivního.

Vláda privilegované menšiny, tvořené zástupci buržoazních vrstev, měla být nahrazena vládou rovnoprávných a svobodných občanů, diktaturou většiny, tedy proletariátu. Marx volal nejen po diktatuře proletariátu, ale také po tom, aby byli kapitalisté zbaveni výrobních prostředků (znárodnění). Skutečností ovšem je, že  Marx nikdy neposkytl žádný popis ani analýzu ekonomického systému, který by měl kapitalismus nahradit.

Historie ukázala, že kapitalistické zřízení pokročilo dále, než zřízení socialistické

Když uplynulo sto let od vydání Komunistického manifestu, ve kterém Marx vyzýval ke změnám systému (nadstavby), vydalo se mnoho zemí socialistickou cestou. Komunistická elita se pod zástěrkou jednání v zájmu proletariátu uchopila moci, došlo ke znárodnění majetku kapitalistů. Nastoupily experimenty v oblasti centralizace moci a centrálního plánování a řízení ekonomiky bez působení vlivu trhu a s ním související „neviditelné ruky“.

Po několika málo dekádách zkušeností bylo jasné, že i když byla buržoazie cíleně zlikvidována a jí držený kapitál byl znárodněn, socialistické hospodaření pod taktovkou komunistických elit a centrálního plánování funguje od deseti k pěti. Všechno bylo všech, platilo heslo „kdo nekrade, okrádá rodinu“. O přijetí na školu rozhodovaly elity úzce vyvolených komunistických funkcionářů, na zboží se čekaly fronty nebo pořadníky.

I v socialistickém režimu dostával řadový pracovník mzdu ve výši potřebné pro uhrazení životních nákladů. Podobně jako v Marxem kritizovaném kapitalistickém systému, dělník v podobě mzdy nedostal plnou hodnotu toho, co do výrobku vložil (o zbytečné práci a práci pro práci ani nemluvě). Uspokojení potřeb v rámci socialistického způsobu hospodaření se tak mnohdy opíralo o šedou ekonomiku, oprava auta, výměna kohoutku nebo oprava kotle v podstatě nebyla možná jinak, než přes na černo pracujícího meloucháře.

Nedílnou součástí této praxe bylo „zneužití majetku v socialistickém vlastnictví“ nebo „zneužití společného majetku pro soukromou výdělečnou činnost nebo prodej zboží v socialistickém obchodu na vlastní soukromý účet.“

I když komunistické režimy uskutečnily mnohé z toho, k čemu je vyzýval Komunistický manifest, na poli hospodářském moc úspěšné nebyly. Pozemkové majetky byly vyvlastněny, byly vytvořeny státní podniky, doprava byla soustředěna v rukou státu, vznikla stejná pracovní povinnost pro všechny. Nejenom že socialistické výrobky zaostávaly, povětšinou byly i nedostatkové. Ukázalo se, že tyto formy hospodaření pod taktovkou komunistických elit a centralizovaného plánování není vzhledem k lépe fungující tržní ekonomice použitelnou alternativou.

Na straně druhé západní kapitalistické země začaly díky sociálnímu zákonodárství snižovat sociální nerovnosti, vznikly sociální dávky, státem podporované penzijní systémy a pomoc v nezaměstnanosti. Sociální stát se tam stal pojištěním pro ty, kteří nemají dostatek prostředků, byly vytvořeny instituce tlumící nerovnost, ať už to byly instituce zaměstnanecké společnosti nebo veřejného sektoru. Asymetričnost postavení zaměstnavatele z dob devatenáctého století byla usměrněna, existovaly zde mnohé pojistky chránící pracující třídu.

Vyspělé kapitalistické země se spíše než čistě kapitalistickými ekonomikami staly ekonomikami smíšenými. Do značné míry zde začal do hospodářství zasahovat stát, už jenom tím, že „bohatým bral a chudým dával,“ a tím podporoval vrstvy, které by bez toho zůstaly bez prostředků na ulici. I když západní kapitalistické země v době po druhé světové válce zažívaly větší stabilitu, než marxistická teorie předpokládala, trendy vývoje vládních dluhů vyspělých kapitalistických zemí naznačují, že nestabilita kapitalistických systémů ještě systémově vyřešena nebyla. Proto nezbývá než se ptát: Je kapitalismus udržitelný?“ 

Loading

Vstoupit do diskuze 24 komentářů


Související články

Marx: Peníze plodí peníze. Pozor na vykořisťování!

Za Marxových časů začínalo platit, že se finančnictví začalo stávat podporovatelem výroby či  dopravy. O tom, že by finanční trhy a financializace mohla mít dopad na strukturu a fungování ekonomiky, se ale Marxovi zdálo stěží.

