Komentář: Alarmující tempo zaostávání Evropy, hrajeme o přežití

Text je stručným shrnutím nejdůležitějších nálezů nově vydaného reportu Evropskou komisí. Týká se konkurenceschopnosti a budoucnosti evropských států. Výzkum vedl bývalý premiér Itálie a ex-prezident Evropské centrální banky Mario Draghi.

Snahy Evropy o podnícení zpomalujícího ekonomického růstu selhávají již od počátku století a tento trend se nezměnil. Evropa v mnohých ohledech ekonomicky zaostává za Spojenými státy, a to především vlivem nízké produktivity. Reálný disponibilní příjem na obyvatele od počátku století vzrostl v USA dvojnásobně rychleji než v Evropě a domácnosti za to platí nižším životním standardem. Co se ale Evropě podařilo, je rozšířit export do Asie a dosáhnout svých sociálních cílů, jako je zúžení nerovnosti v příjmech, více zapojit ženy do trhu práce a zajistit sociální podporu potřebným. Závislost na bezpečnostních zárukách USA poskytované EU pomohla uvolnit větší množství prostředků pro jiné účely. Ovšem toto paradigma se zdá být u konce.

Evropě hrozí, že v „novém světě“ přijde o bezpečnostní záruky USA, ztratí dosavadní dominantní motor růstu – růst mezinárodního obchodu a nedostojí konkurenci ze strany Číny a USA. Navíc Evropa přišla o levný zdroj energie v důsledku válečného konfliktu mezi Ruskou federací a Ukrajinou. Veškeré závislosti, které si EU v minulosti vytvořila a těžila z nich, se nyní obrací v ekonomickou a bezpečnostní hrozbu. Technologická inovace a adopce je esenciální pro růst ekonomik.

Svět nyní prochází velkou přeměnou v důsledku technologických inovací, ale i v této sféře Evropa výrazně zaostává. Většina rozdílu v produktivitě práce mezi EU a USA lze vysvětlit právě zaostávající adopcí nových technologií. Pokud technologie mají být hnacím motorem ekonomik i v budoucnosti, pak Evropa v tomto ohledu nemá dobré výhledy. Pouze 4 z 50 největších technologických společností na světě je evropských a vznik nových škálovatelných inovativních společnosti v EU je velmi vzácný. To se děje v době, kdy Evropa nutně potřebuje najít nový zdroj růstu, protože stárnoucí a stagnující populace bude i nadále zhoršovat její ekonomické vyhlídky.

^REKLAMA

Očekává se, že evropský pracovní trh se do roku 2040 bude každým rokem zmenšovat o zhruba 2 miliony lidí a poměr pracující populace k důchodcům se posune ze současných 3:1 ke 2:1. Evropa se tak bude muset o to více spolehnout na růst produktivity (tedy technologickou adaptaci), aby dosáhla ekonomického růstu. Při současném trendu růstu produktivity se ale evropská ekonomika bude v dalších dekádách reálně propadat. Digitalizace a dekarbonizace ekonomiky spolu s vylepšením obranyschopnosti Evropy přitom vyžaduje bezprecedentní investice, násobně větší než byl Marshallův plán.

Tímto tempem se základní ambice EU nemohou všechny naplnit (jestli vůbec některá). Ta nedokáže být zároveň v popředí technologické inovace, lídrem v dekarbonizaci ekonomiky, udržet stávající sociální model a být velkým hráčem na geopolitickém poli spolu s USA a Čínou. Bude tedy potřeba udělat výběr a prioritizovat ty cíle, které jsou pro Evropu důležitější, a naopak se částečně vzdát těch, které jsou méně podstatné. Evropa čelí existenční krizi a restrukturalizace současného socioekonomického modelu je absolutně nezbytná.

Základními hodnotami EU je prosperita, rovnost, svoboda, mír a demokracie v udržitelném prostředí. EU existuje, aby tyto cíle pomohla zajistit, říká Draghi. Pokud se jí ale nedaří těchto hodnot dosahovat, nebo si musí vybírat mezi těmito základními hodnotami, EU postrádá smysl a měla by zaniknout. Jedinou cestou, jak spasit tyto ambice, je podnítit ekonomický růst, a to především skrze růst produktivity, a tedy adaptací technologií. Jediný způsob, jak spasit Evropu, je radikální proměna, míní Draghi.

