Česká republika se v posledních dvou letech nachází v recesi. Přitom okolní země rostou (každá z trochu jiného důvodu). U malé otevřené ekonomiky, kterou ČR bezpochyby je, je jednou z klíčových otázek objem zahraničních investic. Jejich příliv, ale i odliv důchodů (např. formou dividend) má velký význam pro HDP země.
Z makroekonomického pohledu patří hospodářský růst, vedle inflace a nezaměstnanosti, ke třem nejvíce sledovaným ukazatelům. Navzdory přesvědčení mnohých existují určité hospodářské cykly, které zahrnují jak růst, tak pokles. Ekonomiky totiž nemohou růst nepřetržitě, neboť to vede k růstu inflace, přehřívání ekonomiky a následně pak k recesi. Recese technicky nastává v případě, kdy reálný produkt klesá a hospodářský růst je záporný, a to minimálně dvě čtvrtletí po sobě.
Hospodářský růst je měřen indikátorem hrubého domácího produktu, oblíbenou to mantrou mnoha politiků. Jeho odhad provádí různé instituce a je také jedním ze základních srovnávacích ukazatelů ekonomické kondice a vyspělosti jednotlivých zemí.
Často je pro mezinárodní srovnání vyspělosti ekonomik používán i ukazatel HDP na obyvatele (měřeno paritou kupní síly). Podle tohoto ukazatele byla v roce 2012 česká ekonomika na 41. místě na světě. Její HDP na obyvatele činil 18 600 USD, což bylo zhruba o 5,5krát méně než u vedoucího Lucemburska. Kromě malého evropského knížectví najdeme mezi pěti nejvyspělejšími státy Katar, Norsko, Švýcarsko a Austrálii.
Rozvinuté země ztrácí
Pokud se podíváme na graf srovnávající růst HDP rozvinutých a rozvíjejících se zemí v posledních dvou dekádách, uvidíme, že rozvinuté země v tomto ukazateli zaostávají, tedy s drobnými výjimkami. Od roku 1986, kdy byl růst HDP emerging markets i developed markets takřka stejný, rostou rozvíjející se země rychleji. Výjimkou bylo jen období let 1989 až 1991 a 1997 a 1998, kdy rozvíjející se země zasáhla krize (nejprve asijská, a pak ruská).
REKLAMA
Nicméně křivka růstu HDP rozvíjejících se zemí je mnohem volatilnější, než je tomu u rozvinutých států. Od roku 1986 byl průměrný růst HDP rozvíjejících se zemí kolem 5 % a u rozvinutých pak zhruba 2 %, tedy emerging markets svou ztrátu na vyspělé země pomalu snižují.
Proč tomu tak je? Důvodů je několik, a to na obou stranách. Hospodářský růst vyspělých zemí byl, zejména pak v posledních obdobích, tažen především spotřebou, často se tak dělo na úkor investic. S tím jsou spojeny i vysoké sociální výdaje na stárnoucí populaci.
Vysoké státní výdaje musejí být z něčeho hrazeny (anebo škrtnuty). Vzhledem k tomu, že v podstatě jediný příjmem státních rozpočtů jsou daně, tak aby byl systém financovatelný, musí být vyšší. Daňová zátěž (včetně plateb sociálního a zdravotního pojištění) se pak promítá do vyšších nákladů na pracovní sílu.
Spotřeba domácností (i když si mnozí myslí opak) růst HDP nijak výrazněji nezachrání, neboť dluh domácností, stejně jako státu, je vysoký a možnosti dalšího růstu na dluh jsou tak značně limitovány či dokonce vyčerpány. Vyspělé země zjišťují, že staré motory růstu již příliš nefungují a čeká je změna. Než však bude uskutečněna přeměna založení ekonomiky, je možné očekávat spíše stagnaci, v lepším případě pak mírný růst.
REKLAMA
V jiném světle se jeví rozvíjející se ekonomiky. Ty se opírají především o export (často kvůli poměrně slabé domácí poptávce), který je tažen investicemi. Rostoucí populace a nízký podíl osob v důchodovém věku pak znamená minimální sociální výdaje a z toho vyplývající i levnou pracovní sílu. Navíc jsou často tyto země (a domácnosti) méně zadluženy. To vše jim dává růstové možnosti a přináší poměrně optimistický výhled do budoucnosti. Investoři tak celkem pravděpodobně mohou očekávat budoucí výnosy, a tak do těchto zemí přesouvají své investice.
Úpadek Evropy a růst Asie
V dávné minulosti byla Čína a další asijské země v porovnání s ostatními zeměmi světa velmi vyspělé. Týkalo se to všech oblastí, včetně ekonomiky. Postupem času pak ekonomická moc Číny a dalších asijských zemí začala slábnout a přesouvala se přes arabský poloostrov do Evropy, odtud pak v relativně nedávné minulosti do severní Ameriky, aby se po několika stech letech opět vrátila do Asie.
Skomírání moci Velké Británie asi jen obtížně ještě vůbec někdo pamatuje. Na počátku dvacátého století se ekonomická moc přesunula do „Nového světa“. Ale i USA, jakkoli silné, postupně ztrácí na síle. Ještě v roce 1950 byl podíl západní Evropy a Severní Ameriky (reprezentované především USA) na světovém HDP asi 57 %. V současnosti je to „jen“ 45 % a stále klesá. Za dalších dvacet let by to mělo být jen 26 % a v roce 2050 se odhaduje tento podíl na 18 %.
USA pomalu ztrácí svou pozici. Ještě hůře je na tom západní část starého kontinentu, jejíž podíl na světovém obchodu postupně klesne pod 10 %. Její místo převezme Latinská Amerika a především Asie. Odhaduje se, že v roce 2030 bude podíl Asie na světovém HDP 44 % a o dvacet let později pak 50 %.
Ekonomické kyvadlo se opět vrací do Asie. Pokud by měla Evropa opět nabýt své důležitosti, je třeba provést zásadní ekonomické změny, které však v dohledné době nelze očekávat.
