Koronavirus: Utáhnout si opasky, nebo nechat umírat lidi?

V době šíření nákazy COVID-19 jsou přijímána bezprecedentní opatření. Ekonomické dopady jsou nevyčíslitelné. Zatímco se některé vlády, a původně i některé autority, tvářily, že se nic neděje, „že se nakazíme chřipkou, někdo zemře, a svět půjde dál“, jiné vlády byly razantní. Ekonomický pohled je jasný, neexistuje oběd zadarmo. Všechno něco stojí, někdo to zaplatit musí. Jenže všechno má svůj rub a líc.

Docent Tůma a doktor (Ph.D.) Hampl

Ptají se, kolik stojí lidský život, a naznačují, že v dnešní krizi za záchranu životů platí společnost příliš velkou cenu. Působí ve finančním sektoru i na akademické půdě. Oba byli vrcholnými představiteli úřadu České národní banky a díky tomu jsou mediálně známí. Svůj kontroverzní pohled neprezentovali jako akademickou studii nebo pojednání, ale jako komentář v Hospodářských novinách.

Komentář publikovaný 19. 3. 2020 „Bývalí šéfové ČNB Tůma a Hampl: necháme v zájmu ochrany života umřít celou českou ekonomiku?“ v rozsahu 5000 slov vzbudil rozruch. Na úvod zaznělo, že nastoupilo ohrožení životů a společnost se snaží „pochopitelně a správně“ eliminovat.

„Přijatá drakonická opatření budou mít drakonické následky“.

Na pozadí stála argumentace, říkající, že pokud dnes nebudeme ekonomiku tolik omezovat, vyprodukuje se toho více (měřeno prostřednictvím HDP) – a pak (z)bude více peněz pro budoucí léčbu jiných nemocných. Zazněl i ad hoc odhad toho, kolik „drastická“ opatření snižující každé jedno úmrtí stojí:

^REKLAMA

„Vezmeme-li předběžně odhadovanou ztrátu hrubého domácího produktu kolem 250 mld. korun a počet pravděpodobných úmrtí v důsledku koronaviru při méně drastických opatřeních, dostaneme se k částce nejméně desítek, možná však až stovek milionů korun na snížení o každé jedno úmrtí.“

Na pozadí jakoby tato dvojice ekonomů vyčítala, že se toho kvůli opatřením vyrobí méně, že dojde k výpadku příjmů, nárůstu nezaměstnanosti a neschopnosti splácet dluhy. Je to prý harakiri, ze kterého se celý vyspělý svět bude vzpamatovávat ještě dlouhou: „Limitům zdravotního systému jsme se rozhodli obětovat celou ekonomiku.“

To, že je to válka, pak označují za politicky nadnesený termín. Nevědí, kdy bude válka vyhrána, k jakému cíli se směřuje. Kdy budou uvolněny restrikce. Obávají se, že svět zůstane v restrikci další léta. Je prý možné, že: „V zájmu ochrany života ekonomika mezitím zemře.“.

Doktor (Ph.D.) Pertold a magistr Šoltés

Na komentář docenta Tůmy a doktora Hampla promptně reagoval komentář z akademické půdy CERGE: „Náklady z nezastavení ekonomiky by byly enormní, ekonomové z CERGE polemizují s Tůmou a Hamplem“. Z komentáře vyplývá, že v rámci CERGE jako společného pracoviště UK a Ekonomického ústavu AV ČR se nad komentářem Tůmy s Hamplem zamyslela čtveřice akademiků. Kromě Pertolda a Šoltése se zapojil i doktor Jann a doktor Levínský.

Na úvod jejich komentář konstatuje, že „u každého státního zásahu do ekonomiky a společnosti je potřeba porovnat, co se stane s opatřením a co se stane bez něj“. Neztotožňují se ale se způsobem, který při vyčíslení dopadů zvolil Tůma s Hamplem:

„V takovém porovnání jde rozhodně o víc než o pouhé určení, kolik procent HDP jsme ochotni obětovat za zachráněné životy. Jde o komplikované srovnání, u kterého si nikdy nemůžeme být jisti, že ho provádíme správně. Na druhou stranu není složité nahlédnout, když je toto srovnání provedeno naprosto zjevně špatně, což je případ článku, který nám předkládá Hampl s Tůmou“.

