Paragraf ve zkratce říká, že výše odměny za zprostředkování životního pojištění nesmí překročit dvojnásobek měsíčního pojistného, nejvýše však 4000 Kč. S takovým návrhem mohl přijít pouze úředník, který buď trh životního pojištění vůbec nezná… nebo byl zrovna v rauši. Protože na Ministerstvu financí pracuje mnoho odborníků, napadá mne s nadsázkou jen jedno vysvětlení: Chvilková ztráta příčetnosti. Jinak si takový exces v docela slušné novele neumím vysvětlit. Vylučuji i místy se vyskytující úvahy o lobbyingu pojišťoven. Proč by si někdo ničil distribuci produktu, o nějž je zájem? A který Češi stále využívají výrazně méně než občané v Německu, Holandsku či USA?
V distribuci životního pojištění se točí hodně peněz. Především proto je životní pojištění často různými poradci zneužíváno a prodáváno klientům jako „spoření“ či „investice“. Situace se s rostoucí konkurencí mezi poradci zlepšuje, ale zdaleka není vyhráno. Nakonec v prvním čtvrtletí tohoto roku jsme viděli přechodné zmrtvýchvstání jedné německé distribuční sítě. Krátkodobé zmrtvýchvstání, které bylo postavené právě na velmi problematickém způsobu distribuce „životek“. Protože samoregulace zde zjevně nefunguje, musí zasáhnout zákonodárce.
Problémem novely je, že problém vůbec neřeší. Naopak! Trh si vždy nakonec najde cestu, jen bude tržní prostředí zase o něco komplikovanější. Vzniknou ještě více strukturované pojistné produkty, objeví se nové formy odměňování a nepřehlednost pro klienta se zvýší. Zvýší se náklady distributorů i pojišťoven a kdo to zaplatí? Přece klient, kdo jiný. Opravdu to Ministerstvo financí chce?
Vyšlo v časopise Euro
