Podílové fondy jsou nejčastěji kritizovány za to, že investor prakticky není schopen zjistit, kam jsou prostředky, které vložil do podílového fondu, investovány. Ti, kdo chtějí plně rozhodovat o směřování svých prostředků, si určitě fondy nevyberou. Ti, kteří nemají dost zkušeností, případně času na to, aby se zabývali investiční strategií a výběrem vhodných cenných papírů, si mohou vybrat právě fond. Prakticky si tak vyberou portfolio manažera, který fond řídí a rozhoduje o úspěchu a neúspěchu investice.
Ať už se rozhodneme pro fond akciový nebo dluhopisový, konzervativní nebo dynamičtěji laděný, osoba portfolio manažera (PM) a jeho schopnosti, dovednosti a priority jsou velmi důležitými faktory, které ovlivňují investiční styl a nakonec i konečný výsledek investice.
Portfolio manažer fondu má na starosti správu aktiv, sledování situace na trhu a provádění analýzy trhu. Na základě získaných údajů pak rozhoduje o směřování peněžních prostředků, o jejich rozdělení do jednotlivých druhů aktiv apod. Na každého portfolio manažera jsou samozřejmě kladeny vysoké nároky a nemůže se jím stát kdokoli. Každý jednotlivec musí splňovat určité předpoklady, zejména co se týče vzdělání, zkušeností v oboru, stabilní výkonnosti v předcházejících působištích nebo dokonce psychologického profilu.
Jak se pozná kvalita
Dobrý portfolio manažer se pozná hlavně podle toho, do jaké míry je schopen překonat index, neboli benchmark fondu, který spravuje. Podle mnohých investorů musí dobrý PM prostě za každou cenu vydělat, skutečnost ale může být poněkud jiná. I dobrý manažer (a potažmo podílový fond) může být nějakou dobu v mínusu (dnes to platí pro většinu akciových fondů), ale při jeho hodnocení je velmi důležité ho srovnávat s jeho konkurencí, případně srovnávacím benchmarkem, které může výrazně překonávat.
Sledování konkurence a benchmarku je důležité zejména při investování do fondů s nízkým očekávaným výnosem (dluhopisové, peněžního trhu), kde se projevuje existence poplatků mnohem výrazněji, než u fondů s vyšším růstovým potenciálem a překonat samotný index je tak mnohem těžší.
REKLAMA
Právě benchmark, srovnávací index, může být pro manažera velmi často proklínaným omezením, jímž se portfolio manažer musí (v souladu se strategií fondu) více či méně řídit. Je jen málo tzv. freestyle fondů, které srovnávací index (nebo skupinu indexů) vůbec nemají a manažeři investují jen na základě vlastního uvážení.
K tomu, aby manažer dokázal porazit konkurenci a zejména benchmark, může například spekulovat na krátkodobý pohyb jednotlivých titulů, odchýlit se od oborového zaměření (farmacie místo technologií), regionální struktury (EU místo USA), nebo váhy jednotlivých titulů v benchmarku. Může zvyšovat, nebo snižovat podíl různých, na sobě nezávislých (akcie vs. dluhopisy) aktiv v portfoliu.
V dluhopisové části portfolia je možné měnit obligace s různou durací, případně zvyšovat, resp. snižovat kreditní riziko dluhopisů (nákupem firemních dluhopisů, dluhopisů s vysokým výnosem apod.). V případě nákupu aktiv denominovaných v různých měnách je možné zvýšit potenciální výkonnost fondu eliminací zajištění do měny, ve které je podílový fond veden.
Všechny tyto postupy samozřejmě zvyšují jak riziko větších ztrát, tak i náklady, které se projeví na vyšších poplatcích, a proto je u těchto fondů požadavek na kvalitu manažera ještě výraznější než u běžných fondů, které se více či méně drží benchmarku.
REKLAMA
Opakem freestyle fondů jsou pak indexové fondy, které se srovnávacího indexu drží co možná nejtěsněji. Zde jsou na schopnosti manažera kladeny mnohem menší nároky, a proto jsou také tyto fondy často mnohem levnější. Existuje mnoho zastánců tohoto pasivního přístupu k investování, kteří argumentují především nižšími náklady a množstvím aktivně spravovaných fondů, které nikdy svůj benchmark nepřekonaly. V konečném důsledku jsou však tyto argumenty často vyvráceny (nemožnost přesně kopírovat index, dodatečné náklady při výměně akcií v indexu, případně změně váhy jednotlivých titulů a také možnost nedostatečné diverzifikace) a konzervativnějším investorům jsou doporučovány jiné nástroje, které kopírují indexy, jako jsou certifikáty, případně ETF.
Hvězdy lákají investory
I když u nás se o samotných portfolio manažerech podílových fondů v médiích mnoho nemluví a jejich jména jsou většině lidí spíše neznámá, v zahraničí se samotná osoba manažera fondu často stává marketingovým lákadlem pro investory. Úspěšní manažeři jsou u některých fondů zmiňováni častěji než strategie fondu a pro mnohé, zejména velké institucionální, investory jsou zárukou úspěchu jejich investice.
Jedním z příkladů může být i pan Raphael Kassin, který za osm let u fondu ABN Amro Global Emerging Markets Bond Fund nezaznamenal ani jeden ztrátový rok a celkový výnos fondu činil bezmála 400 % (oproti 204 % indexu JPMorgan’s EMBI+). Od roku 2001 do dubna 2007 vzroslt majetek ve fondu z 400 milionů na 6 miliard dolarů. Po odchodu pana Kassina investoři v průběhu týdne vybrali z fondu 1,6 miliardy dolarů.
Raphael Kassin je považován za velmi agresivního investora a mnozí o něm mluví jako dítěti štěstěny. U dluhopisů rozvíjejících se zemí je navíc nutné počítat s velkým rizikem, které hrozí při špatných rozhodnutích, což při jeho agresivním stylu může vést k výrazným ztrátám. Jak je ale vidět, investory jeho výsledky skutečně přitahují. Po nástupu do fondu Credit Suisse Bond Fund (Lux) Emerging Markets (dnes je nabízená už i verze zajištěná do české koruny) vzrostl majetek fondu z 50 milionů na 1,5 miliardy dolarů. A to mluví samo za sebe.
U nás portfolio manažeři nepatří mezi hvězdy a investoři si málokdy vybírají fondy podle toho, kdo je řídí. Investiční společnosti se navíc svými portfolio manažery nijako nechlubí a u některých bohužel nenajdete o manažeru fondu prakticky žádní informace. To ale nemusí snižovat jejich kvalitu. Nejvíce informací o portfolio manažerech svých fondů poskytuje na internetu společnost ČP Invest, která uvádí u svých manažerů jejich vzdělání, dosavadní pracovní zkušenosti i fondy, které obhospodařují. Vzdělání a dosavadní praxi se dozvíte i u manažerů společnosti IKS Komerční banky, bohužel už se nedozvíte, kdo který fond obhospodařuje.
Nepříliš detailní informace o manažerech české rodiny fondů podá Pioneer Investments, u společnosti Conseq si můžeme přečíst profil pouze jednoho portfolio manažera. U fondů společností J&T a ISČS se dozvíme pouze jména manažerů a fondy, které spravují.