Akademici z CERGE dále prezentují svou rychlou ad hoc analýzu, která mimo jiné vyčísluje počet nakažených a počet těch, kteří by potřebovali plicní ventilaci, pokud by byl epidemii ponechán volný průběh:

^REKLAMA

„Za čtyři týdny by tak počet nakažených byl mezi 500 až 750 tisíci lidí. Zhruba pět procent nakažených jsou závažné případy, které k vyléčení potřebují na řádově dva týdny plicní ventilaci. Pět procent z 500 tisíc případů je 25 tisíc pacientů, kteří by v horizontu čtyř týdnů potřebovali plicní ventilaci.“

Související úvahou pak dochází k závěru, že pokud by byl epidemii dán volný průběh, minimálně 15 tisíc lidí by bylo posláno na smrt. Následně vyčíslují i ekonomické dopady toho, pokud by 300 tisíc jinak pracujících v důsledku nákazy vypadlo z pracovního procesu. Výsledky prezentované ad hoc úvahy upozorňují, že nemalé náklady vznikají i s nezastavením ekonomiky.

Kromě rozšíření pohledu na tyto náklady pak akademici CERGE uvažují systematické riziko vyplývající z možnosti narušení klíčové infrastruktury – je „riziko hromadného nakažení klíčových složek, od zdravotnického personálu přes policii, hasiče, personál elektráren až po odvoz odpadu“. Svůj komentář uzavírají tím, že není racionální nechat epidemii rozrůst do gigantických rozměrů.

Pohled profesora Klause

Prezident Václav Klaus v březnovém rozhovoru pro Lidové noviny svůj ekonomický pohled na svět nezapřel. Pokud bychom si to dovolili parafrázovat, pak stále platí, že pokud bude ekonomika kvůli epidemii stát a zadrhávat, bude si muset každý utáhnout opasek.

Na pozadí dnešního dění stojí dilema, jak dalekosáhlá opatření mají být uplatňována. Z ekonomického pohledu lze u přijímaných rozhodnutí zvažovat jak přínosy, tak negativa. Klaus v rozhovoru z pohledu profesora ekonomie otevřeně vyslovil a zopakoval ekonomickou realitu, třebas že se řadě podniků nevyhne bankrot.

Hospodářství by v letošním roce mohlo propadnout o 15 až 20 procent. Ve svém důsledku to bude znamenat, že uskromnit se budou muset i občané:

„Že klesne ekonomika o x procent, ale všichni budou žít, jako by se nechumelilo, budou trávit každý možný víkend na lyžování v Alpách a třikrát za rok pojedou k teplým mořím, od toho si naše společnost musí odvyknout. A musí si odvyknout od pohodlí. A jestli něco bude zásadním dopadem krize vyvolané koronavirem, mělo by to být toto.“

^REKLAMA

Exprezident Klaus také upozorňuje, že jde o největší událost našich životů: „Sto let od epidemie španělské chřipky tady nic srovnatelného nebylo. Takže je to mimořádný fenomén, který nelze bagatelizovat.“ Jde o typ události, která mění dějiny. Středobodem Klausových odpovědí je, že v životě člověka a rozhodování je vždy něco za něco.