Text: Radovan Novotný

08. 03. 2019


Diskuze k článku

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna, vyžadované informace jsou označeny hvězdičkou.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

 
 
 

 
  • emikli

    8 listopadu, 2010

    Trend vývoje státních dluhů ve vyspělých zemích přece není krizí kapitalismu. Pokud vlády vyplácí peníze, které nikdo nevydělal, spíš mi to připadá jak bájný komunismus, kde mají všichni podle svých potřeb.
    Jde o krizi demokracie, kde o rozdělení vybraných daní mohou rozhodovat i ti, co vůbec nepřispěli.
    Jinak Marxe nemám rád, ta jeho démonizace vlastníků kapitálu je zjevně hloupá a zřejmě vyplývá z jeho frustrace jakožto nemajetného.

    Odpovědět

  • WannabeeP

    12 prosince, 2020

    MARX O BURŽOÁZII V KOMUNISTICKOM MANIFESTE
    Jednu polovinu pravdy a vyvážene popisuje i klasik:
    … za tieto doluvedené vyjadrenia musí každý buržuj Marxa milovať. Lenže kapitalizmus dospel k bodu, keď sa stáva brzdou, ako kedysi feudalizmus … A Marx to vyjadril vo svojich spoločenských zákonoch, dodnes platných.
    *
    1. „Buržoázia zohrala v dejinách vrcholne revolučnú úlohu.“
    2. „Kde sa buržoázia dostala k moci, zničila všetky feudálne, patriarchálne, idylické pomery. Nemilosrdne popretŕhala pestrofarebné feudálne zväzky, ktoré pútali človeka k jeho „prirodzenému predstavenému”, a neponechala medzi ľuďmi iný zväzok ako čisto osobný záujem, …
    3. „Buržoázia zbavila všetky dosiaľ ctihodné a so zbožnou bázňou uctievané povolania ich svätožiary…“
    4. „Buržoázia strhla z rodinných vzťahov ich dojímavo sentimentálny závoj …“
    5. „Buržoázia dokázala, že brutálny prejav sily, ktorý reakcia tak veľmi obdivuje na stredoveku, priliehavo doplňovalo najlenivejšie povaľačstvo. Až ona dokázala, čo zmôže ľudská činnosť. Stvorila celkom iné zázraky ako egyptské pyramídy, rímske vodovody a gotické katedrály; podnikla celkom iné ťaženia ako sťahovanie národov a križiacke výpravy.“
    6. „Buržoázia nemôže existovať inak, len keď ustavične revolucionizuje výrobné nástroje, teda výrobné vzťahy, teda všetky spoločenské vzťahy. “
    „Buržoázna epocha sa vyznačuje, na rozdiel od všetkých ostatných, ustavičnými prevratmi vo výrobe, neprestajnými otrasmi všetkých spoločenských vzťahov, večnou neistotou a pohybom. Všetky pevné, zhrdzavené vzťahy sprevádzané starými ctihodnými predstavami a názormi sa rozkladajú, všetky novoutvorené starnú skôr, ako by mohli skostnatieť.“
    7. „Buržoázia, ťažiac zo svetového trhu, dala výrobe a spotrebe všetkých krajín kozmopolitický ráz. Na veľkú ľútosť reakcionárov vyrvala spod nôh priemyslu národnú pôdu. Prastaré národné priemyselné odvetvia boli zničené a sú ničené ešte aj teraz. “
    8. „Buržoázia rýchlym zdokonaľovaním všetkých výrobných nástrojov a nesmierne uľahčenou dopravou strhuje do civilizačného procesu všetky, aj najbarbarskejšie národy. Nízke ceny jej tovarov sú ťažkým delostrelectvom, ktorým do základov búra všetky čínske múry …“
    9. „Buržoázia podrobila dedinu nadvláde mesta. Stvorila obrovské mestá, mnohonásobne zvýšila počet mestského obyvateľstva oproti dedinskému, a tým vymanila značnú časť obyvateľstva z idiotizmu dedinského života.“
    10. „Buržoázia čoraz viac odstraňuje roztrieštenosť výrobných prostriedkov, vlastníctva a obyvateľstva. Nahromadila obyvateľstvo, scentralizovala výrobné prostriedky a sústredila majetok v malom pocte rúk….“
    11. „Buržoázia utvorila za svojho sotva storočného triedneho panstva hromadnejšie a kolosálnejšie produktívne sily ako všetky predošlé pokolenia dovedna. Podrobenie prírodných síl, strojová výroba, používanie chémie v priemysle a v poľnohospodárstve, paroplavba, železnice, elektrické telegrafy, zúrodnenie celých svetadielov, splavnenie riek, nahromadenie obyvateľstva akoby vydupaného zo zeme – veď ktoré z minulých storočí tušilo, že v lone spoločenskej práce driemu také produktívne sily!“
    Marx, Komunistický manifest

