Pro názorný příklad se můžeme podívat dovnitř evropského ekonomického motoru, tedy Německa. Středně velké společnosti jsou v německých spolkových zemích tak úspěšné, že se jejich model snaží okopírovat i Francie. A to už, zvláště při vzpomínce na historické reminiscence a tradiční francouzskou hrdost, je už co říci.
Pochutnají si Galové na bratwürstu?
Hrdý galský kohout si musí zvykat na nové slovo, které v jeho řeči nemá přesný ekvivalent, a to mittelstand. Význam tohoto slova je však i lidem neholdujícím goethově jazyku poměrně jasný. Proč „najednou“ takový zájem o doposud poměrně opomíjenou početnou skupinu podniků?
Evropská dluhová krize a problémy eura výrazně nahlodaly sebejistotu a úspěch velkých francouzských korporátních šampionů. Není se čemu divit, že v takové atmosféře sílí názory, že by nebylo od věci napodobit německé, většinou rodinné firmy, které byly krizí postiženy relativně málo. A tím pádem opět nastartovat růst a rozšířit počet pracovních míst, včetně zvýšení objemu exportu.
Ovšem není úplně jisté, zda dokáží Francouzi německé zvyklosti napodobit. Přeci jen nejde o pouze o systém mittelstand, ale jeho neodmyslitelnou součástí je rovněž německá mentalita a pracovitost.
Že to Francouzi myslí vážně, dokazuje i vznik nové banky, která v sobě spojuje různé instituce hospodařící s veřejnými i soukromými prostředky, jejichž úkolem je finančně podporovat středně velké podniky. Nová instituce s názvem Banque Publique d´Investissement (BPI) se velmi podobá německé rekonstrukční bance (Kreditanstalt für Wiederaufbau), jež vznikla po Druhé světové válce (v r. 1945).
REKLAMA
Ovšem nebyli by to Francouzi, aby nepřizpůsobily vše svým „potřebám“. Jak už to bývá u Francouzů zvykem, dívají se na věc více centralisticky a vybrali si jen jedinou část systému. Německé firmy dosáhly úspěchu tím, že se držely svého kopyta a zvyšovaly efektivitu. Velmi dobře se tak dokáží uplatnit na specializovaných trzích a účtovat si slušnou marži, což vede k větší inovaci. To je v kontrastu se situací v obřích francouzských společnostech, které bez ohledu na jejich silné postavení na trhu či oboru, ve kterém působí, od přelomu století výrazně zaostávají.
Pohled do minulosti
V Německu se o termínu mittelstand začalo hovořit v 19. století, kdy se značně rozšířily počty řemeslníků. Středně velké společnosti se staly pevnou součástí hospodářství až během poválečné obnovy Německa. Jedním z důvodů byla i nechuť Němců k obřím společnostem, neboť ty byly do značné míry spojeny s nacistickým režimem.
Paradoxně středně velkým společnostem pomohlo i rozdělení Německa. Giganti typu Siemens, kteří byli nuceni odejít z Berlína, museli hledat místo, kde začnou fungovat. Část z nich si zvolila spolkové země jako Bavorsko či Bádensko-Württembersku, tedy země, které jsou považovány za líheň podniků typu mittelstand.
Francie se vydala jinou cestou, a to budováním národních šampionů v oblastech, jako je atomová energie, letecký či kosmický průmysl. Jakákoli podpora firem je pak více centralizovaná, což nahrává obřím společnostem. Kdežto středně velké firmy hledají podporu u regionálních samospráv a bank.
REKLAMA
Více manažerů
Francouzské střední podniky jsou více byrokratické než německé. Existuje u nich mezi vrcholným vedením a dílnou dvakrát tolik úrovní řízení než v Německu, zpravidla osmnáct (v Německu maximálně devět). Němci mají pružnější styl řízení (berou na obchodní cesty například manažery svých dodavatelů). A rovněž více hýčkají své odborníky s konkrétní specializací, kteří dokáží vyřešit odborné technické problémy. Zatímco jejich francouzské protějšky podporují více elitní „kádry“ s obecnými technickými znalostmi.
Pravdou je, že mnoho z německých praktik lze snadno napodobit. Třeba počet úrovní řízení je možné snížit. Avšak nános dějin a tradic se odstraňuje dost špatně. Pouhé pumpování peněz do malých firem nelze čekat zázraky. Nejen středně velké společnosti zpravidla rostou stabilněji na základě vlastnoručně vydělaných prostředků než peněz odjinud.
Pilíř americké ekonomiky
Stejně jako v Evropě, i v USA dosahovaly středně velké společnosti v poslední době zajímavých výsledků a vytvořily řadu pracovních míst. Dohromady zaměstnávají přes 40 milionů Američanů a generují jednu třetinu HDP plynoucího ze soukromého sektoru. Období let 2007 až 2010 přežilo zhruba 82 % středně velkých firem, zatímco u malých to bylo jen něco málo přes polovinu, nicméně u velkých společností to bylo 97 %. Přesto tito obři zrušili během krizových let 3,7 milionu pracovních míst, kdežto středně velké společnosti vytvořily 2,2 milionu nových míst.
Důvody úspěchu
Americké středně velké společnosti se do značné míry podobají těm německým. Nacházejí se většinou v průmyslovém srdci země, zpravidla existují již nějaký čas a zhruba třetina z nich jsou rodinné podniky, dalších 40 % pak představuje kombinaci soukromého a rodinného kapitálu.
Právě absence krátkodobých tlaků finančních trhů jsou jedním z důvodů, proč středně velké společnosti ochotněji investují do dlouhodobého rozvoje, a to i přes nelehkou ekonomickou situaci. Tyto společnosti se více zaměřují na to, co jejich zákazníci chtějí, a více využívají nejmodernější metody řízení, stejně jako inklinují k neotřelým formám mezinárodní spolupráce.