I nyní lidstvo řeší věčné dilema: „Jsou vládní opatření správná, adekvátní, anebo přestřelená? Jsou ta brzdicí opatření proti šíření koronaviru tak významná, účinná, aby obhájila a vysvětlila nevyhnutelně obří následky, které to bude vyvolávat? V tomto dilematu se teď pohybujeme. A jakkoliv nechci podrývat pokusy vlády šíření epidemie co nejvíce ubrzdit, tak si současně myslím, že hrozí, že důsledky a dopady budou daleko větší a výraznější, než by bylo třeba.“

Je to prostě výběr mezi tím a oním a má to své následky. Pan prezident ale vyjádřil i svůj státnický a nadstranický pohled: „Jsem plně přesvědčen o tom, že všichni v naší dnešní vládě tohle dilema dnes a denně, každou minutu řeší. Jestli to vyřeší tak, jak bych si zvolil já na základě osobní zkušenosti a osobních preferencí, anebo vy nebo kdokoliv jiný, to je věc druhá. Ale tato vláda – podotknu, že to není moje vláda, já jsem ji nevolil a nehájím ji – má rozhodovací pravomoc a rozhodovací zodpovědnost. A to je třeba respektovat. A hloupě kolem toho nediskutovat.“

Středem celého rozhovoru pro Lidové noviny se pak prolíná vnímání významu dilematu volby. Různá míra opatření znamená různou míru dopadů. Tyto dopady a důsledky budou nutně dopadat na budoucí hospodaření a investování. Skutečně trefný pohled profesora ekonomie, který ekonomii skutečně rozumí a ve svých komentářích a rozhovorech ho zohledňuje.

Ekonomicky myslet, ale nežít ve středověku

Autor tohoto článku si ze studií z přednášek mikroekonomie pamatuje poselství přednášejícího, docenta Keřkovského – „chce to myslet jako ekonom“. Dnes pak může sám jako akademik říci, že pochopení ekonomického pohledu na svět a ekonomické myšlení člověka poznamenává a formuje na celý život.

Ve složité realitě světa ovšem existují i jiné pohledy. Svět nejednou zjednodušujících ekonomických modelů, tiše přijímaných premis a předpokladů „ceteris paribus“, stejně jako mnoha módních teorií, může být pastí. Ekonomové někdy na složitost světa zapomínají a později se diví.

Existují i jiné pohledy, a díky za ně. V soukromé korespondenci, v reakci na nasdílený komentář „bankéřů“ Tůmy a Hampla, jeden takový pohled zformuloval řadový občan, penzista, který ekonomii nikdy nestudoval:

„Za první. Nadhledem z hodně velké výšky (věřící by mohli říct pohledem Boha) je prospěšné, když se “něco” postará o redukci přemnožené populace. Děje-li se tak formou selekce slabých a starých jedinců, pak to určitě přispívá ke zkvalitnění živočišného druhu. Navíc ekonomicky je asi vítáno, ubydou-li větší mírou příjemci důchodů než ti, kteří na výdaje přispívají. O tuto redukci a selekci se odjakživa staraly právě různé epidemie a s rozšířením cestování i pandemie. O obrovských ekonomických škodách, které obrana před touto dnešní pandemií přinese, nelze pochybovat.

Za druhé. Nežijeme ve středověku a homo sapiens se (občas) snaží o to, aby jeho umění myslet přispělo k cílům humanity, tedy ochrany všech jedinců svého druhu, nejen těch silných a zdravých. Oba bankéři patří do středověku – líbilo by se jim tam víc než dnes, ovšem za předpokladu, že by žili na hradě, ne v podhradí.

Ve snaze o humanitu člověk vymyslel také demokracii, které má kromě výhod i mnoho nevýhod. Například to, že tito pánové se středověkým myšlením mohou své teze volně šířit, i když jsou právě z hlediska humanity zločinem.

Je to totéž, jako když různí aktivisté zakazují jezdit prezidentovi do Číny, protože ta utlačuje Dalajlamu, tedy Tibet. Jenže v Tibetu nežije jen Dalajláma a mniši, ale daleko víc obyčejných lidí, těch, kteří ty krásné skalní kláštery stavěli, aby měli mniši kde žít. Ti, kterým až do nedávna mniši odpírali možnost vzdělání, protože negramotní se snáze ovládají. Ostatně v Tibetu byla negramotnost ještě nedávno jedna z největších na světě, což se mění právě díky Číně. Ano, toto je zcela jiný příběh, ale ve skutečnosti to má s pány Hamplem a Tůmou velmi úzkou spojitost“.