Mária Gálová: Soudobé umění považuji za investičně zajímavé – pokračování

1. část rozhovoru s Márií Gálovou: O umění, českých umělcích a Art Bankingu.

Existují některá díla a autoři, kteří jsou mezi obchodníky s uměním "populární"?

Pokud se budeme bavit o kategorii obrazů, která i přesto, že pro nás jsou obchodně zajímavé i jiné kategorie, tvoří 60 – 70 % celkového zobchodovaného objemu, určitě jste zaznamenal rekordní obchody s díly Štýrského, Kupky, Filly, Čapka a dalších.

Nicméně toto jsou vždy tzv. třešničky na dortu, které si získají svou mediální popularitu. O tom však trh s uměním v zásadě není.

^REKLAMA

Obecně bych řekla, že to co nyní hýbe místním trhem s uměním a je kvalita. Ono svým způsobem je jedno, zda to bude právě zmíněný Kupka, Filla apod. Podstatná je kvalita, která například určitě nebyla typická pro trh na začátku devadesátých let, kdy se tu objevila spousta nekvalitních děl.

V současnosti se na trhu objevují špičková díla, která se na trhu dlouhou dobu nebo dá se říci zatím nikdy neobjevovala.

Co je příčinou tohoto boomu na straně nabídky?

Určitě ta díla nespadla z nebe. Ano, je tu velká skupina lidí, která musí prodávat část svých sbírek bez ohledu na situaci na trhu, protože je k tomu tlačí potřeba hotovosti. Ale je tu také určitá skupina lidí, teď budu hovořit o České republice, ale myslím že přeneseně to platí i celosvětově, která na začátku devadesátých let využila příležitosti ke koupi velmi kvalitních děl za "legrační" peníze. A právě tato skupina lidí teď vytušila příležitost pro zhodnocení svých sbírek a tato díla nyní prodávají. Věřím tomu, že podobného znásobení vkladu by nedosáhli u žádných jiných investičních nástrojů.

Bohužel nebo možná i bohudík se situace z počátku devadesátých let pravděpodobně již opakovat nebude.

A příčiny tak vysoké poptávky? Světové ekonomice se daří…

Extrémní poptávka a situace velkého množství volných prostředků nahrává investicím do prestižnějších investic. Obecně platí taková souvislost, pokud se ekonomice daří, roste i zájem o luxusní věci a tedy i umění a tuto situaci my nyní zažíváme.

Zároveň na trh přichází velká skupina movitých spekulantů, kteří opakovaně nakupují a prodávají v relativně krátkých frekvencích, přičemž tento trend se domnívám do budoucna určitě ještě posílí.

Aktuálně na trhu dochází ke zvláštnímu paradoxu, který už jsem uváděla na začátku rozhovoru, kdy investor nekupuje vlastně v období, kdy o umění není zájem, ale nakupuje v době, kdy ceny byly již poptávkou na určitou mez vyšroubovány.

V době útlumu a nízkých cen zájemce o umělecký skvost, takový předmět na trhu zkrátka nenalezne. Zde opravdu platí, že poptávka výrazně formuje nabídku.

Když už jsme u trendů, opravdu tedy nelze určit nějaký umělecký směr, který je v současnosti tzv. "v kurzu"?

^REKLAMA

Za celá ta léta a vlastně pořád u nás přetrvává zájem o českou klasickou avantgardu.

A ve světě?

Část sběratelů je už od založení často trochu konzervativnější, investujících do ověřených hodnot, prověřených trhem. Na autorovi z devatenáctého století už těžko vyrýžujete stovky procent, ale na druhou stranu jsou to velmi solidně a dlouhodobě uložené prostředky. Je to taková investice pro vnuky, alespoň podle dosavadních zkušeností.

Nicméně v současném světě turbulencí není nikde napsáno, že tento cyklus se nemůže zkracovat. Nyní možná již to není o vnucích ale o tatíncích, resp. synech – tedy jedné generaci. Doposud to bylo alespoň 15 let. Takže u této skupiny jsou v kurzu tradiční autoři.

Nicméně největší objemy obchodů nyní tvoří současné umění, které je určitě investičně nejzajímavější, ale zároveň také nejrizikovější, což je dáno především absencí jakékoliv historické zkušenosti. Může se totiž klidně stát, že celý současný směr se do pěti let kompletně propadne, ale to se dá jen velice těžko odhadovat.

V tomto ohledu jde spíše o správnou intuici, ale pořád je to jen část předpokladu. Vždy ještě záleží na tom, kam se ten konkrétní autor dál posune.

A co retro styly?

Ano, módní styly ovlivňují svým způsobem i umění. Takže dalo by se říci, že i na správném odhadu módních trendů lze vydělat. Je možné, že za pár let "pofrčí" 60. a 70. léta i se svojí nesmyslnou estetikou a lidé budou opravdu vyhledávat předměty z této doby. Už jen z recese. I ze zahraničí známe podobné příklady. V tomto směru se však jedná o určitý osobní vztah k dobovým předmětům a je to dáno spíše jen sentimentem než kvalitou.