Tři oblasti pro zažehnutí růstu

Výzkum zmiňuje 3 oblasti, na kterých musí EU zapracovat, aby zažehla ekonomický růst, a podle něj v žádné z těchto oblasti nezačínáme od nuly. EU stojí na zdravých základech, jako je kvalitní vzdělaní, dostupná zdravotní péče a robustní sociální zázemí. Ovšem nedaří se jí proměňovat své přednosti v produktivní a konkurenceschopné trhy na globálním poli.

První a nejdůležitější oblast: je potřeba dohnat zaostalost v technologické adaptaci Evropy oproti USA a Číně, především v oblasti pokročilých technologií.

^REKLAMA

Evropa se zasekla na statické průmyslové základně se starými velkými společnostmi, které se nemění. Velkým problémem je to, že se nerodí nové společnosti, které by mohly svými inovacemi a technologickou aplikací nahradit ty staré, nebo pro ně minimálně vytvořit silnou konkurenci. Za posledních 50 let v EU nevznikla jediná společnost, která by mohla konkurovat stávajícím gigantům.

Naopak v USA všech 6 největších společností na současném trhu vzniklo právě v tomto období. Tento nedostatek dynamiky a inovace je sebenaplňující se a vede k ještě větší stagnaci. Problém není v tom, že by Evropě scházely nápady, nebo ambice, ale ve všech dalších krocích – tedy v komercializaci a škálování těchto inovací. Za tím stojí především přehnaně restriktivní a inkonzistentní regulace.

Velká většina inovativních a růstových evropských společností se tak v průběhu času přemístí do USA, neboť škálovat podnikání v EU je velmi obtížné. Ve světě, který je na pokraji další technologické revoluce (AI), si Evropa nemůže dovolit být pouhým přihlížitelem a těžit ze zastaralého průmyslu minulých století. Centrálním prvkem technologické integrace je tedy poskytnout Evropanům schopnosti a možnosti využívat nové technologie ke zvýšení vlastní produktivity.

Druhou oblastí je dekarbonizace a konkurenceschopnost.

Zatímco Evropa je nyní lídrem ve výrobě obnovitelné energie, Čínská konkurence válcuje evropské výrobce výraznými vládními dotacemi, přístupem k levné výrobní kapacitě a levným komoditám. Úzká spolupráce mezi členy EU a správný regulatorní přístup EU k této otázce tedy rozhodne, zda Evropa zůstane i nadále lídrem v této oblasti.

Třetí oblastí je snižování závislostí.

Vyšší soběstačnost Evropy v oblastech jako je bezpečnost a energetika je nezbytná pro udržitelný růst. Značná závislost Evropy na Číně je velkým tématem, kde je třeba nastavit lepší rovnováhu mezi závislostí z ekonomických důvodů a soběstačností z důvodu bezpečnostních. Vyšší investice do obranyschopnosti EU a snížení fragmentace jednotlivých armád je nezbytná.

V sázce je budoucnost Evropy

Velká část problémů EU plyne jednoduše z velké fragmentace uvnitř unie. Taková organizace může být efektivní, pouze když bude jednat rozhodně a jako jeden celek. Nejednota totiž vytváří byrokratický proces, který paralyzuje celou unií a zatěžuje všechny členy. Mnoho problémů s růstem ekonomiky plyne jednoduše z přehnané regulace, která odrazuje inovaci a zabíjí meritokracií.

Problémem není to, že by Evropa neměla potenciál, nebo že je neschopná. Problém je v „softwaru“, neboli politickém a legislativním nastavení, které nás všechny brzdí. To se musí změnit. Draghi věří, že efektivním nastavením zákonů, umenšením byrokracie a jednáním v jednotě by Evropa mohla snadno v čase srovnat rozdíl s USA. EU může přežít, pouze pokud se radikálně promění a zefektivní. S prokrastinací Evropa již v měnícím se světě neuspěje.

Autor: Timur Barotov, analytik BHS