Martin Dočekal: Kam investovat v roce 2019? Hlavně opatrně

Na budoucí vývoj jednotlivých aktiv – akcií, dluhopisů i nemovitostí jsme se zeptali investičního analytika a šéfredaktora časopisu Profi Poradenství & Finance Martina Dočekala.

Minulý rok jste na jedné konferenci nazval rokem investiční paralýzy. Co si pod tím máme představit?

Rozhodovací paralýza nastává obvykle ve chvíli, kdy máme tolik možností, že se nedokážeme rozhodnout, která je pro nás ta nejlepší. To platí i pro investice. Ne však proto, že se vyplatí investovat do ledasčeho, ale proto, že nedávný vývoj všech aktiv byl tak šílený, že klade na investora zvýšené nároky. Otázkou už není kam, protože nemohu šlápnout vedle, ale kam, abych o peníze nepřišel. Žádný strom totiž neroste do nebe a při krátkém zamyšlení nad tvrdými daty zjistíte, že najít místo, kam dnes bez většího rizika uložit peníze, není vůbec jednoduché.

Pojďme se podívat na jednotlivé třídy aktiv a zda podle vás ještě dávají smysl, či je na místě být spíše na pozoru. Co akcie?

Mnoho prodejců akciových podílových fondů či přímo jednotlivých akcií, vám bude při jejich nabídce argumentovat jejich dlouhodobým vývojem. Jedná se bezpochyby o historicky nejvýnosnější aktivum, ale i tak bych dnes v obecné rovině k akciím přistupoval s maximální obezřetností. Více než na historická data, bych sázel na zdravý rozum. Při pohledu na graf indexu S&P 500, který se dá brát jako berná mince ceny amerických akcií, je místě si položit otázku, zda je jejich současná cena rozumná. Já si to nemyslím.

^REKLAMA

Ale současná makrodata na žádný přicházející problém neukazují.

Vemte to takhle, od konce krize, za což pokládám duben 2009, se tento index zhodnotil o 310 %. To je v průměru 15,4 % p.a. Za stejnou dobu vzrostlo americké HDP o asi 40 %. To znamená, že drtivá většina dosaženého zhodnocení je dána růstem kapitálové hodnoty a optimismem v další vývoj. Zatímco fundamenty, jako vlastní kapitál těchto firem, jejich tržby a zisky rostly daleko pomaleji. Čím více se nůžky tohoto nepoměru rozevírají, tím pravděpodobnější je jejich korekce a ztráta hodnoty portfolia v budoucnu.

Můžeme ještě argumentovat dlouhodobou držbou a nenechat se vykolejit dočasnou ztrátou. To je bezpochyby pravda, nenajdu lepší, výnosnější aktivum, než jsou akcie. Ale ze zkušenosti nevěřím, že existuje mnoho lidí, kteří udrží své nervy na uzdě a nezačnou prodávat ve chvíli, kdy ztratí dejme tomu 1/3 hodnoty svého portfolia. Těchto lidí se železnými nervy a zásobou hotovosti na případné dokupy je odhadem v populaci do 20 %. Všichni ostatní se ztrátou prodají, aby “zachránili alespoň něco”.

Takže akcie ano, ale dlouhodobě a už musím vědět, co od nich čekat. Přistupovat k nim jako k podílu na té dané firmě, která si prochází vývojem nahoru i dolů. Já sám jako investor hledám u svých investic skutečnou, řekněme udržitelnou, hodnotu.

Ok, část portfolia mám spekulativně třeba i v kryptoměnách, ale naprostá většina mých peněz je umístěna v konzervativních nástrojích. A u těch věřím tomu, že jsou dostatečně odolná i na případné krize. Jasně, půjdu třeba krátkodobě do minusu, ale nebudu ani krvácet. A to se u mnoha portfolií, se kterými se setkávám, říct nedá.

Takže akcie nebrat.

Neberte mě doslovně. Pokud se zeptáte: Mám dát jednorázově nějaké větší peníze do amerických technologických akcií s tím, že je do pěti let budu potřebovat? Určitě ne. Ale jsou jiné trhy a sektory, které jsou stále ok. Já jsem konzerva, hodně se dívám na data a historii. Jedna chytrá investiční příručka od Morningstaru, ne úplně historická, z roku 2004, říká toto: “Akcie má mít při nákupu ukazatel P/E (Price / Earnings – kolikrát je cena akcie na trhu vyšší, než zisk připadající na jednu akcii, pozn. red.) < 15 a nejlépe P/E < 10. Pro akcie technologické se vyžaduje P/E < 20.” Při pohledu na aktuální data je tento ukazatel třeba v oboru healthcare na trhu USA aktuálně kolem 38 násobku. Pak jsou firmy, které ho mají ještě daleko vyšší. Mně to nepřijde normální.

^REKLAMA

Pokud ale někam ještě 20 let a více chcete vy nebo vaši klienti dávat pravidelně peníze na důchod, není co řešit. Lepší možnost, než akcie nemáte. Jen bych se vyvaroval jednorázovým investicím zejména do těch amerických a rozvíjejících se trhů.

Ještě nějaké abnormality na trhu?

Na akciovém trhu? Těch je. Zpravidla ty, o kterých se nejvíce mluví. Třeba Amazon nebo Tesla. O tom, že bude Tesla ještě problém, veřejně mluvím druhý rok. Ta firma, ať mohu jakkoliv obdivovat jejího zakladatele, výrobky či vizi, je problém. Jen 4 čtvrtletí z její desetileté historie byla zisková. Každý kvartál pálí mnohdy i několik miliard dolarů hotovosti. Ford pro srovnání každoročně vyrobí přes 6 milionů vozů, loni vydělal okolo 3,7 miliardy dolarů. Tesla v roce 2018 vyrobila 350 tisíc aut a měla 1 miliardu dolarů ztrátu. Tržní kapitalizace Tesly je přitom o polovinu vyšší. Taky tam postrádáte nějakou logiku?