    Odpovědět

  • 13 listopadu, 2010

    Stále silněji mám pocit, že byť je to dnes nepříliš populární, tak K.Marx byl velmi zdatný v popisu fungování tehdejšího kapitalistického systému. On neuměl nabídnout fungující východisko – konec konců ho dodnes nikdo nenašel a jeho jméno bylo zdevalvováno socialistickými režimy, které jej používaly jako ikonu, ale myslím, že bude do budoucna stále více uznáván jako výrazná postava své doby.
    U nás dnes pěkně popisuje problémy naší doby, ekonomiky a neudržitelnosti sociálního státu založeného jen na danění středních vrstev profesor sociolog Jan Keller – viz jeho přednášky Arogance financí. Občas mu sice nějaký detail ujede, ale popis principu fungování státu mu jde velmi dobře (kdo chce hledat – najde je na http://www.Youtube.com ).
    Bohužel vyhlídku nejsou moc růžové – ale rozhodně je lepší o budoucích rizicích vědět, než žít v nevědomosti.

    Odpovědět

  • Michal Kára

    13 listopadu, 2010

    No, Marx vycházel (mimo jiné) z premisy, že mezi zaměstnavateli není žádná konkurence, zato mezi zaměstnanci je dokonalá konkurence (přeloženo do moderní ekonomické terminologie). Což v obecně rovině pravda není. Východiska naznačuje právě zkoumání „kdy je to pravda více a kdy méně“, proto je ani nemohl najít. Takže bych s hodnocením „velmi zdatný“ byl „velmi opatrný“ 🙂

    Odpovědět

  • Petr Krok

    29 prosince, 2010

    Karel Marx ve svém díle mj. popsal, že ke změně společensko-ekonomické formace dojde, až se původní formace dostane v jím popsaných rozporech ke kritickému bodu, kdy už nebude déle udržitelná a že se tak stane v případě revoluční změny z buržoazního do socialistického systému spontánně v celém globalizovaném světě. Lenin tuto myšlenku modifikoval – za spouštěč považoval nejslabší článek systému (Rusko). Bohužel, zjednodušeně řečeno, důsledky aplikace této Leninovy these jsme mohli vidět a zažít. Podle mě není ještě potenciál současné společensko-ekonomické formace vyčerpán. Nicméně obecně je naivní myslet si, že současný systém je ten nejlepší a bude tu navěky. Za mnoho sociálních vymoženosti dnes můžeme, kromě jiného, také děkovat tomu, že zde v tzv. socialistickém táboře byla jakási konkurence vůči „Západu“. Tyto sociální výhody nevznikaly nezištně jako přirozený důsledek pozitivního vývoje buržoazního systému, ale jako nutné zlo, aby se udržel sociální smír a tento systém se mohl dále vyvíjet. Za řadou těchto změn je tvrdý politický boj, stávky, demonstrace atd. Křivka v oblasti sociálních výhod ale v této společensko-ekonomické formaci není trvale vzrůstová. Připomeňme si řadu zásahů do tzv. sociální jistot v posledních, řekněme 20 letech, kdy už nežijeme ve světě rozděleném na dva protichůdné tábory (socialistický Východ a kapitalistický Západ). Obecně má chudoba celosvětově vzrůstový trend, snižují se podpory v nezaměstnanosti, sociální dávky, přesouvá se výroba tam, kde zákony umožňují bezohlednější vykořisťování a tím i vyšší zisky (např. práce dětí, znečišťování životního prostředí, nelidské pracovní podmínky) atd. Objevují se snahy o změny, které útočí i na principy demokracie, kterou se snažíme vůči zažilé formě socialismu vymezovat (odposlechy, některé aplikace tzv. protiteroristických zákonů, sílící vliv peněz při prosazování práva, důsledky některých forem lobbingu). V poslední době se argumentuje krizí, ale problémem není, že by v ekonomice nebylo dostatek finančních prostředku, ale v tom, kde se tyto prostředky kumulují, a kde se jich pak zákonitě nedostává. – Tento proces Karel Marx předpověděl.

