Plán polské vlády bude představovat velký problém tyto fondy (polsky Otwarty fundusz emerytalny, OFE), neboť polské státní dluhopisy tvoří 51,2 % jejich portfolia. Akciová portfolia fondů mají zůstat beze změny. Napříště již tyto fondy nebudou moci investovat do polských státních dluhopisů, ale jen do zahraničních anebo polských korporátních dluhopisů.
Smyslem reformy je najít peníze na investice do hospodářství, které sice nikdy nespadlo do recese, ale výrazně zpomalilo. „Znárodnění“ dluhopisů v polských penzijních fondech a další kroky přinesou polskému státu obrovské prostředky, respektive úspory, které jen v příštích dvou letech dosáhnout v přepočtu dvou set deseti miliard korun. Jde především o úspory na straně dluhové služby.
Dalším krokem má být změna druhého pilíře z povinného na dobrovolný. Aby toho nebylo málo, Státem řízený fond sociálního pojištění také postupně převezme aktiva spravovaná soukromými penzijními fondy pro účastníky, kteří půjdou do penze za 10 let a méně. Polské ministerstvo financí si od tohoto kroku slibuje snížení zadluženosti země.
Zároveň stát plánuje vyvést z penzijních fondů značnou část střadatelů. Ti totiž dostanou zřejmě někdy v průběhu příštího roku na vybranou, zda zůstanou v penzijních fondech (o což se budou muset aktivně přihlásit), nebo budou automaticky převedeni do státního systému průběžného systému (ZUS). Pokud to povede k masivnímu odlivu střadatelů do ZUS, sníží to výrazně náklady polského státu. Pod bohulibým zdůvodněním jde v podstatě o přiznání krachu prvního pilíře a jeho sanování z jiných zdrojů.
Nejedná se sice o faktické znárodnění miliard z penzijních fondů, které před dvěma lety předvedlo Maďarsko a přišlo tak o důvěru investorů, přesto polská vláda v rámci penzijní reformy zašla dále, než se čekalo. Znamená to naprostou marginalizaci celého systému soukromých penzijních fondů.
REKLAMA
Mezi provozovatele soukromých OFE v patří také mezinárodní skupiny jako ING, Aviva, Axa , Generali a Allianz.
Problém pro burzu
Polské fondy druhého pilíře nejsou však jen dluhopisy, jak by se na pohled celkového objemu dluhopisů v jejích portfoliích mohlo zdát. Je jim připisována i výrazná zásluha na rozmachu varšavské burzy. Ten byl tak výrazný, že burza v některých ukazatelích překonala mnohem starší konkurenční burzu ve Vídni.
I když by se mohlo zdát, že plán polské vlády je pro akciový trh pozitivní (OFE zůstanou držené akcie a do budoucna je budou moci dále nakupovat), opak je pravdou. Burza na zveřejněné plány zareagovala propadem o 4,6 %, a to je na jednodenní pokles poměrně dost. Navíc s velkou pravděpodobností dojde minimálně ke krátkodobému zmenšení objemu obchodů.
Přeci jen semínko nejistoty bylo zaseto. Polská vláda má stále výrazný podíl v mnoha důležitých podnicích (např. PKN Orlen známý i v ČR). A do budoucna není jisté, jaký bude postoj vlády. Zveřejněné záměry rozšiřují limity pro výraznější držení akcií zahraničních společností (z 5 % až na 30 % v roce 2021). To s největší pravděpodobností povede k tomu, že fondy se fondy budou výrazněji angažovat v akciích zahraničních společností.
REKLAMA
Je něco takového možné i v ČR?
Vyvstává otázka, zda je něco podobného možného i v ČR. Teoreticky samozřejmě tato možnost existuje. Druhý pilíř, stejně jako první pilíř, nesou poměrně výrazné politické riziko. Jsou závislé na rozhodnutí politiků. Aby se opakovala přesně situace, která se stala v Polsku, však s velkou pravděpodobností možné není.
I kdyby byl vstup do tuzemského druhého pilíře povinný, nebudou držet důchodové fondy dostatečný počet dluhopisů ČR, aby to mělo pro státní pokladnu nějaký výraznější význam. Navíc tuzemské fondy mohou, více než OFE, investovat výrazněji více do zahraničních státních dluhopisů.
Navíc pro investory s dlouhodobým investičním horizontem se investice do fondů s portfoliem státních dluhopisů nevyplatí. Výhodnější variantou je pro ně dynamičtější investice. Každá investice s sebou nese riziko, ať již politické či tržní. Pro jeho snížení je třeba portfolio správně diverzifikovat.
V rukou politiků
Kritici českého druhého pilíře dostali do rukou další z argumentů proti němu. Příznivci „starostlivého tatíčka státu“ mohou jásat. Pravda, všechny druhy investic nesou politické riziko. Nicméně varující je chování politiků v posledních několika letech.
Kde je zaručeno, že pod pláštíkem záchrany státu nebude po vkladech v kyperských bankách a polských státních dluhopisech, nebudou některým státem uzmuty další investice občanů? Je někde psáno, že chamtivé ruce politiků nevezmou lidem celé jejich vklady v bankách či nemovitosti a pozemky? Nebo dokonce jejich nakoupené zlato? Tato záruka není nikde. O to více by si lidé na chování politiků, je jedno z jaké části politického spektra, měli dávat pozor.
