Kladivo na čarodějnice aneb Šincl po Slovensku

Regulace provizí za zprostředkování finančních produktů je horkým tématem nejen v České republice. Slovenské ministerstvo financí se do něj opřelo velmi tvrdě. Ani extrémní návrhy poslance Ladislava Šincla (ČSSD) se připravované slovenské novele zdaleka nevyrovnají. Regulace „po Slovensku“ může vést až k opětovnému nahnání klientů na pobočky bank a pojišťoven.

Na Slovensku finanční zprostředkovatelé zažili dvě vlny „zprostředkovatelského ráje“. První se týkala penzijní reformy, kdy zprostředkovatelé mohli za velmi příznivých provizních podmínek nabízet vstup do druhého penzijního pilíře. Druhá, nedávná, se týkala zákona o spotřebitelském úvěru, který umožnil i dříve uzavřeným hypotékám okamžité (levné) refinancování k jiné bance. Nyní si ale slovenské ministerstvo financí připravuje „kladivo na čarodějnice“.

Česko-slovenská inspirace

Česká republika a Slovensko si jsou stále blízké země. Každá ale v implementaci nejrůznějších směrnic a finančních novinek postupuje jiným tempem. Zpravidla je Slovensko pružnější a rychlejší, a tak se česká legislativa učí z jeho chyb – a vytváří svoje vlastní.

Penzijní reforma

Stárnutí populace nutí státy hledat alternativy k průběžnému penzijnímu systému. Jednou z nich je zavedení druhého, fondového pilíře. Na Slovensku byl vyzkoušen dříve a řada finančních zprostředkovatelů na něm zbohatlo a rozšířilo své prodejní sítě. Tomu se česká strana chtěla vyhnout – a tak omezila provize na minimum. Výsledek? Zatímco na Slovensku se druhý pilíř rozjel a funguje (navzdory občasné politické nevůli) dodnes, v Česku se stal propadákem.

^REKLAMA

Nutno dodat, že za fiasko českého druhého pilíře, který mohl být beztak pouze okrajovou záležitostí vzhledem k minimálnímu opt-outu (vyvedení peněz z průběžného pilíře), nemohou jen finanční zprostředkovatelé a nízké provize. Hlavní díl má proklamace Sociální demokracie, že druhý pilíř obratem zruší, jakmile se dostane k moci. A tak se i stalo.

Spotřebitelské úvěry a hypotéky

Evropská unie prosazuje vyšší a vyšší ochranu spotřebitele za každou cenu. Tu ostatně zaplatí spotřebitel, nikoli europoslanci a eurokomisaři, tak proč by je cena za ochranu klientů zajímala. Aktuální jsou nyní novelizace zákona o spotřebitelském úvěru, které umožňují spotřebitelům splatit za minimálních poplatků i hypotéky v průběhu období fixace – tedy smluvně sjednané doby, po kterou se spotřebitel sám ze svého rozhodnutí zavázal bance nesplatit vypůjčenou jistinu.

Na Slovensku nový zákon pojali velkoryse. Dotkl se i již dříve sjednaných hypoték. Za minimálních sankcí tak lidé měli možnost v současném období minimálních úrokových sazeb úvěr vyměnit za výhodnější. A finanční zprostředkovatelé jim s tím v mnohém pomohli. Jen banky skřípaly zuby, protože od nich odcházeli klienti s tučnými úrokovými sazbami a za nové klienty museli zaplatit provizi.

V Česku se implementace evropské směrnice zdržela. I díky tomu a slovenské zkušenosti zejména velké banky přesvědčily ministerstvo financí, aby se nová pravidla vztahovala až na nové hypotéky. A tak v České republice hypoteční žně nenastaly.

^REKLAMA

Kladivo na čarodějnice

Finanční zprostředkovatelé a finanční poradci jsou velmi často považováni za „kořen všeho zla“. Vždyť oni sjednávají klientům ne vždy zcela výhodné (a občas zcela nevhodné a drahé) finanční produkty. Bez ohledu na skutečnost, že tyto mnohdy pro kohokoli naprosto nevhodné finanční produkty vytváří finanční instituce, míří dohled i legislativa především na zprostředkovatele. A slovenské ministerstvo financí si připravuje opravdu velké kladivo na čarodějnice.