    Odpovědět

  • WannabeeP

    12 prosince, 2020

    MARXOVE CELOŽIVOTNÉ DIELO
    Marxovou celoživotnou prácou je dielo Kapitál. Podstatu diela Kapitál, teda základných zákonitostí objavených Marxom možno demonštrovať na protirečení, ktorým jeden zo zakladateľov politickej ekonómie François Quesnay trápil svojich vzdelaných súčasníkov, a tí mu vždy zostali dlžní odpoveď.
    Quesnayova otázka: „Uznávate, že čím viac nákladov alebo nákladných prác možno bez ujmy na výrobe usporiť pri výrobe priemyselných výrobkov, tým výhodnejšie sú tieto úspory, lebo zmenšujú cenu výrobku. A napriek tomu sa nazdávate, že výroba bohatstva, ktorá pochádza z práce priemyselníkov, spočíva vo zväčšení výmennej hodnoty ich výrobkov?“ – Ľudsky prijateľne by sme mohli túto otázku položiť asi takto: „Prečo kapitalisti neustále znižujú hodnotu, hoci im ide práve o túto hodnotu?“
    Prečo si kapitalisti nevedomky kopú hrob, hoci to vedome nechcú??
    Marxova geniálna odpoveď prišla po 100 rokoch: „Absolútna hodnota tovaru je sama osebe ľahostajná pre kapitalistu, ktorý ho vyrába. Kapitalistu zaujíma len nadhodnota, ktorá väzí v tovare a dá sa pri predaji realizovať. (Stroj je prostriedkom na výrobu nadhodnoty.) Realizácia nadhodnoty zahŕňa sama osebe nahradenie preddavkovej hodnoty. Keďže však relatívna nadhodnota rastie priamo úmerne s vývinom produktívnej sily práce (produktivity), kým hodnota tovarov klesá nepriamo úmerne s tým istým vývojom (produktivity), keďže teda ten istý identický proces zlacňuje tovary a zvyšuje nadhodnotu, ktorú obsahujú, rieši sa tým záhada, prečo sa kapitalista, ktorému ide len o výrobu výmennej hodnoty, ustavične usiluje znížiť výmennú hodnotu tovarov.“
    Záver: Kapitalisti teda nechcú, oni musia neustále znižovať hodnotu, až táto dospeje teoreticky k nule. Tovar sa tak stáva v nastupujúcej komunistickej spoločenskej formácii dostupný každému: Každému podľa potrieb!
    Poznámka: Hodnota teda nie je identická s cenou. Vývoj ceny iba pozvoľne kopíruje vývoj hodnoty. Kým hodnota je nepriamo úmerne určovaná produktivitou, cenu v kapitalizme určuje trh.
    HODNOTA
    Nášmu kapitalistovi ide o dve veci:
    1. chce vyrobiť úžitkovú hodnotu, ktorá má výmennú hodnotu, predmet určený na predaj – tovar.
    2. chce vyrobiť tovar, ktorého hodnota je vyššia ako suma hodnoty tovarov potrebných na jeho výrobu, výrobných prostriedkov a pracovnej sily, na ktoré preddavkoval na trhu pekné peniaze. Chce vyrobiť nielen úžitkovú hodnotu, ale aj tovar, nielen úžitkovú hodnotu ale aj hodnotu, nielen hodnotu ale aj nadhodnotu.
    V čom sa meria hodnota?
    Skutočná hodnota tovaru, však nie je jeho individuálna, ale spoločenská hodnota, t. j. hodnota sa nemeria pracovným časom, ktorý v jednotlivom prípade tovar výrobcu skutočne stojí, ale pracovným časom spoločensky nutným na jeho výrobu.

    Odpovědět

  • 20 srpna, 2011

    Stát je špatný hospodář, ale zapomnělo se dodat, že kapitalista je pěkný zloděj. Jenom se podívejte na to šizené jídlo, které jíte. A pak na nárůst rakoviny…Nemocní se léčit nebudou, nejsou peníze, jsou rozkradené, ale potraviny se budou šidit dál. A kde neviditelná ruka trhu, asi v rici?
    Jinak kapitalismus nevyhral, ale prohrál. Příjde poslední etapa podle Marxe a to válka a to budete mít co jste chtěli.

    Odpovědět

  • WannabeeP

    12 prosince, 2020

    EGON BONDY, česko – slovenský filozof, dizident
    Na Západe si uvedomili, že to teoretické riešenie je pravdepodobne vypracované Karolom Marxom.
    Rorty nie je jediný, kto v Marxovi hľadá zakopaný poklad. Lenže keď Rorty, kedysi ideológ neoliberalizmu, alebo Derrida či iní, bojovne odporúčajú, aby sa deťom čítal Komunistický manifest, robia tak preto, že z Marxa väčšinou nič iné ani nečítali.
    Kto vlastne Marxa poriadne čítal? Veď je to tridsaťtisíc strán, texty najrôznejšieho druhu.
    V šesťdesiatych rokoch vyvolali senzáciu do tej doby prakticky neznáme Ekonomicko-filozofické rukopisy, ktoré ale boli interpretované existencialisticky. Dnešnou úlohou je prečítať celého Marxa a vytiahnuť z neho filozofické posolstvo bez komentára, len to dať dokopy.

    Odpovědět

  • Josef Svoboda

    5 prosince, 2011

    Rozhodně !
    Bohužel ale nevíme, jaký to bude ekonomický systém
    který problémy lidstva vyřeší. Úmyslně nepíši
    politický.
    Není přece možné v 21. století, aby 10 % movitých
    vlastnilo 90 % kapitálu, zejména když v rozvojových
    zemích umírají hladem denně tisíce DĚTÍ !

