Konečně důchodová reforma, která bude mít nějaký dopad?
S českým důchodovým systémem se to má zhruba takto: víceméně všichni víme, že to není udržitelné, ale předchozí vlády neměly dost odvahy do toho pořádně zasáhnout. Navíc lidé v produktivním věku, kteří se blíží svým věkem spíše k hranici důchodu než ke své maturitě, si nejistotu starobních důchodů uvědomují. A pokud jsou jen minimálně finančně gramotní, tak si na důchod spoří bokem. Mimo státní možnosti.
Současná vysoká inflace ale přinesla bezprecedentní situaci. Nikdy za posledních dvacet let jsme tady neměli dvoucifernou inflaci. Ano v devadesátých letech, v roce 1993 v době vzniku samostatné České republiky byla inflace 20% a po zbytek devadesátých let se pohybovala u 10 %. Ale po divočejší ekonomické transformaci došlo víceméně k ustálení kolem obvyklého 2% inflačního cíle. S menšími výkyvy směrem nahoru, častěji ale spíše dolů.
Zvykli jsme si na nízkou inflaci a během posledních deseti let jsme si zvykli i na výrazný růst životní úrovně. Spolu s nízkou inflací rostla průměrná mzda a také rostly průměrné důchody. Vysoká inflace ale zákonné valorizace natolik zatížila, že v podstatě odhalila slabá místa důchodového systému. A také přinesla výrazné deficity důchodového účtu. To vše po období, kdy důchodový účet končil jako vyrovnaný. A vypadalo to, že problém vlastně nevzniká.
Důchodový účet jako indikátor zdravého důchodového systému?
Během vlády Andreje Babiše vypadal důchodový účet až idylicky. V letech 2018 a 2019 skončil v přebytku a vypadalo to, že stát na důchody má a vždycky mít bude. Tomu ostatně odpovídalo chování tehdejší vlády, která důchodcům přidávala i nadlimitně a která se chválila tím, že průměrný důchod roste až bezprecedentně.
TIP: Stav důchodového účtu můžete najít na stránkách MFČR
REKLAMA
Do mínusu se důchodový účet dostal až v roce 2020 spolu s kovidovou pandemií, všeobecně se ale čekalo, že dojde opět ke stabilizaci, až se po uzávěrce ekonomiky zase nastartuje podnikání a také výběr daní i důchodového pojištění. Přišla ale inflační krize, která začala zvedat důchody nejen díky zákonné valorizaci v lednu každého roku, ale také mimořádnými valorizacemi v průběhu roku.
Současná vláda Petra Fialy se tak najednou musí vypořádat s prohlubujícím se saldem důchodového účtu a se zátěží veřejných financí způsobenou právě růstem starobních důchodů. Přičemž se předpokládalo, že i letošní mimořádná valorizace přinese další prohloubení salda důchodového účtu. Vláda tak přistoupila k tomu, že zákonnou valorizaci snížila. A důchody v červnu 2023 v průměru zvedají asi o 750 Kč. I když byla na tuto úpravu podána ústavní žaloba, tak je zatím platná.
Důchodová reforma
Zatímco toto bylo pouze urychlené jednorázové opatření, které hasí současný aktuální problém rostoucího schodku státních financí, tak vláda připravila i důchodovou reformu. Ta by se měla schvalovat během letošního roku. A pokud bude schválena v navrhované úpravě, tak představuje zatím největší zásah do důchodového systému za posledních několik dekád.
Upravuje se věk odchodu do důchodu, odchod do předčasného důchodu, stejně tak množství vybraných peněz. Snižuje se částka pravidelné valorizace důchodů, upravuje se vyplácení mimořádné valorizace. Celkově by se mělo do systému vybrat více peněz, v čase by měly důchody méně růst a navíc by měli pracující do důchodu přispívat delší dobu. Tak zhruba ve zkratce jde myšlenka důchodové reformy.
Tato reforma se navíc snaží zmenšit rozpětí mezi nejmenšími a průměrnými až vyššími důchody. Zachovává také zatím výchovné, tedy příspěvek do důchodu osobám, které vychovali nové poplatníky. Do budoucna se zatím počítá s rodinným vyměřovacím základem, který by měl zlepšit postavení především žen v důchodovém systému. Změny by měly po schválení naběhnout od roku 2024 a 2025.
Velké změny a velké dopady?
Už jenom to, že se tentokrát vláda do reformy opravdu zakousla, je podle mě nevídané. Předchozí vláda měla sice komisi pro spravedlivé důchody, ale výstupy byly spíše kosmetické a navíc k jejich implementaci nedošlo ani náznakem. Oproti tomu se současná reforma opravdu reálně zabývá stávajícími problémy. Snaží se zvýšit příjmy do systému, omezuje jeho výdaje, zvyšuje dobu, kdy jednotlivec do systému přispívá. Je to odvážné, i když řada odborníků se shoduje v tom, že by vláda mohla být ještě odvážnější. Buďme ale možná rádi i jen za první náznaky, že k nějaké reformě opravdu dojde.
Je ovšem otázkou, jak pětikoalice udrží soudržnost během hlasování v Parlamentu a jak vlastně celá reforma dopadne. Je ovšem skoro až zázrak, že se pět politických stran na nějakém tom kompromisu dokázalo dohodnout. A navíc se dá čekat, že tato reforma bude mít reálné dopady a ke stabilizaci důchodového systému může opravdu přispět.
