Klient… nejcennější „zboží“ nejen ve finančním byznyse. Není tedy divu, že se čas od času rozvíří spory, komu vlastně klienti patří.
Placené finanční poradenství má rozřešení otázky „vlastnictví“ klientů snadné. Stačí se podívat do smlouvy mezi klientem a finančním poradcem a vztah mezi finančním poradcem a jeho zastřešující firmou je zakotven zas v jeho firmě. A že se jedná o klienta společnosti je nepochybné – klient za obdržené služby platí… a podle majitele účtu, na který jeho platby směřují, lze snadno určit komu.
Potíže s dohledáním „vlastnictví“ klientů má ale provizně honorované finanční poradenství. Smluvně je sice podchycen vztah mezi poradcem a finančně poradenskou společností, ovšem klient žádnou smlouvu o poskytnutí rad nepodepisuje. Jediný doklad o poskytnutém poradenství je klientem podepsaný záznam o průběhu schůzky a souhlas s navrhnutým řešením. Praxe ale ukazuje, že v tomto směru jsou klienti ochotni podepsat ledascos… bohužel.
Finální smlouvy o finančních produktech ale klient uzavírá s konkrétními finančními institucemi. Finanční poradce na nich figuruje „pouze“ jako zprostředkovatel a jeho společnost nejčastěji jako logo na deskách a v záhlaví smluv. Klient tak neuzavírá smlouvu ani s finančním poradcem, ani s finančně poradenskou smlouvou. Čí tedy je? Finanční instituce.
Finanční instituce se ale do sporů o „vlastnictví“ klientů nepouštějí. Proč? Mají své jisté a klienty mají podchyceny na smluvním základě. V klidu mohou počkat, až si své „majetkové“ spory poradce s firmou vyřídí, a pak jim začnou přivádět nové klienty. Jim… nebo sobě?
REKLAMA
Komu patří klient podle vašeho názoru?