Ok, tak co nemovitosti? Jedná se o nejoblíbenější investici u nás a data za poslední roky dávají těmto lidem za pravdu.

Lidem, kteří koupili nějakou hezkou nemovitost ve velkém městě tři roky zpátky a více, nezbývá než pogratulovat. Dnes jsou o desítky procent v plusu. Je však potřeba si uvědomit i tu stinnou stránku věci. Ač si to lidé neradi přiznávají, nemovitosti stejně jako jakákoliv jiná investice má svůj vývoj.

U cen už teď vidíme určité zpomalení, opatření ČNB z konce minulého roku společně s růstem sazeb zafungovaly. Jakýkoliv strmý nárůst cen v minulosti však není dobré znamení. Výjimečně se z toho může stát pouze nový normál, pravděpodobnější scénář však je korekce a propad takto vyhnané ceny. Na to spousta lidí zejména u nemovitostí rádo zapomíná. Doporučuji si vzpomenout na realitu trhu kolem roku 2010, kdy krize byla už pomalu pryč, ale nemovitosti se neprodávaly. Developeři rozdávali auta, parkovací stání i slevy desítky procent oproti inzertním cenám.

Fyzickou nemovitost rezidenčního typu bych si dnes v Praze nepořídil. V některých regionech může ještě stále dávat smysl, ale je otázkou, zda chci jako investor držet nemovitost na druhém konci Republiky. Dlouhodobé čisté zhodnocení, kterého dosahuje většina investorů, je do 3 % ročně. Dnes bych tak na místě retailového investora dal přednost raději nemovitostním fondům. Zhodnocení bude vyšší, starosti menší a peníze v případě potřeby dostupnější.

^REKLAMA

Co nejoblíbenější nástroj – dluhopisy

Stejná argumentace jako u akcií. Tučná léta jsme tu měli, je potřeba se smířit s faktem, že teď přijdou léta hubená. Výnosy dluhopisů byly hnány snižováním úrokových sazeb. Ve chvíli, kdy jsme narazili na nulu a trend se obrací, není moc kam růst. To se týká zejména dluhopisových fondů, které obsahují hodně státních dluhopisů. Tam bude investor na 1-2 % a ještě bude rád.

Takže se pozornost často obrací ke korporátním dluhopisům. Ty kvalitní jsou výnosově tak 2-3 % nad inflací a nejsem si jist, zda je odpovídající cena za riziko, které podstupuji.

Pak je samozřejmě možnost se uchýlit ke stále oblíbenějším emisím malých firem, které nesou více. Ale tam je to bez kvalitního ověření firmy, která takový dluhopis vydává, jako sázka na ruletě – troufnu si říct, že u třetiny až poloviny dluhopisů těch garážových firem (emise do 1mio EUR) nikdy nedojde k jejich splacení.

Jak tedy v množství korporátních dluhopisů, které kolují na našem trhu rozlišit ty, které jsou v pořádku od těch, které byste si rozhodně nekoupil?

Podrobnou analýzou jeho aktivit a účetnictví. Což je ovšem docela detektivní práce. A to není ve schopnostech běžného investora ani poradce. Drobní investoři dají přednost líbivé prezentaci a dojmu z člověka, který takový nástroj nabízí.

Jako poradce i investor byste si měli umět odpovědět na otázku, proč si taková firma jde na trh pro peníze, když existuje banka a takové financování bude určitě levnější než formou dluhopisu. Pak si kriticky posoudit ten daný podnikatelský záměr, zda je reálný a zda vůbec firma má nějaký byznysplán.

A hlavně – prozkoumat si tu firmu jako takovou. Extrémní pozor bych si dal na skupiny, které jsou založeny právě na dluhovém financování a principu vyplácení staré emise emisí novou o větším objemu. Zkouší napodobovat jednu firmu, které se tímto způsobem podařilo vyrůst, ale ta začínala v jiné fázi ekonomického cyklu a urazila dlouhou cestu profesionalizace. Tihle dluhopisoví borci mají sice extrémně dobré PR, ale firma, která je finančně ve stádiu klinické smrti pokaždé, než udá novou emisi dluhopisů? Tito emitenti neskončí dobře. A až budou padat, poškodí to celý trh.

Jednoduchý recept, jak si nezničit reputaci – vsaďte na investiční analytiky, kteří sedí na centrále vaší společnosti. Ty největší zvěrstva dokáží podchytit. Takže buď prodávejte to, co vám společnost schválila nebo ještě lépe volte fondy než jednotlivé emise. Přece jen riziko, že nedojde ke splacení 40 emisí je o dost nižší než u jednoho, dvou emitentů.

A co zlato?

Jsem hodně bohatý a vyčerpal jsem všechny investiční možnosti? Pak s ním, řekněme v řádu jednotek procent portfolia nemám problém. Pro diverzifikaci. Ale stavět na něm určitě ne. Dlouhodobě tak tak pokrývá inflaci, i pokud se bavíme o extrémně dlouhých horizontech. Na těch krátkých je pak dost volatilní. Navíc ho musím někde skladovat, což musím platit, a musím počítat i s marží prodejce. A jako prostředek proti finančnímu armageddonu taky nefunguje. Fascinují mě jeho prodejci, kteří mu slepě věří. Jak si dnes někdo může myslet, že když se zhroutí finanční systém, že se místo peněz někdo přikloní ke zlatu? To přijdu k pekaři a odstrouhnu mu kousek cihly? To je naivní.

Děkuji za rozhovor.