Mikrofinance: živá voda ekonomik rozvojových zemí i investičních portfolií
VAROVÁNÍ REDAKCE: Pokud nemáte rádi pohádky a metafory, přeskočte těchto pár kurzívou psaných odstavců.
Existovala země Penuria na náhorní plošině pohoří Erta, s úrodnou půdou, ale díky poloze vysoko v horách a suchému podnebí trpěla velkým nedostatkem vody. Obyvatelé Penurie milovali život na vrcholcích hor, byli svobodní, ale k spokojenému živobytí jim chyběl dostatek vody, především na závlahu svých malých polí, kde pěstovali zeleninu, obilí a brambory. Obyvatelé měli snahu ulehčit si svůj život, pouštěli se do staveb studní, bohužel na voda byla hluboko, že jí bylo stále málo a těch pár kapek vody především ve studních hrstky obyvatel z rodu Kohnů spíše v zemi Penuria zasévalo svár.
Pod pohořím, kde žili Penuřané, ležela země Prospera. Zemi Prospera protínaly mocné proudy řeky Eurory a vody zde bylo dostatek. Obyvatelé Prospery žili v celku spokojeně, ovšem čím dál častěji jejich zemi stíhala Eurora povodní, která jim odnášela tolik potřebnou úrodnou půdu, bez níž Prospeřané si již nebyli schopni vypěstovat tak dobrou zeleninu jako dříve. Prospeřané sice nepostrádali důvtip a postupem času přišli na hydroponické pěstování zeleniny, zpracování vodních řas sloužících k potravě… Z potravy takto vypěstované se dalo přežívat, ale chuťově to byla většinou tragedie.
Čas od času mezi Prospeřany vznikla skupinka obyvatel, které trápila situace svých horských sousedů. Uspořádali sbírku a pomocí dostupných nákladních aut a cisteren lidem Penurie vozili tolik potřebnou tekutinu, které v nížině měli nadbytek. Jak už to však bývá, cisterny se občas v půli cesty rozpadly, kohouty netěsnily a výsledkem byly spíše zelené škarpy kolem cest a brčálově zelená políčka v místech, kde nákladní vozy končily svou pouť a odkud se prázdné vracely zpět. Zlomem v tomto způsobu pomoci se stala koupě nových nákladních vozů a malých dodávek, které vodu bez zbytečných ztrát do Penurie nejen vozily, ale souběžně zpět do Prospery přivážely neuvěřitelně chutné výpěstky Penuřanů. Efektivita distribuce se mnohonásobně zvýšila, ovšem kapacita vozů a cest byla stále velmi omezená.
Až jednoho dne byl v Prosperii objeven systém samospádu. Nedlouho na to pár chytrých hlav z obou zemí se rozhodlo tohoto vynálezu využít a proti toku Eurory postavili malou přehradu a střežený vodovod, který pomocí samospádu začal distribuovat vodu téměř po kyblících jednotlivým obyvatelům Penurie. Jelikož zbudování a údržba vodovodu stála Prosperské veliké úsilí, a v případě globálního sucha vyskytl se nedostatek vody dokonce i v Prosperii, Penuřané za tuto životadárnou tekutinu odměňovali Prosperany částí svých výpěstků, kterou posílali potrubím zpět.
Pro obě země tento systém přinesl spoustu výhod. Penuřené již netrpěli hladem, úroda byla bohatá, a proto jim příliš nevadilo, že část museli posílat lidem Prosperie zpět jako odměnu. Naopak Prospeřané již netrpěli tak častými záplavami, měli k dispozici dostatek kvalitních potravin a jejich země se postupem času díky menšímu počtu záplav stávala úrodnější. Zázraku se podobal den, kdy zelená políčka Penuřanů přilákala mraky z údolí a nad Penurií poprvé zapršelo.
 |
Co jsou to mikrofinance
Příběh z předchozích řádků je určitou metaforou na vývoj systému mikrofinancí, jako prostředku efektivního systému pomoci chudým obyvatelům a drobným podnikatelům – zemědělcům a živnostníkům, působících v zemích třetího světa, pro které mikrofinanční instituce znamenají často jediný přístupný zdroj financí pro další rozvoj podnikání. Pomineme-li tedy nepružné banky s omezenou působností, pro které je půjčka v řádu desítek dolarů nezajímavá, a lichvářské spolky, které půjčky jsou ochotny poskytnout, ale s ročním úrokem v řádu stovek procent.
Mikrofinancování, tedy systém drobných půjček poskytovaných v rámci malých skupin dlužníků využívající jako záruku princip vzájemného ručení, je v současnosti spojováno zejména s pomocí v rozvojových zemích. Nicméně princip mikrofinancování je znám již několik století a na mikropůjčkách vznikla velká část stávajících evropských finančních institucí (např. Raiffeisenbank), které v řadě případů měly původně podobu různých úvěrových družstev, družstevních záložen a kampeliček nazývaných Credit Unions, People´s Bank apod. (Tomáš Hes: Mikrofinance přinášejí zajímavý způsob úvěrování, sFinance.cz, 3. 10. 2006).
