Michal Kovářík: Pravidelná investice do každé rodiny, budu to hájit klidně celé hodiny
Foto: Shutterstock
Nedávno jsem vedl rozhovor s mladým párem kolem 30 let o pravidelném investování. Debata byla celkem jednoduchá, pár mi tvrdil, že investování nemá vůbec cenu a vesele hromadil veškeré své přebytky na bankovních účtech a stavebních spořeních. Rád bych se o toto téma podělil, případně vedl diskuzi, proč si myslím, že se to dá udělat lépe. Konkrétně, že pravidelné investování prostě patří do portfolia, a to rozhodně u klientů mladších 45 let.
Rozhodl jsem se vypsat snad pochopitelný souhrn důvodů, který by dle mého názoru měli lidé vytvářející finanční přebytky brát v potaz. Mým dnešním cílem však není vybírat a srovnávat konkrétní investiční nástroje (například podílové fondy) ani negovat stavební spoření jako takové. Mým cílem je předat myšlenku, že pravidelné investování rozhodně hraje významnou roli a má své nezastupitelné místo v rámci finančního plánování.
Rozdíl mezi investicí a spořením
Nejprve je potřeba správně si vydefinovat, co v našem kontextu považuji za investici a co za spoření. V realitě se totiž občas setkávám s tím, že někteří obchodníci prodávají produkty, kterým říkají spoření, ale prostě a jednoduše to spoření není.
Spoření = produkt, kde je garantována alespoň návratnost vkladů. Primárně bankovní vklady, stavební spoření a „staré“ penzijní připojištění.
Investice = produkt, kde nesu investiční riziko (volatility neboli kolísání hodnoty). Vše ostatní mimo spoření.
Mimochodem to, že spoření nenese investiční riziko, neznamená, že žádné riziko nemá. Například u stavebního spoření nám hrozí řekněme politické riziko změny nebo zrušení výše státních příspěvků (jako se tomu již několikrát v minulosti stalo).
(Ne)pochopení nominální a reálné hodnoty peněz.
Vždy je potřeba brát zřetel na rozdíl mezi nominální a reálnou hodnotou peněz. Peníze jako takové se v čase znehodnocují díky inflaci a za stejný obnos si toho s odstupem času prostě a jednoduše kupuji stále méně. Pokud tedy mám 100.000 Kč, tak dnes si za ně koupím více zboží a služeb než za 10 let. Tato situace je v čase nevyvratitelná. Pokud nezahrnu do propočtů a plánů práce s přebytky inflaci, tak je to jako „s jistou nadsázkou“ sledovat při nákupu zboží v krámu ceny bez DPH a radovat se z toho, že například telefon stojí pouze 3893 Kč bez DPH. Ale v zápětí prostě a jednoduše zaplatit u pokladny celkem 4960 Kč i s 21% DPH. Inflaci hold musím vždycky započítat, protože je naprosto reálná a žije tady s námi.
Fiktivní garance bankovních vkladů a spoření – garantovaná ztráta
No a nakonec si tedy s přihlédnutím k inflaci troufnu tvrdit, že na dlouhodobém horizontu 10 let a více prostě nemám jinou možnost než investovat, abych v REÁLU neprodělal. Garance tak získává jiný rozměr, protože pokud na delší období vytvářím přebytky v garantovaných programech typu bankovní vklady či stavební spoření, můžu si být téměř jistý, že v reálné hodnotě prodělám.
A teď z jiného soudku, proč bych měl pravidelně investovat aneb 8. div světa ve formě SLOŽENÉHO ÚROČENÍ.
Co je to složený úrok a co je u něho rozhodující
Složený úrok = „každý rok se mi úročí vklad i s výnosem z předchozího období“. Pro názornost si to ukážeme na jednorázovém vkladu 100.000 Kč na 5 let a ročním složeným úročením úrokovou sazbou 10 % p. a.
| Období | Úroková sazba | Výnos za dané období | Celková hodnota |
| 1. rok | 10 % | 10.000 Kč | 110.000 Kč |
| 2. rok | 10 % | 11.000 Kč | 121.000 Kč |
| 3. rok | 10 % | 12.100 Kč | 133.100 Kč |
| 4. rok | 10 % | 13.310 Kč | 146.410 Kč |
| 5. rok | 10 % | 14.641 Kč | 161.051 Kč |
Tabulka: Výpočet Michal Kovářík
V tabulce vidíme, že díky složenému úročení získáváme každým dalším obdobím vyšší výnos, protože se nám úročí vždy celková hodnota i s úroky. No a jak toto můžu v praxi využít?
