Michael Burry: Pasivní investice jsou rizikem další krize
Pasivní investice do akciových indexů představují stejné riziko, jakým byly před finanční krizí v roce 2008 deriváty podložené americkými hypotékami. Varuje před tím Michael Burry, který vydělal na správném odhadu příchodu finanční krize.
Michael Burry v roce 2008 správně odhadl rizika derivátů podložených americkými hypotečními úvěry. Ty následně stály za pádem investiční banky Lehman Brothers a následným spuštěním finanční krize. Nyní varuje před obdobnými riziky pasivního investování v rozhovoru pro Bloomberg.
Michael Burry se stal předlohou knihy a podle ní natočeného filmu „The Big Short“ (Sázka na nejistotu). Nyní spravuje přibližně 340 mil. USD ve Scion Asset Management.
Hlavním důvodem vysokého rizika pasivních investic prostřednictvím ETF (Exchange Tradet Fund – burzovně obchodované fondy) a dalších investičních nástrojů je skutečnost, že se cena akcií neodvíjí od jejich potenciálu či fundamentu, ale čistě od přílivu kapitálu. Díky pasivním investicím rostou i ceny málo likvidních akcií.
„Např. v indexu Russel 2000 je převážná většina akcií nižšího objemu, jsou obchodované s nižší hodnotou. Celkem jsem napočítal 1 049 titulů obchodovaných s nižším objemem než 5 mil. USD denně. To je více než polovina, navíc téměř polovina z nich – 456 titulů – je obchodována v objemu nižším než 1 mil. USD denně,“ uvádí Michael Burry.
REKLAMA
V indexu S&P 500 situace obdobná. „Index obsahuje největší společnosti světa, ale přesto 266 titulů – více než polovina – je obchodována v denním objemu pod 150 mil. USD,“ říká Michael Burry a dodává: „To sice zní jako hodně, ale triliony dolarů celosvětových aktiv jsou investovány do těchto akcií.“
Příliv peněz do pasivních indexových fondů potvrdil i Daniel Gladiš z Vltava Fund: „Podle Credit Suisse vzrostla suma peněz investovaných v amerických investičních fondech z 287 miliard dolarů v roce 1989 na 8,7 biliónů dolarů na konci roku 2016. Za stejnou dobu vzrostl objem peněz indexových fondů z 3 miliard dolarů na 2 bilióny dolarů, přičemž jen za poslední 4 roky se zdvojnásobil. V roce 1989 tedy indexové fondy tvořily přibližně 1 % trhu, dnes tvoří 23 % aktiv ve správě fondů. Za posledních deset let odteklo z aktivně řízených fondů 1,2 biliónů dolarů a 1,4 biliónů dolarů přiteklo do fondů indexových.“
Pasivní investice tak navyšují cenu akcií bez ohledu na fundament jednotlivých společností. Roste tak cena i titulů, které by aktivní správci aktiv nenakoupili, nebo by je přinejmenším podvážili ve spravovaných portfoliích. Dochází tím k pokřivení cenotvorby a tvorbě bublin.
„Podobně jako u většiny bublin, čím déle růst trvá, tím horší krach nastane,“ říká Michael Burry.
REKLAMA
Krach by pak mohl být o to prudší a strmější, neboť prodat pasivní strukturované nástroje typu ETF je velmi snadné. „Tento fundamentální koncept je stejný jako ten, který vedl k propadu trhu v roce 2008,“ dodává Michael Burry. Částečně ochráněno by mohl být japonský trh, neboť japonská centrální banka drží velké množství největších japonských ETF, čímž vytváří stabilizační protiváhu případným tržním panickým výprodejům.
Pasivní investování má ale i další rizika. „Ke každému obchodu jsou potřeba dvě strany. Kupující a prodávající. Na straně kupujících stojí indexové fondy, do nichž peníze momentálně přitékají a na straně prodávajících stojí aktivně řízené fondy, z nichž peníze momentálně odtékají. Jak víme, tak z povahy věci kupují indexové fondy především ty nejdražší akcie. Aktivně řízené fondy jim je ochotně prodávají,“ uvádí Daniel Gladiš. Ovšem jakmile se indexové fondy dostanou do pozice prodávajícího, najde se někdo, kdo bude ochoten jejich akcie koupit?
„Fikce“ pasivního investování
Pasivní investování prostřednictvím ETF a dalších nástrojů ovšem nemusí být zdaleka tak pasivní. Na trhu jsou k dispozici nejen „celotrhové“ nástoje typu ETF na index S&P 500, ale i nejrůznější oborové indexy. Řada „pasivních“ investorů si tak vybírá celé oblasti trhu, které považují za aktuálně nejperspektivnější (např. technologické akcie, biotechnologie, medicína…).
Nadto jsou vytvářena investiční schémata, která využívají ETF v rámci aktivně řízeného portfolia. Jedním z příkladů je podílový fond Quant založený Pavlem Kohoutem a Alešem Michlem, v němž je na základě určitého modelu převažováno portfolio mezi akciovou složkou a dluhopisovou složkou – obě založené na nízkonákladových ETF. Nebo strategie ETF Constalation založené na produktech BlackRock.
