Martin Dočekal: Problémem korporátních dluhopisů je distribuce

Vnímáte na současném dluhopisovém trhu nějaké bezprostřední riziko?

Mám pár tipů. Nerad bych asi někoho jmenoval, přece jen mám lepší věci na práci, než přebírat pruhované obálky (směje se). Je na trhu určitě několik velkých emitentů, kterým hrozí bezprostřední riziko krachu, pokud by nastala situace, že přestanou dostávat nový kapitál z trhu. To je samozřejmě velký problém, který může poškodit celý trh. Lakmusovým papírkem bude zpomalení ekonomiky, které se skloňuje stále častěji. Jsem přesvědčen, že Zoot a Bárta (Tomáš Bárta a jeho skupina EMTC – pozn. red.) byli jen slabý odvar.

Jak k této situaci podle vašeho názoru došlo?

Novelou zákona o dluhopisech z roku 2012, kterou byl zrušen požadavek nechat schválit emisní podmínky ČNB. To mělo za následek masivní nárůst vydávání dluhopisů. To samozřejmě pomohlo některým podnikatelům a firmám vyrůst. Jako alternativní financování má na trhu své místo a je to tak správně. Ale v určitou chvíli se to trochu zvrhlo a tento nástroj se k dostal i k firmám a podnikatelům, jejichž podnikatelské záměry jsou nesmyslné. Ruku v ruce s finančními poradci a různými servery se tak tento i vysoce rizikový nástroj dostal do ruky běžných investorů. A to je problém.

Takže je problém v tom, jak jsou dluhopisy nabízeny?

^REKLAMA

Ano, já ten hlavní problém vidím právě v distribuci a způsobu, jakým jsou korporátní dluhopisy nabízeny veřejnosti. Jako investice zajištěná, bezpečná, téměř bezriziková. To nemůže být v případě některých firem více vzdáleno realitě.

Selhala tedy legislativa?

To zase ne. Emitenti a prodejci jsou vždy o krok napřed, legislativa teprve reaguje na vzniklé problémy. Souhlasím s tím, že je potřeba kontrolovat některá schémata firem, která mohou narůst do obludných, stamilionových rozměrů. Mám na mysli předlužené subjekty, které jsou na dluhopisovém financování zcela závislé a je jen minimální šance, že se tato situace změní.

První pozitivní vlaštovky ale vidím. Když jsem teď pro jednoho emitenta žádal o přidělení ISIN, už Centrální depozitář vyžadoval emisní podmínky, které se staly povinnou přílohou. Větší kontrola na úrovni emise ale měla podle mého názoru přijít daleko dříve.

Spustili jste s Ondrou Zárubou investiční fond zaměřený na korporátní dluhopisy. Není načasování spuštění fondu trochu opožděné? Jak jsme se bavili: ekonomika zpomaluje, první dluhopisoví emitenti mají problémy…

^REKLAMA

To nám hraje do karet. První investoři platí své „školné“, a tak zjišťují, že i investice do dluhopisu je jako každá jiná. Má svá rizika. V celé své kráse se teprve projeví, protože mnoho emitentů má sice problémy, ale ještě nejsou viditelné široké veřejnosti. Naší odpovědí je pro tyto investory fond. Ten vám výrazně snižuje rizikovost a hlavně – udělá za vás tu špinavou práci, kterých poradci a prodejci nejsou schopni. A to, že jednotlivé dluhopisy podle jasně dané metodiky ohodnotí a řekne – tenhle dluhopis je tak a tak rizikový.

Co vás vůbec vedlo k založení fondu?

Oba dlouhodobě působíme na trhu s korporátními dluhopisy. Mnoho jsme jich uvedli na trh. Já fond pokládám za logické vyústění těchto našich aktivit. Dlouhodobě jsem propojoval zajímavé podnikatelské projekty s investory. Fond mi pomohl tyto aktivity profesionalizovat. Na jedné straně hledáme zajímavé příběhy a firmy, kterým tento způsob financování může výrazně pomoci. Na straně druhé je pak spojujeme s investory, kteří chtějí zhodnotit peníze. Nemůže to být víc win-win.

Investorům slibujete 5% výnos. Není to v době nulových, či záporných sazeb sci-fi?

Při individuálním nákupu a dlouhodobé držbě je jednoduché toho dosáhnout. To, že zatím investoři dostávali svých 6 – 7 % ročně, neznamená, že uvidí i celou jistinu (směje se). Reálné zisky se teprve budou počítat. Ve fondu nám do toho vstupují poplatky, ale nevidím důvod, proč se na této hranici nedržet.

^REKLAMA

My na rozdíl od drobného investora nenakupujeme zpravidla za nominální hodnotu. Emitenti jsou dnes zvyklí platit jednotky procent za distribuci, které u nás odpadají, a můžeme je tak využít ku prospěchu investorů.

Navíc malou část portfolia investujeme oportunisticky, právě do emitentů, kde vidíme problémy. A zde jsou projektované zisky i v desítkách procent. Když je smícháme se zcela konzervativními dluhopisy, získáme příjemný mix rizika a výnosu právě na úrovni kolem 5 % ročně pro klienta.

Proč by klient neměl nakupovat přímo?

Protože není v jeho silách vyhodnotit jeho kvalitu. Čest tomu promile klientů a poradců, kteří si přečtou alespoň emisní podmínky. Krom ekonomických dat jsou důležité i informace z trhu, případně přímo od emitentů. Pak má člověk nějaký ucelený obraz a vhled. To mě osobně trvalo několik let, a to v této oblasti nic jiného nedělám. Kupuje si tedy výrazně nižší riziko, ale výnos již tak rozdílný není.

Říkáte, že řešíte kvalitu. Jak fond určuje kvalitu dluhopisu? Co probíhá na pozadí?

V minulosti bylo zvykem, že dluhopisy se v portfoliích fondů oceňovaly za nominální hodnotu. Do doby, než došlo k alespoň částečnému defaultu. Tento způsob je samozřejmě nesmyslný, protože firma sice může včas plnit své závazky z dluhopisů, ale v tu samou chvíli už může být v obrovských problémech. Z toho důvodu regulátor začal vyvíjet tlak na změnu těchto postupů, které by měly daleko více posuzovat skutečnou finanční kondici emitenta.

My už jsme v tomto směru fondem nové generace a způsob ocenění dluhopisu vychází z klíčových finančních ukazatelů a jejich porovnání s ostatními firmami v oboru. Pokud by to někoho zajímalo v detailu, na našem webu zveřejňujeme i celý oceňovací model. Samotné nás překvapilo, že některé dluhopisy, které na trhu patří k tomu lepšímu, co na něm je, vůbec tímto modelem neprojdou a nemůžeme je tak do fondu koupit.

Jak se do fondu investor dostane?

Buď přes naše partnery, což jsou v tuto chvíli finanční poradci ze sítí Broker Trust, SAB Servis nebo Chytrý Honza a s několika dalšími ještě vedu jednání, případně tak, že se nám přímo ozvou.