Martin Kovář: Investice do vína a whisky musí být především koníček

Vznikla tak první konkurence Wine Investment Partners, do té doby jedinému fondu v Česku, přes který se dalo investovat do vína. V současné době je v novém fondu přibližně 101 milionů korun a za své krátké působení dosáhl díky příznivému vývoji na trhu s víny výnosu 5,6 %.

Co vás vedlo k založení investičního fondu?

Česká ekonomika je nejbohatší v historii a pomalu se přibližuje evropskému průměru. Majetek domácností roste a lidé si tak mohou dovolit zařadit do portfolia i alternativní investice. Jedná se o investice od veteránů, čínského porcelánu, známek, hodinek, starožitností, obrazů atd., až po víno a whisky. Minimální investice do fondu kvalifikovaných investorů je ze zákona jeden milion korun. Vznik našeho fondu je vlastně znamení, že jsme dohnali historické zpoždění a že se nám ekonomicky daří.

Kdo je typickým investorem do vína a whisky?

Tyto investice jsou především pro anonymní korunové milionáře. Typicky se jedná o doplňkových deset až patnáct procent portfolia. Ideální je mít alespoň sedm, nejlépe deset milionů finančního majetku.

^REKLAMA

Když se podíváte na strukturu majetku českých domácností, máme u nás několik stovek miliardářů, pak zhruba třicet tisíc dolarových milionářů a zhruba 300 tisíc lidí, kteří mají finanční majetek v řádu dolních milionů. Tento okruh lidí čítá mezi padesáti až sto tisíci, kteří mají investiční majetek deset milionů a více a mohou si dovolit investovat do alternativ.

Lidé mající větší majetek, mají často větší životní a pracovní zkušenosti. Náš klient není třicátník, ale spíše padesátník. Často jsou to manažeři nebo majitelé firem, profesní skupiny právníci, lékaři, architekti… Jsou to lidé, kteří mají rádi víno a cestují za ním. Zároveň už mají portfolio nemovitostí, akcií, dluhopisů a tohle jim dává jako alternativa smysl.

Někdo si koupí zlato, někdo si koupí víno nebo whisky. Většinou už chtějí investovat do něčeho, k čemu mají vztah, protože s akcií nebo dluhopisem se nepomazlí. Obecně Češi, Němci i Rakušané jsou velmi konzervativní investoři. Chtějí reálné aktivum, které moc nekolísá, ale zároveň i něco vynáší.

Jaká jsou největší rizika těchto alternativních investic?

Buď si koupíte fyzický předmět třeba obraz, víno, známku nebo investujete nepřímo přes fond kvalifikovaných investorů.

Když máte investici fyzicky doma, například víno, tak si vybudujete sklep, pořídíte si klimatizaci, řádně ho skladujete a dělá vám radost. Největší riziko v tomto případě je, že ho prostě vypijete. Budete mít těžký nebo výjimečný den, otevřete si něco drahého a poškodíte si sbírku.

Druhá varianta je vložit peníze do fondu, kde na to dohlíží profesionálové, kteří sledují trendy a mají kontakty. Vědí, kdy a kde nakoupit a kdy a kde prodat. Na začátku je potřeba dát alespoň milion korun do fondu, a pak se dvakrát ročně setkáváte s akcionáři, protože jste rázem spoluvlastníkem a vzděláváte se v dané oblasti.

Jaké máte plány do budoucna?

Ve střednědobém horizontu chceme koupit vinici na Moravě. Nejsou drahé a jsou blízko. Vinařství ve Francii je otázka 500 milionů korun a více, na Moravě ho seženete do 100 milionů. Když vše půjde dobře, chtěli bychom i lihovar v Čechách. V dlouhodobém horizontu bychom rádi pořídili vinici na západ od nás, to je dobré uložení peněz.

Největší sen by byla palírna ve Skotsku, ale to je otázka miliard korun. Pro naše investory je atraktivní, že si za pár let budou moci zajet do svého vinařství a pozvat tam přátele a rodinu.

Jaký je investiční horizont při investicích do vín?

^REKLAMA

Deset let minimálně, patnáct let nejlépe a pět let je úplné minimum. Víno stejně jako zlato, obrazy a další alternativy mají jedno společné. Jsou to jen uchovatelé hodnoty v čase. I víno potřebuje čas, aby se zhodnotilo.

Máme rostoucí globální poptávku. Rok co rok na planetě přibyde jedno Německo, tzn. cca osmdesát milionů lidí. Také se globálně tvoří střední třída a počet lidí, kteří si můžou dovolit pít kvalitu, roste. Kdežto nabídka je omezená, výsadby vinic jsou dány historicky nebo přírodou a výstav palíren je dán technologicky. Máme dlouhodobě rostoucí poptávku především v Asii. Už tak omezená nabídka občas navíc ještě kolísá vlivem počasí a změn klimatu.

