Teprve čas ukázal, že maďarská prosperita byla financována dluhem. Aby nedošlo k omylu: ekonomové to věděli vždy, protože statistiky hovořily jasnou řečí. Tak například ratingová agentura Standard & Poor’s snížila 16. června rating Maďarské republiky na BBB+, což je nejslabší hodnocení ve skupině středoevropských států.
Maďarský deficit za rok 2005 činil 6,1 % hrubého domácího produktu, státní dluh představoval 58 procent HDP. Na rok 2006 se odhaduje deficit ve výši až 9,4 procent HDP a státní dluh ve výši 65 % HDP. To je opravdu velmi, velmi vážné.
Příčinou není nízký výběr daní, ale vysoké veřejné výdaje. Například náklady na finanční konsolidaci státních podniků přijdou v roce 2006 na 2 % HDP. Mimochodem, Maďaři neměli kupónovou privatizaci ani Klause a přitom jejich celkové náklady na krytí transformačních ztrát již dávno překročily našich pověstných 500 miliard Kč.
Na hodně (až 1,2 % HDP) přijde modernizace silniční sítě, která je potřebná, ale její financování není příliš průhledné a patrně ani efektivní. Dále Maďaři utráceli za Gripeny (0,3 % HDP) a podobné nezbytnosti.
Náklady ve výši 1,4 % HDP na penzijní reformu by byly ospravedlnitelné, kdyby maďarská penzijní reforma byla prováděna správně – což není.
Především však maďarští socialisté vydávali peníze na sociální výdaje za účelem volebního vítězství: předčasné důchody, štědrá valorizace důchodů, třinácté penze, laxní pravidla pro přiznání nemocenské a invalidního důchodu. Na růst těchto výdajů připadá drtivá část schodku a dluhu.
 |
Kliknutím obrázek zvětšíte. Modrá: včetně soukromých plateb do soukromých penzijních fondů. Červená: bez vlivu soukromé složky penzijního systému
Během posledních let klesal kurs maďarského forintu, a to průměrným tempem 6,4 % ročně oproti české koruně (období září 2003 až září 2006). Maďarská měna trpěla "dluhovou povodní" a také ne vždy kompetentní měnovou politikou maďarské centrální banky.
Vysoké úrokové sazby lákaly spekulanty, ale forintové spekulace končily téměř vždycky špatně (pro ty, kdo měli "na Maďara" dlouhou pozici.)
 |
Vysoké úrokové sazby v důsledku špatné rozpočtové a měnové politiky se také promítly do drahých úvěrů, což dále zpomalilo hospodářský růst.
Vezměme si například trh hypoték. V České republice a na Slovensku pohánějí levné hypotéky ekonomiku. V Maďarsku je tento motor hospodářského růstu zadřený. Maďarské hypotéční banky začátkem září oznámily prudký propad růstu objemu poskytovaných úvěrů. Očekává se, že objem hypotéčních úvěrů v roce 2006 bude asi poloviční ve srovnání s rokem 2005 (András Zekány, ING Bank).
Vzhledem k vysokým úrokovým sazbám na forintu je nyní většina hypotéčních úvěrů poskytována v cizí měně, například ve švýcarském franku. Tuto praxi v ČR prakticky neznáme, protože česká koruna je – alespoň zatím – podstatně pevnější a české úrokové sazby jsou již (nebo ještě ) na západoevropské úrovni.
Maďarský dlužník, jehož hypotéka je denominována ve švýcarském franku, platí relativně nízkou sazbu: kolem 5-6 procent ročně. Je ovšem vystaven velkému měnovému riziku, protože forint může vůči franku hodně oslabit.
Toto riziko samozřejmě snižuje poptávku po hypotečních úvěrech, což má makroekonomické důsledky v pomalejším růstu ekonomiky. Některé rodiny s napjatým rozpočtem se mohou kvůli prudšímu propadu forintu dostat do platební neschopnosti.
Dále se do odvětví hypotéčního bankovnictví, stavebního průmyslu (a obecně do celé ekonomiky) nepříznivě promítlo zavedení 4% "daně ze solidarity", což je přirážka k dani z příjmů pro podniky a pro "bohaté", tj. zaměstnance, jejichž průměrný měsíční příjem přesahuje ekvivalent zhruba 52 000 Kč měsíčně.
Jde o názorný příklad, jak i relativně malé zvýšení daňové progresivity může poškodit ekonomiku jako celek – třebaže původně šlo o opatření selektivně namířené proti "bohatým".
Česká republika je nyní vydávána za příklad úspěšné reformní země. Ano, podobně jako Maďarsko před pěti nebo šesti lety.
Tehdy mělo Maďarsko ještě relativně zdravé veřejné finance. Deficit za rok 2000 nepřesahoval 3 % HDP. Několik let ovšem může znamenat podstatný rozdíl. V Budapešti propukly pouliční nepokoje, dav zapálil budovu státní televize a byla zaznamenána četná zranění.
Za pět nebo šest let od nynějška sice Češi zaručeně nebudou zapalovat Kavčí hory (jde přece o poslušný a disciplinovaný národ s ovčí povahou), ale pokud nedají své veřejné finance do pořádku, přijde je dosavadní iluze jistoty a prosperity pořádně draho.
