Člověk žijící v prosperujícím městě může žasnout nad tím, jak město rozkvétá. V takovém městě může být na první pohled vidět, že byly opraveny silnice, vybudovány nové chodníky, opravena a přistavěna radnice, zasíťovány pozemky pro novou výstavbu.
Podobnou prosperitu je možné na první pohled spatřit v zemi, která svou prosperitu financuje a kryje schodky svých bilancí a rozpočtů. Zemi, do které budou okolní země ochotné na dluh vyvážet svou produkci, do které budou přitékat investice, bude zjevně prosperovat.
Vláda může na dluh vytvořit štědrý sociální systém, vybudovat skvělou dálniční síť, mít dobře fungující systém integrované veřejné dopravy, může vytvořit mnoho veřejných institucí, zabývajících se ušlechtilými věcmi. Není ovšem všechno zlato, co se třpytí.
Kouzlo maďarského zadlužení
Ukázkou toho, jak populistické plnění přání voličů financované dluhy a kultura žití nad poměry končí, je Maďarsko. Maďarští voliči volili toho, kdo dokázal více slíbit, pro Maďarsko byl příznačný štědrý sociální systém a velký počet invalidních důchodců. Vysoké deficity veřejných financí a běžného účtu trápil Maďarsko již několik let, ovšem situace byla až do příchodu finanční krize zvládnutelnou.
Občané žili skvělý sen plný prosperity, sen bohatého státu, který zvládne krýt mnohé výdaje a udržovat blahobyt.
REKLAMA
Protože rozhazovačná fiskální politika a vysoké vládní výdaje zvyšují v ekonomice úhrnnou poptávku, mají v situaci plné zaměstnanosti zdrojů a kapacity ceny tendenci růst, inflace je vysoká a pro její zvládnutí musí centrální banka udržovat vysoké úrokové sazby.
Kvůli vysokým domácím úrokovým sazbám byli maďarští občané ochotni využít nabídky místních bank na zdánlivě výhodné půjčky v cizích měnách. Zadlužování v zahraničních měnách, eurech a švýcarských francích, bylo na první pohled rozumné, úrokové sazby byly v porovnání s maďarským forintem podstatně nižší.
V zahraničí si nepůjčovali pouze občané, půjčoval si i stát. Čím více bylo těchto půjček učiněno, tím větší bylo vnější zadlužení Maďarka a tím větší byla vnější nerovnováha této země. Vnější zadlužení jakékoli země znamená, že všichni občané této země dohromady z jiných zemí dovezli statky v hodnotě, jejíž protihodnotu neposkytli a nevytvořili.
Propad zájmu o maďarské dluhopisy a oslabování forintu
Když vypukla finanční krize, Maďarsko její dopady pocítilo ve chvíli, když začalo být přirovnáváno k problémům islandské ekonomiky. Maďarská aktiva a dluhopisy začala být vyprodávána, zájem o maďarské dluhopisy přestal prakticky existovat. Nastala situace, přirovnatelná k hospodskému, který odmítl dávat dále na dluh, Maďarsko již nemohlo své deficity financovat rostoucím zahraničním zadlužením. Kdyby Maďarsko v listopadu 2008 nedostalo od Mezinárodního měnového fondu půjčku 25 miliard dolarů, čekal by ho pravděpodobně bankrot.
REKLAMA
V létě 2008 začal maďarský forint významně oslabovat a splácení zahraničních dluhů se začalo po přepočtu na forinty prodražovat. V situaci, kdy byl forint pod tlakem, musela maďarská centrální banka zvýšit úrokové sazby na 11,5 %. Pokud by se tak nestalo, oslabování měny by pokračovalo, všechna produkce z dovozu by se prodražila a inflace v zemi by vzrostla.
Oslabující maďarská měna je důsledkem působení neviditelného regulačního mechanismu, který ekonomiku s volně plovoucím kurzem měny nutí v průběhu času přijímat opatření pro nastolení nové ekonomické rovnováhy. Maďarská zkušenost potvrzuje, že země s vlastní měnou je nutně nucena udržovat makroekonomickou rovnováhu.