Jak byste nadefinoval investiční prostor v oblasti vína?

Především se jedná o Francii, Německo, Itálii, Španělsko, trochu Amerika a Austrálie. V Londýně se nachází burza investičních vín Liv-ex, která zveřejňuje nejrozšířenější index Liv-ex 100. Ten říká, kolik má být Bordeaux, kolik Burgundsko, Champagne či Châteauneuf, z Německa z Mosely, z Itálie Toskánsko a Piemont, z USA Napa Valley a ze Španělska Vega Sicilia. Ze světa whisky je to především skotská nebo japonská whisky.

Jaká je vaše největší výhoda?

Můj společník a kamarád Martin Nejedlý je velkým znalcem a milovníkem vín a má dobře vybudované vztahy přímo ve Francii s vinaři. Pokud máte takové kontakty, tak na sekundárním trhu přes Londýn okamžitě prodáváte až o 20 – 30 procent dráž. Velká poptávka je z Asie, konkrétně z Hongkongu. Pokud budete znát burgundského vinaře, dovezete do Čech několik stovek lahví, a pak je přes burzu můžete prodat do Asie. A to je jeden z důvodů, proč jsme schopní připisovat našim klientům zajímavý výnos.

Není to spekulace, naše investiční strategie je kup a drž. Málokdy se dostanete ke starším ročníkům, zpravidla se nakoupí novější ročníky a čeká se. Ve světe whisky spoléháme na expertní znalost Václava Routa a Zdenka Kortiše.

Jak funguje ten sekundární trh?

Ve víně většina obchodů probíhá přes Londýnskou burzu investičních vín Liv-ex, která je zodpovědná nejen za cenotvorbu, ale i za prověřování falzifikátů. Potřebují vědět, že jste ověřený obchodník, který víno řádně skladuje. Ty nejdražší Chateau jsou dnes už v bedýnkách s hologramy a trekovacím zařízením.

Kdybych měl doma sklep a chtěl bych prodávat na burze, tak mohu přes obchodníka, ale oni mě neznají. Nevědí, jak jsem víno skladoval, a pakliže to ode mě vůbec koupí, tak za sníženou cenu.

Ve whisky se jedná o specializované aukční domy

Vy jste říkal, že nakoupíte a držíte. U jakého procenta se stane, že se to pak nepodaří prodat dráž?

Je to málo pravděpodobné. Podstatnou část těch problémů vám vyřeší čas, trochu se to podobá akciím. Pokud máte alespoň patnáct let, tak není v historii okamžik, kdybyste prodávali levněji, i když nakupujete v dražším období.

^REKLAMA

Komu pak vína prodáváte?

Buďto se to spotřebuje v Čechách, ale přece jenom jsme menší trh. Typicky se to prodává buď bonitnějším klientům, restauracím, nebo to prodáme přes Londýn po celém světě.

Jak se dostáváte k vínům?

To je dobrá otázka. Nemůžete přijet do vinařství, zaklepat a říct, že teď to tady koupím. Musíte budovat vztahy. My se teď třeba učíme francouzsky, abychom naše vztahy podpořili. Ve Francii si to musíte odchodit. Musíte se zajímat, snažit se, jezdit tam, a pak se s vámi začnou bavit.

To, že musíte mít peníze, je nezbytná, nikoliv však postačující podmínka. Pak máte šanci se časem dostat na primární trh, který je ale velmi obsazený. Jsme pro ně pořád ještě východní Evropa. Většina vinařů už má nějaký věk a říkají nám, že nejsme jen takoví sympatičtí “komoušové” z dob Mitterranda. Češi si tam budují jméno a respekt, ale nejde to tak rychle.

O která vína je největší zájem?

V naší investiční strategii sázíme velmi na Burgundsko a nadvažujeme Champagne nebo Supertoskánce, a naopak podvažujeme Piemont. Oproti indexu máme podvážené Bordeaux a hodně převážené Burgundsko. Je to malá oblast s nízkou produkcí, ale zároveň jsou to nejlepší vína na světě ve své kategorii. Poptávka po tom nejlepším globálně roste.

Burgundsko je moc zajímavá a krásná oblast. Na dvoře u Karla IV. sličného tam vyrůstal náš budoucí Karel IV. Bylo to tehdy jedno z center vinařství a Karel IV. tam odsud dovezl do Čech nové odrůdy a vinnou kulturu. V té době vznikly také Vinohrady a další nové vinohrady v Čechách a roku 1358 přijal velmi pokročilé zákonodárství pro rozvoj vinařství. Byl císařem Říše římské, takže byl i králem Burgundským. Burgundsko je dnes nejdražší vinná oblast na světě.

Může se stát, že se časem do tohoto investičního prostoru dostanou i česká vína?

To je velmi ožehavá otázka 😊. Velmi si vážím všech lidí, kteří usilují o rozvoj vinařské kultury v České republice, a byl bych moc rád, kdybychom se jednou investiční oblastí stali, avšak čeká nás ještě dlouhá cesta.