    Odpovědět

  • Radek

    5 prosince, 2011

    S těmi dětmi je nejsmutnější to, že hlady umírají především v zemích zmítaných občanskou válkou a podobnými nepokoji… tedy v zemích, kde se sami straní soudobému kapitalismu a globalizaci.

    Odpovědět

  • WannabeeP

    12 prosince, 2020

    WALLERSTEIN, Immanuel, americký sociológ
    Prebieha kríza kapitalistického systému (r. 2009), teda kombinácia normálnych procesov poklesu. Myslím, že fundamentálna kríza systému je natoľko vážna, že o dvadsať až tridsať rokov (2039??) na svete tento systém nebude. Zmizne a nahradí ho celkom iný druh svetosystému.
    Počas posledných tridsiatich rokov som to veľakrát vysvetľoval v mnohých prácach.
    Kapitál musí počítať s troma druhmi základných nákladov. Sú to mzdové náklady, náklady na vstupy a dane. Každý kapitalista musí za tieto tri druhy nákladov, ktoré stále rastú, platiť percento z ceny, za ktorú môže svoje výrobky predať.
    Dostali sa do bodu, keď sú príliš veľké a pridaná hodnota, ktorú môžete získať výrobou, sa tak scvrkla, že sa rozumným kapitalistom neoplatí vyrábať. Riziko je príliš veľké a zisk príliš malý.
    Hľadajú alternatívy. Na túto situáciu používam prigoginovskú analýzu, podľa ktorej sa systém natoľko odchýlil z rovnovážneho stavu, že v ňom nie je možné znovu nastoliť žiadnu formu rovnováhy, a to ani dočasne. Nachádzame sa v chaotickej situácii a máme tu bifurkáciu (vidlovité rozdvojenie). Takže teraz prebieha zásadný konflikt o to, ktorú z dvoch možných alternatívnych podôb systém prijme, čo sa v podstate nedá predpovedať, ale je to veľmi závažná téma. Môže to byť systém, ktorý bude lepší ako kapitalizmus alebo to môže byť systém, ktorý bude ešte horší. Nemôže to však byť kapitalistický systém.
    To je skrátená verzia celej argumentácie.

    Odpovědět

  • filip

    9 května, 2013

    Clanek dobrej :-). Marx byl urcite dosti chytrej a je tezky ho zpochybnit. V kazdym pripade uz se nedozil, toho co nadrobil. Asi malo lidi se obcas zamysli, jak by to tu dnes asi bez Gorbacova vypadalo. 2015, kolikatej by to byl sjezd KSC? Na druhou stranu, v ramci objektivity by snad bylo dobry dodat, ze aspon jednou se to prece jen povedlo. Teda asi jen ekonomicky. V Cine to svym zpusobem dosti slape. Na to kde byli pred nejakymi roky… Poznamka: Nejsem jejich priznivec, zivot neni jen ekonomika, i kdyz pan V. Klaus by mne urcite opravil.

    Odpovědět

  • WannabeeP

    12 prosince, 2020

    Marx nenadrobil vôbec nič. On nám naopak ukázal ten zázrak, v spoločenských zákonoch platných len pre kapitalizmus, že kapitalisti nechcú, oni to MUSIA robiť. Pracovať na svojom zániku, na znižovaní hodnoty a tým aj ceny všetkej produkcie aby naplnili Marxov Zákon hodnoty – všetkým podľa potrieb. Až po dosiahnutí tejto samozrejmosti samozrejmostí – materiálnej nezávislosti- je možné hovoriť o začiatku komunizmu.
    Marx písal o socializme málo a o komunizme ešte menej. V samotnom Komunistickom manifeste spomenul slovo „komunizmus“ iba 5× (slovom päťkrát).