Na kapitálových trzích existují tzv. emerging markets – rozvíjející se trhy. Existují i v umění ještě nezmapované regiony s kvalitním uměním, které stále čeká někde na půdě na svého kupce? Jaká je situace například v Rusku?

Domnívám se, že podobný přístup v umění nelze uplatňovat. I v tom Rusku je trh v podstatě zmapovaný a devadesát procent všech děl je již v zahraničí.

Rusko hraje celosvětově významnou roli v oblasti obchodu s uměním. Je to dáno především bohatstvím některých obyvatel Ruska, přičemž tito lidé jsou obrovskými patrioty. A účastní se aukcí po celém světě a intenzivně a systematicky skupují vše, co má vztah k jejich zemi. Ať už to jsou sběratelé žijící v samotném Rusku anebo v zahraničí v Izraeli nebo Západní Evropě.

To, co považuji za zajímavé, a tuto skutečnost dokládají statistiky za poslední období, je rostoucí vliv poptávky ze strany asijských investorů. Nyní sice tvoří objemy zobchodované na místních trzích nějakých pět procent, ale v těchto statistikách nejsou zachyceny obchodní aktivity asijských sběratelů na zahraničních trzích.

Je pro tyto kupce něco charakteristické, zaměřují se na nějaký druh umění?

^REKLAMA

Velká část se zaměřuje na asijské umění, tradiční krásné, hodnotné. Ale zároveň je tam velká skupina extrémně bohatých klientů skupující téměř vše, co jim přijde pod ruku.

Což mi částečně připomíná situaci na konci 80. let, kdy v souvislosti s ekonomickým růstem japonští investoři výrazně ovlivňovali trh s uměním i v Evropě. Lze toto nějak srovnat?

Ano, toto byl první případ v umění, kdy se v této oblasti vytvořil jakýsi globální trh. Právě Japonci hodně investovali do evropského impresionismu, čímž ceny vyšroubovali do extrémních výšin. V roce 1990 se trh výrazně přehřál a ceny se propadly do minim a až dnes se tato díla obchodují na úrovni cenových indexů 80. let.

Je ještě něco, co zvenčí může trh ovlivňovat?

Spekulativně určitě. V úvodu jsme hovořili o investičních fondech, které jsou v podstatě na trhu s uměním něčím novým. Dalo by se říci, že zatím trh fungoval na základě jakýchsi Gentlemen Agreements, ale svět se vyvíjí a přináší s sebou změny a to i do našeho obchodu.

Nechci nikoho strašit, ale fondy se svým objemem obhospodařovaných prostředků mohou svým způsobem nepřirozeně ovlivňovat trh s uměním. Nicméně jedná se o pouhou domněnku a na český trh to rozhodně vliv mít nebude.

Na český trh by mohl mít pozitivní vliv vstup institucionálních investorů. Mám na mysli především penzijní fondy, pojišťovny a banky. Nemáte informace o masivnějším vstupu těchto subjektů?

Instituce v současnosti nejsou výrazným hráčem na českém trhu s uměním. Nicméně je to otevřená cesta, kterou by se instituce mohly vydat. Problém však bude pravděpodobně v tom, že banky a pojišťovny díky své neopatrnosti z počátku devadesátých let mají negativní zkušenost s obchody s uměním a v současnosti nemají zájem se na tomto trhu podílet, přestože by to mohlo být pro ně atraktivní.

Investice do umění je výzva, která leží například před penzijními fondy. Důležité je najít si jen vhodného partnera. Je to jedna z regulérních příležitostí konzervativního zhodnocování prostředků.

Kolik lidí a institucí se zajímá o český trh s uměním, jsou to desítky, stovky sběratelů/investorů?

Zásadní investoři by se dali spočítat spíše v desítkách.

Nicméně stávající trend je velice pozitivní co do nárůstu počtu zájemců a to včetně mladších ročníků, kteří nakupují umění. Důvody jsou dány jak příznivou ekonomickou situací tak také tím, že lidé si chtějí například originálně zařídit své nové domovy a sahají po ověřené kvalitě.

Jaké základní rady byste dala novému investorovi – fyzické osobě, která uvažuje o investici do umění?

Pokud se chcete účastnit aukcí, potřebujete informace. Můžete se učit, což vám dá asi dvacet let studia, anebo můžete zvolit druhou cestu, to znamená najít si důvěryhodného partnera. Jděte do kamenné provozovny s určitou tradicí, sledujte trh, a všechno ostatní je zkušenost.

Jak byste charakterizovala investici do umění? Takové shrnutí.

Investice do umění je alternativním způsobem uložení prostředků. Nelikvidním, to je jasné, ale také možná jedním z nejméně rizikových. Ale jinak je to také krásná investice – s přidanou hodnotou. Něco jiného je koukat na bankovní výpis a něco jiného je prohlížet si krásný obraz na zdi.

1. část rozhovoru s Márií Gálovou: O umění, českých umělcích a Art Bankingu.