Z části je to dané klimaticky. Globální oteplování však pracuje pro náš prospěch, protože už jsem četl, že i na jihu Švédska pěstují víno a na jihu Anglie se začaly vyrábět sekty. Morava se podle mě může prosadit ve světě hlavně bílými víny.

Část moravských vinařů se snaží být dobrá ve dvaceti odrůdách, což prostě nejde. Bordeaux se soustředí na tři odrůdy, Burgundsko na dvě odrůdy a my se snažíme jich dělat dvacet. Z mého pohledu by dávalo smysl zaměřit se na jednu dvě odrůdy, které u nás mají optimální podmínky pro rozvoj. Na Moravě je to například Ryzlink vlašský. Ten lze dostat do světové kvality, tak to můžeme dostat na světové trhy.

Výzvou Moravy je, že řada zákazníků chce levnou kvalitu. Vinaři potřebují být dlouhodobě ziskoví, aby mohli investovat do rozvoje vinařští, budovat značku tvořit rezervy na slabší ročníky atd. Levná kvalita je oxymóron. Zboží je buď levné, anebo kvalitní, ale kombinace těchto dvou je nemožná. Myslím, že dává smysl koupit vinařství na Moravě a zaměřit se na budování značky a dlouhodobou orientaci na kvalitu.

Ve Francii však taky nejsou všechna vína investiční. Třeba Bordeaux vyprodukuje 800 milionů lahví vína ročně, ale pouze dvě procenta z nich jsou investiční. Před první světovou válkou některá vinařství na Moravě dodávala bílá vína na císařské a královské stoly a byli jsme v tom opravdu špička. Pak jsme si to bohužel za komunistů zkazili, když se šlo po kvantitě a výnosech. Po revoluci se to zlepšuje, ale potřebujeme ještě větší orientaci na kvalitu.

Kde vína skladujete?

V Praze kousek za Letohrádkem Hvězda. Máme tam sklad, kde teď aktuálně leží víno za několik set milionů korun. Je to velmi dobře pojištěné, proti všem živlům a odcizení a stojí to dolní statisíce ročně.

Kde jsou největší fondy na víno nebo whisky?

Největší fondy jsou na západě, hlavně ve Velké Británii. To je tradiční trh se staletou zkušeností a běžně se tam víno zařazuje do portfolií movitých lidí. Zajímavé je, že největší spotřebitelem francouzského vína je Anglie a největším spotřebitelem skotské whisky je Francie.

Na whisky je fond v Hongkongu, ten obsluhuje Asii, a před rokem vznikl další fond ve Švédsku, protože Skandinávie je velký trh pro single malt whisky. V České republice existuje fond Wine Investments Partners, za tím stojí pan Zlato Míčka z Plzně, který je veleodborník a za rozvoj znalosti nejen investičních vín v ČR si zaslouží postavit obelisk. Jeho fond je jiný v tom, že se soustředí především na Bordeaux, a jsou v tom dobří. My jsme spíš na Burgundsko, ale navíc máme i whisky a do budoucna máme ambici koupit palírnu a vinařství. Takže v Česku jsou teď dva fondy.

Jak je nákladné založit fond?

U nás stojí založení fondu kvalifikovaných investorů dolní miliony korun, v zahraničí to bude ještě dražší. Musíte platit depozitáře, znalce atd. a bod zvratu je relativně vysoko, tak na 300 milionech korun. Provoz fondu stojí dolní miliony ročně.

S Martinem to nemáme jako zdroj obživy, ale je to spíše koníček. Cílem není konkurovat tradičním aktivům, ale je to alternativa a radost.

Jak se nejlépe zhodnotí láhev vína?

Já mám jednu smutnou osobní zkušenost. Starý vinař Henri Bonneau, který dělal špičková vína Châteauneuf-du-Pape, náhle zemřel a neměl žádné následovníky. Cena jeho vín se rázem téměř zdvojnásobila. Je to stejné jako, když umře malíř – žádný další obraz či dílo už nevznikne. I vinaři mají svůj rukopis a nejde to dělat na čistě průmyslovém základě. Finále dělá ten daný člověk ve vinařství.

Před sto padesáti lety mšička révokaz [největší škůdce vinné révy – pozn. red.] zničila valnou většinu vinic v Evropě a víno prostě nebylo. I to vedlo k růstu ceny. Nebo když nějaký významný kritik řekne, že tento ročník se obzvláště povedl, tak se ceny daného vinaře klidně za měsíc zdvojnásobí.

Nechci ale, aby do toho lidi investovali kvůli tomu, že na tom zbohatnou. Hlavní věc je, že to musí mít rádi, a za druhé na to musejí mít peníze, trpělivost a čas.

Článek vyšel v Hospodářských novinách.