Je to obdobné, jako s evropským bojem proti terorismu. Pár šílenců a vrahů přikrytých ideologií teroristické organizace Islámský stát spáchá několik útoků ilegálně drženými zbraněmi či ukradenými automobily. Reakce Evropské komise a Evropského parlamentu? Zpřísníme podmínky pro legální držení zbraní. Logiku člověk hledá jen těžko.

A tak slovenské ministerstvo financí připravuje novelu zákonů, kterými omezí provize finančním zprostředkovatelům. Klient si sice nekoupí předražený či nevhodný produkt u zprostředkovatele, ale vnutí mu ho hodná slečna na pobočce banky… nikdo totiž bankám a pojišťovnám nebrání předražené a nevhodné produkty vytvářet, naopak, omezením distribučních kanálů se ještě sníží konkurence – a s ní i hledání konkurenční výhody a přínosu pro klienta.

Slovenské mezení provizí

Slovenské kladivo na čarodějnice sestává z omezení výše provizí za prodej životního pojištění, neživotních pojistek a úvěrů, včetně hypoték. A nejedná se o omezení zrovna malé. Navíc provize mají být povinně rozloženy do 7 let. V porovnání s návrhem českého poslance Ladislava Šincla (ČSSD) a Václava Votavy (ČSSD) s rozložením či stornem na 5 let (které bylo schváleno a je nyní aplikováno) se jedná o nesrovnatelně tvrdší opatření.

^REKLAMA

Maximální výše provize za zprostředkování životního pojištění podle návrhu má dosáhnout 130 % ročního pojistného. Kromě rozložení této provize do 7 let má ale ještě jeden háček – pojišťovna bude moci uplatnit jako daňový náklad pouze 100 % ročního pojistného. Dá-li více, platí to přímo ze svého zisku.

U neživotního pojištění, tedy klasického komoditního produktu typu povinné ručení či pojištění domácnosti apod., má být provize omezena na 10 % ročního pojistného (každoročně po dobu životnosti smlouvy). Ovšem pojišťovna si bude moci daňově odečíst pouze 7 % ročního pojistného. Aktuální výše provizí za neživotní produkty se přitom pohybuje na úrovni kolem 20 % ročního pojistného.

Omezení se dotkne, pokud vejde v účinnost, i spotřebitelských a hypotečních úvěrů. Maximální výše provize má být v tomto případě stanovena na 1,3 % výše úvěru, rozloženo do 7 let. Navíc si banka či jiný poskytovatel úvěrů bude moci dát jako daňový náklad provizi pouze do výše 1 % z půjčené jistiny.

Důsledek regulace? Omezení trhu…

Regulace provizí vyplácených finančními institucemi finančním zprostředkovatelům ovlivňuje smluvní vztah dvou komerčních subjektů. Nijak se přitom nedotkne klienta. A to ani prostřednictvím případného odkupného – to si pojišťovna může ponechat např. prostřednictvím „poplatku za předčasné ukončení smlouvy“.

Většina finančních zprostředkovatelů a poradců hledá pro své klienty řešení finanční situace. Chce-li finanční poradce působit na trhu dlouhodobě, nemůže si dovolit své klienty poškozovat. Navíc regulace provizí „podvodníky v rouše poradcově“ příliš neomezí. Ti si najdou skulinku, začnou prodávat neregulované zlato či pochybné dluhopisy. A nebo „investice“ na principu Ponziho schématu. Ohrozí především slušné finanční poradce.

A klient? Bez sítě finančních zprostředkovatelů, kteří nabízí širokou škálu produktů od různých finančních institucí, skončí zpět na pobočce banky či pojišťovny. A ta mu bude moci prodat cokoli. Kde není konkurenční produkt, není ani srovnání nákladovosti. A prodejní plán se přeci plnit musí…