    Odpovědět

  • Jan

    12 května, 2013

    asdf ghjkl

    Odpovědět

  • Martin

    12 května, 2013

    Pěkně napsaný článek, zdravím pravicového voliče :) V mnoha ohledech souhlasím, komunistická ekonomika za tou kapitalistickou opravdu zaostávala. Na druhou stranu, sociální nerovnost produkuje neskutečné množství lidských obětí. Vezměme si ČR, od roku 1989 zde umrzlo nespočet bezdomovců, někdy i 15 během jediného zimního týdne, jejich počet je bez pochyby mnohem vyšší než počet justičních vražd 50. let, kterých bylo 240. A ve světě? 3400 dětí umírá každý den v důsledku nerovnosti, na léčitelné nemoci, podvýživu nebo hladomor, je to adekvátní cena za hospodářský „blahobyt“? Každý biznismen, který udělá na Wall street dobrý obchod ho udělá na úkor jiné země. Je dobré přivádět státy k bankrotům a nabádat je k dobrovolnému skoku do dluhové pasti, ze které není úniku? Jaká země kdy splatila všechny své dluhy? Monetární systém/kapitalismus má na svědomí mnohem více lidských životů než všechny války, hladomory a nemoci v dějinách lidstva. Oproti tomu oběti např. Stalina jsou často nelogicky vydávány za oběti komunismu, přesto, že stalinistické čistky už z podstaty nemohou mít nic společného se snahou o sociální rovnost a společné vlastnictví, protože jedno je dílo šílence a druhé ekonomická teorie. Navíc, v rovnějších zemích je delší méně uživatelů drog, méně duševně nemocných, vyšší sociální kapitál ve smyslu schopnosti lidí si navzájem důvěřovat, vyšší úroveň vzdělání, nišší počet vražd, nišší kriminalita a počet veznů, nišší novorozenecká úmrtnost, méně častá obezita, nišší počet nezletilých matek, a kupodivu i více inovace. Jak může být řeč o vyspělé ekonomice v zemi, která prodala vše co měla a přesto se topí v dluzích?

    Odpovědět

  • WannabeeP

    12 prosince, 2020

    DALIO- MILIARDÁR, KTORÝ TO POCHOPIL
    Pokud politici neprosadí radikální změny, které zastaví narůstající nerovnost mezi lidmi, dojde už v příštím desetiletí ke vzpouře a rozpadu společnosti.
    S tímto varováním nepřichází žádný komunista ani socialista, ale jeden z nejznámějších žraloků západního finančního světa, americký miliardář Ray Dalio.
    I když se v poslední době snaží takzvaně „zachránit svět“ před sociální katastrofou i mnozí další bohatí lidé, v případě 70-letého Dalia je varování před „koncem současné formy kapitalismu“ obzvlášť pikantní. Jedná se totiž o finančníka, který své jmění odhadované na 18,4 miliardy dolarů, získal především spekulativními obchody a správou rizikových „hedgeových“ fondů. Nyní se snaží dokázat, že systém, jehož prostřednictvím pohádkově zbohatl, je špatný a musí se změnit.
    Na jednom z použitých grafů ve své eseji Dalio tvrdí, že
    60 % Američanů se za posledních 50 let vůbec nezvedly reálné příjmy, zatímco zbytku těch bohatších stouply o 40 %. Desetině těch nejbohatších dokonce dvojnásobně.
    V další grafice pak Dalio dokládá, že
    pouze polovina všech obyvatel USA má dnes vyšší reálný plat, než jaký měli jejich rodiče. V sedmdesátých letech minulého století přitom bralo více peněz, než jaká byla reálná mzda jejich rodičů, kolem 90 % pracujících.

    Odpovědět

  • Hanýsek

    10 března, 2018

    Marxe nemusíme mít rádi ale ta teze že bohatí bohatnou a chudí chudnou platí stále stále se rozevírají nůžky mezi vlastnictvím několika málo rodin a zbytku světa, A státní dluh vyspělých zemí je způsoben kapitálem od předražování státních zakázek až po úhrady za uměle krachující banky a platby pro lidi které by měl platit právě kapitál ale hradí je stát a svoji roli v tom hraje i to že centrální banky jsou v soukromých rukou a tedy za své služby opět účtují státu. Souhlasím i s tezí A. Einsteina : ,,Nekontrolovatelný kapitál , a dnes už je velký kapitál nekontrolovatelný, nutně přivede svět ke katastrofě ,zeměkoule při fungujícím plánovaném socialistickém hospodářství může uživit až 12 miliard lidí ale pro kapitál je málo i celý nekonečný vesmír -co kdyby se někde ještě našlo dalších 5% navíc.“ Nový spravedlivější systém musí přijít vždycky přišel a je úplně jedno jak se bude nazývat.

    Odpovědět

  • WannabeeP

    12 prosince, 2020

    MARK BLAUG, holandsko-britský ekonóm
    „Marx – ekonóm, je dodnes žijúcou a závažnou postavou v zmysle, v akom to nemožno povedať o žiadnom z autorov, ktorých sme doteraz spomenuli.
    Bol prehodnocovaný, revidovaný, vyvracaný, pochovaný tisíckrát, a napriek tomu odmieta odísť do vyhnanstva histórie myslenia.
    Tak či onak, jeho myšlienky sa stali súčasťou názorovej klímy, v ktorej všetci uvažujeme, či už sme marxisti alebo nie.
    Nikto sa nebije za Adama Smitha alebo Ricarda, ale krvný tlak vždy stúpa, keď je reč o Marxovi. “
    Economic Theory in Retrospect. Cambridge 1985
    *Kresťanstvo bolo do USA privezené spolu s logaritmami, Shakespearovou poéziou, pojmami práv človeka a občana a istými ďalšími nie nedôležitými produktami ľudského myslenia. Dnes (2020), stojí marxizmus v tej istej kategórii.

