Kozel zahradníkem aneb Kdo hájí práva klientů?
Finanční poradci jsou dobří a špatní. Ti špatní dokáží klienta připravit o nemalé peníze. S rostoucí diskusí na téma kvality finančního poradenství a rozšiřování povědomí lidí o finančních produktech a možnostech odškodnění se objevil nový fenomén: Společnosti, které se dle svého prohlášení staví na stranu klientů a vymáhají jejich škodu. Za to si pochopitelně nechají zaplatit.
Nic není ale jednobarevné. Před komerčními spotřebitelskými organizacemi již v dubnu varovala Česká národní banka: „Česká národní banka upozorňuje na aktivity obchodních společností, které jsou založeny za podnikatelským účelem a které o sobě prohlašují, že chrání spotřebitele a nabízejí spotřebitelům, že se v jejich zájmu budou domáhat náhrady škody a finanční ztráty způsobené možným nesprávným postupem poskytovatele nebo zprostředkovatele finanční služby při uzavírání smlouvy o životním pojištění či jiné finanční službě.“
Problémem soukromých „ochránců klientských práv“ jsou poplatky a smlouva o zastupování, které s poškozenými (či domněle poškozenými) klienty uzavírají. „Česká národní banka doporučuje spotřebitelům, aby věnovali zvýšenou pozornost podmínkám smluv uzavíraných s předmětnými společnostmi, neboť tyto smlouvy mohou za určitých okolností vést na straně spotřebitele k dalším finančním ztrátám, aniž by bylo dosaženo deklarovaného odškodnění,“ stojí ve varování ČNB.
V poslední době nabývají aktivity některých komerčních spotřebitelských organizací na aktivitě. Společnosti Fin Consulting a SOS Consulting rozesílají jménem svých klientů žádosti o přezkoumání možného poškození klientů a následně vymáhají náhradu škody. Obě tyto společnosti jsou řízené stejnými lidmi a první jmenovaná převedla činnost na SOS Consulting. A tito lidé mají s finančním poradenstvím nemalé zkušenosti.
„Ve vedení těchto společností působí Filip Marcín a Pavel Matoušek, kteří dříve pracovali pro naši společnost, žádný z nich však již delší dobu pro naši společnost nepracuje. Spolupráce s nimi byla ukončena z naší iniciativy, v jednom případě z důvodu používání praktik odporujících etickým standardům Broker Consulting, v druhém případě pro dlouhodobý neřešený konflikt zájmů, který vyústil ve ztrátu důvěry,“ uvedl Jan Lener, ředitel PR a marketingu finančně poradenské společnosti Broker Consulting.
REKLAMA
Zkušeností s vlastní předchozí činností mají i další „spotřebitelské organizace“. Je jí např. KLV Consulting založená Pavlem Kočalkou, která pro změnu „hájí“ klienty před nekalými praktikami obchodníků s cennými papíry, jejich investičních zprostředkovatelů a vázaných zástupců. Přitom Pavel Kočalka působil v několika společnostech i na čelních pozicích, jejichž praktiky byly přinejmenším sporné.
Tip:
Zřejmě není náhodou, že se komerční spotřebitelské organizace založené a provozované lidmi s nemalými zkušenostmi z druhé strany sjednotili pod „zastřešující asociaci“ Unie subjektů ochrany spotřebitelů a investorů. Vedle SOS Consulting a KLV Consulting je třetím členem společnost Cost Control zabývající se kontrolou nákladů u veřejných zakázek.
„Všechny solidní poradenské firmy mají nastaveny mechanizmy, kterými klienti mohou efektivně uplatnit své výhrady a reklamace. Při zjištění škody u klienta je tato samozřejmě co nejrychleji odškodněna,“ upozornil Jan Lener a dodal: „Spolupráce se SOS Consultingem či podobnou společností klienty pouze stojí značné peníze, které by při využití standardního reklamačního postupu platit vůbec nemuseli.“
REKLAMA
Pokud se klient obrátí s reklamací nejprve na finančně poradenskou společnost přímo, v případě prokazatelného pochybení finančního zprostředkovatele se mu dostává odškodnění. Toto jsou ale méně medializované případy, neboť odškodněný klient je spokojený a nemá potřebu se o svém případu dále šířit.
Teprve v případě, kdy klient s reklamací neuspěje u finančně poradenské společnosti nebo u profesní asociace, které je členem (nejčastěji AFIZ či USF ČR), může se obrátit na Finančního arbitra či podat podnět České národní bance. V takových případech může být vhodné mít na své straně odborníka, který může klienta zastupovat. Otázkou ale je, zda k zastupování nevyužít raději advokáta než společnosti, které sice zastupování nabízejí, ale samy se pohybují na hraně zákona.