Přijetí eura, o kterém se v souvislosti s touto situací začalo hovořit, by Maďarsku sice pomohlo omezit finanční rizika pro jednotlivce a podnikatele zadlužené v eurech a švýcarských francích, ovšem omezilo by možnost přizpůsobení ekonomiky oslabováním kurzu.
Nutnost utahování opasků
Zadlužený je stát i občané, vysoká závislost Maďarska na zahraničních půjčkách a vnější financování vytváří tlak na řešení situace. Když byla více než polovina hypoték poskytnuta v eurech a švýcarských francích, prudký pád forintu značně prodražil splácení takových hypoték.
REKLAMA
Maďarským domácnostem, které kdysi přijali hypotéku v cizí měně, dnes nezbývá než s ohledem na příjmy ve forintech splácet citelně vyšší sumy a litovat, že hypotéku v cizí měně kdysi přijali. Maďarští občané dnes pociťují důsledky hospodaření svých dřívějších vlád. Došlo k tomu, že s časovým odstupem se začínají utahovat opasky. Když se v dřívější době vyskytlo varování, že reformy jsou nevyhnutelné, běžného maďarského občana to nijak nevzrušovalo.
Možná právě takto to neprožívá mnoho občanů, když od politiků slyší sliby prosperity a doby, kdy budou pečení holubi sami lítat do pusy. Jenže ve skutečném světě pečení holuby sami do žaludku nepřiletí, někdo je musí vypěstovat, někdo se musí starat o podmínky pro jejich chov, někdo je musí zabít, oškubat a upéct. Ten někdo chce dostat za svou práci a vynaložené zdroje zaplaceno a podobně jako hospodský nebude mít zájem poskytovat pečené holuby na sekeru v takové míře, že rizika nezaplacení jsou již velmi vysoká.
Maďaři si musí utahovat opasky, v rozpočtech a výdajích vlády, domácností i podniků nastaly škrty. Maďarská ekonomika takto hledá novou rovnováhu, odpovídající menší spotřebě a utažení opasků. S tendencí splácet dluhy ovšem roste nezaměstnanost a klesá využití kapacit, klesají tržby, zisky a výnosy, díky čemuž klesají i vybrané daně. Ekonomika v takové situaci čelí riziku spirály deflačního sestupu a rostoucího sociálního napětí.
Politici rozdávají, následky nesou občané
Zastupitelé měst jako volení politici často v dobré míře diskutují a řeší mnohé otázky, související s realizací projektů veřejného blaha. Proč nepostavit nové chodníky, když tudy občané potřebují chodit? Proč nevybudovat nový bazén? Proč nepostavit novou budovu pro městskou knihovnu? Proč nepostavit nový dům, ve kterém bude město na jednom místě poskytovat služby svým občanům? Proč by si na to nemělo město půjčit, když je to možné? Podobné otázky vyvstávají na mnoha úrovních státní správy a mnohdy jsou řešeny dluhovým financováním.
Občan a volič pak vidí zdánlivou prosperitu, kterou mu zajistila stávající politická garnitura. Co již není vidět je skutečnost, že v případě vytváření veřejných dluhů mají politici pravomoci přijmout dluhy, ale související odpovědnost není s touto pravomocí v rovnováze. Odpovědnost politiků za vytvořené dluhy je rozmělňována tím, že dluhy je zapotřebí splácet z budoucích příjmů a náklady dluhové služby jsou ponechány na bedrech politiků budoucích. Když pak nastoupí politici noví, jsou veřejné rozpočty zatíženy splácením dříve učiněných dluhů a tíže nepopulární opatření, jako je zvýšení daní a vymýšlení nových způsobů, jak zdroje na financování veřejných výdajů najít, leží na jejich bedrech.
V případě obecních rozpočtů se úsporná opatření dotknou poskytování veřejných statků, jako je poskytování veřejného osvětlení, a zvýšení nákladů na život občanů v podobě zvýšení poplatků, které jsou příjmem obecního rozpočtu. V případě rozpočtu státního jde o zvyšování daní, příkladem může být v Maďarsku nově zavedená daň z nemovitostí, nebo snižování mandatorních výdajů, jako jsou dávky sociální péče.