    Odpovědět

  • Radek

    11 března, 2018

    Hanýsek: Myslím, že jste si sám odpověděl. V prvé řadě citujete, že je třeba „fungující plánované socialistické hospodářství“, což historie ukazuje neustále, že nefunguje. Dokladem je i to, co píšete předtím o předražených státních zakázkách a sanací bank – čím je větší stát a jeho pravomoc, tím více je předražených státních zásahů do ekonomiky.
    Souhlasím ale s vámi, že k nějaké změně pravděpodobně dojde. Nebude ale revoluční, jak se domníval Marx, ale bude evoluční, postupná. Jaká bude, těžko soudit…

    Odpovědět

  • WannabeeP

    12 prosince, 2020

    SPOR LENINA A STALINA K ÚSTAVE
    LENIN DAL UŽ VTEDY NAJAVO SVOJ NEGATÍVNY POSTOJ K CENTRALIZÁCII.
    STALIN NESKÔR VNÚTIL VŠETKÝM SVOJIM SATELITOM PREDSTAVU CENTRALIZOVANÉHO ŠTÁTU, ČÍM PREDZNAMENAL PÁD CELÉHO SOCIALISTICKÉHO TÁBORA
    Lenin si nechal Stalina na 26. septembra 1922 zavolať do Goriek, ten však odmietol jeho argumenty prijať.
    Stalin obvinil Lenina z „národného liberalizmu“, Lenin bol návrhom textu ústavy znechutený. Text ústavy na mnohých miestach pomenil a dal štátu nový názov – Zväz sovietskych republík Európy a Ázie.
    Lenin nesúhlasil s centralizovaným hospodárstvom, dokonca nesúhlasil ani s centralizovaným systémom dopravy.

    Odpovědět

  • WannabeeP

    12 prosince, 2020

    Podľa Marxa bol proletár ten, kto okrem svojej pracovnej sily nevlastnil nič.
    Dnešný robotník teda už nespĺňa definíciu proletára.
    Tiež cena práce je nezmyselný výraz a podľa Marxa má ten istý význam ako „žltý logaritmus“.
    Kapitalista platí robotníka za jeho pracovnú silu, ktorú robotník ako tovar je nútený predávať kapitalistovi.
    Kapitalista nikomu neplatí za prácu. Práca je substancia a imanentná miera hodnôt, ale sama nemá nijakú hodnotu.

    Odpovědět

  • WannabeeP

    12 prosince, 2020

    Toto je nesprávne pochopenie Marxa. Citujem:
    „Dělník dostává zaplaceno méně, než je hodnota toho, co vyrobil. Dělník byl vykořistěn, byla mu legálně odejmuta vytvořená nadhodnota. Právě kvůli tomu, že dělník dostává zaplaceno méně, než je hodnota toho, co vyrobil, vzniká zisk.“
    Marxov pohľad je takýto:
    „Aj keď sa teda zdá, že kapitalistický spôsob prisvojovania je v rozpore s pôvodnými zákonmi tovarovej výroby [*t. j. so zákonom hodnoty], predsa len nevyplýva z porušovania týchto zákonov, ale naopak z ich aplikácie“ .
    Kapitalista teda neokráda robotníka.
    Ako každý majiteľ tovaru aj robotník dostáva za svoj tovar ekvivalent.
    Skutočnosť, že si kapitalista prisvojuje nezaplatenú nadprácu, „nevyplýva z toho, že bol oklamaný predávajúci [t.j. robotník], ktorý predsa dostal hodnotu svojho tovaru, ale iba z toho, že kupujúci [t.j. kapitalista] tento tovar spotreboval“.
    Teda práve opačne ako je hore citované – „dělník nedostáva méně – ale dostáva ekvivalent.
    Ešte jasnejšie formuluje Marx toto stanovisko na inom mieste:
    „Majiteľ peňazí zaplatil dennú hodnotu pracovnej sily; preto mu patrí jej používanie počas dňa, celodenná práca. Ak denné udržiavanie pracovnej sily stojí len pol pracovného dňa, hoci pracovná sila môže pôsobiť, pracovať celý deň, ak teda hodnota, ktorú jej použitie vytvorí za jeden deň, je dvojnásobne väčšia ako jej vlastná hodnota, je to mimoriadne šťastie pre kupujúceho, ale vonkoncom to nie je nespravodlivosť voči predávajúcemu“ (Kapitál I.).
    [My nie sme proti kapitálu, ale proti spôsobu akým sa rozdeľuje.]
    Nadpráca je transhistorická kategória, ktorá vyjadruje vecnú stránku procesu spoločenskej práce. Vždy, keď to produktívna sila práce umožňuje, časť práce sa vynakladá aj na iné účely, nielen na samotnú reprodukciu výrobcu. Podľa Marxa má byť cieľom robotníckeho hnutia nastoliť také pomery, v ktorých budú sami výrobcovia rozhodovať o tom, ako sa bude vynakladať nadpráca, a tiež o tom, ako sa bude zaobchádzať s výsledným nadproduktom. O citovanej NADHODNOTE – ako forme zodpovedajúcej spoločnosti založenej na námezdnej práci – nemôže byť v (komunizme) „združení slobodných ľudí“ (Komunistický manifest) ani reči.
    (Nadprodukt v komunizme áno, nadhodnota nie!)