- Investovat peníze dlouhodobě (tedy začít v co nejmladším věku!), protože čím déle odkládám, tím více násobím vklad i s následnými výnosy.
- Hledat programy s co nejvyšším úročením (splňující kritéria vhodnosti a přiměřenosti).
Příklad pravidelné investice a rozdíly v hodnotě při různé úrokové sazbě
Pojďme se podívat na fiktivní příklad. Mladý pár kolem 30 let žijící například v Praze, prozatím bez dětí. Příjmy dohromady 70.000 Kč, výdaje 60.000 Kč, měsíční přebytky 10.000 Kč. Z toho použijeme na investici 5000 Kč/měsíčně (tedy 50 % přebytků). Podíváme se na vývoj hodnoty peněz v čase úročené formou složeného úročení úrokovou sazbou 2 – 7 % p. a. při vkladech 5.000 Kč/ měsíčně na období 15 a 30 let.
V příkladu budu započítávat 2% inflaci, kterou pro jednoduchost rovnou „ukrojím“ z výnosu. Budu tedy brát že nominální výnos 2 % p. a. je reálný výnos 0 % p. a., a tak dále. Pro názornost a zjednodušení počítejme, že případné vstupní poplatky ve výši 3,5 % byly zaplaceny jednorázově předem – od výsledného výnosu bychom pak mohli odečíst 3,5 % z cílové částky (téma způsobu úhrady vstupních poplatků nechme prosím stranou).
Efekt složeného úročení různými sazbami na období 15 a 30 let.
Tabulka: Výpočet Michal Kovářík
Všimněme si, že pod inflační úrok, tedy úrok nižší než hodnota inflace znamená v čase výraznou ztrátu vložených vkladů. Až úrok alespoň ve výši inflace znamená udržení reálné hodnoty vkladů.
Příklad bychom samozřejmě mohli různě upravovat, například inflace bude pravděpodobně za uvedená období vyšší než 2 % p. a.
Opravte mě, jestli se mýlím, ale PRODUKT, KTERÝ DLOUHODOBĚ PORÁŽÍ INFLACI JINÝ NEŽ INVESTICI NEZNÁM. Na poli bankovních vkladů a spoření se tak můžeme bavit v reálném vyjádření o garantované ztrátě.
Co může být důvodem, že nechci investovat a platím tak cenu za jistotu?
Složitost a neporozumění. Bohužel informovanost a vzdělávání v oblasti finančních nástrojů, principu složeného úročení a vůbec finančního plánování není vůbec nebo je jen velmi málo zakotveno ve vzdělávacím systému našeho školství. Když už se něco školí, tak je to většinou pouhé základní představení typu – co je to stavební spoření, penzijní připojištění/DPS apod.
Žádné nebo nedostatečné návyky finančního plánování. Bohužel stále ještě nejsme jako společnost nastaveni na to, že je zcela normální a správné odpovídající část svých příjmů (10 – 20 % z příjmu) pravidelně odkládat, a to i do investic. Jedině díky tomu zvládnu v průběhu života dosáhnout plánovaných ekonomických cílů.
Pouze krátkodobá tvorba rezerv. Zhodnocení peněz pouze krátkodobě. Většinou díky absenci dlouhodobého finančního plánu. V tu chvíli pouze odkládám peníze na krátkodobé (1 – 3 roky) nebo maximálně střednědobé (3 – 7let) období. Pak ale vždy přicházím o potenciální výnosy z dlouhodobých vkladů.
Špatná zkušenost. Klient nebo někdo z okolí investoval, ale špatně. Zde je však potřeba rozebrat, jak přesně investoval. Ono když prodělám dům na finančních derivátech nebo kryptoměnách (přesto že teď rostou) nemůžu tvrdit, že investování je špatné. Jde o konkrétní špatné investiční rozhodnutí. Zde vnímám velký prostor pro nás finanční poradce, protože upřímně umět se odpovídajícím způsobem pohybovat na poli investic chce rozhodně hodně finanční praxe.
Závěrem – nebojte se zkusit investovat
Možná se mi nepovedlo v rámci jednoho článku shrnout vše důležité. Doufám však, že jsem alespoň nahlodal pár jedinců k tomu, aby více rozevřeli svůj obzor možností na zhodnocení finančních přebytků a dali šanci něčemu dalšímu než spoření. Aby více lidí participovalo na složeném úročení a na dlouhodobém horizontu dosáhlo maximálního efektu. Mé doporučení závěrem, najděte si partnera, který působí na poli finančního plánování, a na základě předložených faktů se správně rozhodněte.
Autor: Michal Kovářík, exkluzivní poradce Fincentrum & Swiss Life Select, redakčně upraveno