    Odpovědět

  • WannabeeP

    12 prosince, 2020

    Skôr ako som odpovedal na uvedenú citáciu, konštatujem správny opis v citácii ďalšieho odstavca.
    Citujem teda nasledujúcu vetu ďalšieho odstavca:
    „Nadhodnota patří tomu, kdo její tvorbu umožnil, tedy majiteli továrny, práce dělníka umožňuje vytvořit tok čistého příjmu směrem k vlastníkům kapitálu.“
    Takže týmto sa autorovi článku ospravedlňujem.

    Odpovědět

  • WannabeeP

    12 prosince, 2020

    MARX PRVÝKRÁT O PREDOBRAZE UMELEJ INTELIGENCIE
    V poznámkach z roku 1858, Marx načrtol, ako by sa ľudstvo mohlo dostať k svetu bez práce (rozumej bez jej otrockej a netvorivej formy):
    >>“Socializáciou vedomostí až do okamihu, keď sa objaví „všeobecný intelekt“, ktorý by nikdy nemal byť obsiahnutý v tom, čo teraz nazývame „duševné vlastníctvo“. <<
    Scéna je Kentish Town, Londýn, február 1858, asi štyri hodiny ráno.
    Na Marxa je v Nemecku vydaný zatykač a v Londýne tvrdo pracuje, zapisuje si poznámky a myšlienkové experimenty.
    Keď si nakoniec preštudovali, čo Marx tej noci písal, ľavicoví intelektuáli z šesťdesiatych rokov dvadsiateho storočia priznali, že to "spochybňuje všetky doterajšie vážne interpretácie Marxa". Volá sa to "Fragment o strojoch".
    Cieľom Marxa nikdy nebola emancipácie práce, ale emancipácie od nej (oslobodenie od jej ťažkej, fyzickej, stereotypnej, netvorivej formy), v príkrom rozpore a na rozdiel od neskorších nacionálnych socialistov v Nemecku, ktorí sa v otrockej práci iných národov vyžívali pod heslom „Arbeit macht frei“.
    BUDÚCNOSŤ ZAČÍNA DNES – 4. PRIEMYSELNÁ REVOLÚCIA A KOMUNIZMUS
    Napriek tomu alebo práve vďaka takým kritickým realistom akým je napr. Čech T. Mikolov (patrí k najuznávanejším vedcom v obore umelej inteligencie. Pracuje pre Facebook 2018, robil pre Google – spoznal tam Kurzweila, a bol stážistom v Microsofte) a vzhľadom na dôveryhodnú prognostiku Kurzweila a platné spoločenské zákony Marxa, možno konštatovať:
    Približne okolo roku 2029 prejde Umelá inteligencia cez Turingov test.
    Najneskôr v roku 2039 nadobudne "Umelá inteligencia" úroveň inteligencie človeka. Najneskôr v roku 2045 nadobudne Umelá inteligencia vedomie o sebe a spôsobí TECHNOLOGICKÚ SINGULARITU – skokovú zmenu vo svetovej produkcii, čím sa naplní jeden z Marxových zákonov – Zákon hodnoty.
    Hlavnú rolu budú hrať stroje. ["Stroj je prostriedok na výrobu nadhodnoty." Marx, Kapitál].
    Stroje nemožno vykorisťovať – prisvojovať si časť nezaplatenej práce. Všetka práca bude nezaplatená. Stroj nepredáva svoju pracovnú silu ako to musí robiť proletár. Aby sa spoločnosť nerozpadla musí kapitalistický štát zaviesť kurzarbeit a Základný nepodmienený príjem.
    K tomu možno vystopovať Marxov záver z Komunistického manifestu, kde Marx píše:
    „Buržoázia je neschopná panovať, pretože nie je schopná zabezpečiť svojmu otrokovi živobytie ani len v rámci jeho otroctva, pretože ho nevyhnutne necháva klesať do postavenia, v ktorom ho sama musí živiť, namiesto toho, aby ju on živil. Spoločnosť už nemôže žiť pod jej panstvom, t.j. jej život je už nezlučiteľný so životom spoločnosti.“
    Tento záver je treba znova prerozprávať – vytvoriť naratív (prerozprávanie, zmena zmyslu obsahu novým výkladom ako v prípade najmocnejšej Marxovej metafory o náboženstve ako ópiu ľudstva).

    Odpovědět