I v současnosti lze v České republice najít instituce, které využívají mikrofinančního principu. Příkladem může být severočeský projekt PRVO, zabývající se podporou mladých podnikatelů v přípravě žádosti o mikroúvěr k rozvoji podnikání v oblastech potýkajících se s nedostatkem pracovních příležitostí a odlivem osob, nicméně masového využítí mikrofinancí dochází především v zemích tzv. 3. světa.
 |
Princip fungování mikroúvěrů
Největších objemů mikrofinančních půjček a největší počet osob zapojených do systému mikrofinancí vykazují mikrofinanční instituce v rozvojových zemích. Většina těchto institucí využívá podobnou metodiku poskytování úvěrů, kterou na konci sedmdesátých let vytvořil tým lidí kolem Mohammada Yunuse, nositele Nobelovy ceny za mír z roku 2006 a zakladatele bangladéšské, zčásti státem vlastněné, Grameen – banky pro chudé.
Základním pilířem systému mikrofinancování je mikrofinanční instituce (MFI), která nejčastěji prostřednictvím lokálních tzv. "vesnických bank", sdružujících skupinu vzájemně si ručících dlužníků, distribuuje a zároveň dohlíží na poskytnuté zpočátku objemem drobné účelově úvěry. Úvěr je zpravidla poskytován v cyklech, po jehož absolvování klient může požádat o další, vyšší částku. Podmínkou je vždy včasná úhrada pravidelných týdenních až měsíčních splátek úroků a jistiny předcházejících úvěrů.
Úrokové sazby a nesplacené úvěry
I přesto, že úroková sazba úvěrů se v závislosti na oblasti pohybuje v řádech desítek procent ročně (Indie do 20 %, Latinská Amerika a Afrika i 100 %), uvádí většina organizací podíl opožděných úvěrů v rozmezí 1 – 2,5 %, což jsou čísla, kterých nedosahují ani komerční banky ve vyspělých zemích.
Výše úrokové sazby v jednotlivých oblastech se odvíjí především v závislosti na konkurenčním prostředí mikrofinančních institucí, úrovni infrastruktury, vyspělosti úvěrované komunity (klienti s historií nepotřebují tak častý dohled a péči – vzdělávání) a především v závislosti na "ceně" kapitálu, za kterou jej získávají samotné mikrofinanční instituce.
 |
Chybějící kapitál…
Dostupnost kapitálu není jen problémem samotných uživatelů mikropůjček – drobných zemědělců, prodejců a živnostníků, ale stává se také problémem samotných mikrofinančních institucí.
Velká část mikrofinančních institucí vznikla a stále více méně funguje jako distributor charitativní pomoci, pro které jsou hlavním zdrojem příspěvky donátorů, mezinárodních organizací a místních vlád, jejichž prostředky jsou omezené a nelze v tomto směru očekávat významnější zlom. Přitom potenciálních klientů, kterým by systém mikrokreditů mohl pomoci v jejich situaci a za půjčku by byli ochotni spolehlivě a dobře zaplatit, je odhadem cca 450 milionů (portál myelen.com). V tomto ohledu se jedná opravdu o poslední neobjevený trh, který je schopen investorům nabídnout velice zajímavé zhodnocení. (Pavel Kohout: Poslední neobjevený trh, Lidové noviny, resp. www.virtually.cz, 10. 3. 2007)
Překážkou pro masivní rozšíření povědomí o mikrofinancování, jako investiční příležitosti, je především nezájem, až na výjimky (např. Citi), velkých institucí (bank, investičních společností), které mají potenciál mikroinvestice zprostředkovat individuálním a institucionálním investorům (pojišťovny, penzijní a podílové fondy) a tím pádem přinést mikrofinančním institucím další pracovní kapitál.
Naštěstí díky technologickému vývoji a invenci dynamických společností spolupracujících s mikrofinančními institucemi, již není potřeba čekat až se ledy pohnou a povedlo se prostřednictvím internetu překlenout propast mezi přímými investory a žadateli o půjčku resp. mikrofinančními institucemi. Mezi nejvýznamnější zprostředkující servery patří především Kyva, Microplace, Prosper a v budoucnosti také nyní startující český server společnosti Microfinance a. s. – myELEN.
(Informace o mikrofinancování on-line přineseme v nejbližších dnech.)
Největší strašák: Riziko…
Nicméně součástí investičního rozhodování je také faktor rizika a právě strach z neznámé instituce na druhém konci světa může být jedena z překážek, která může potencionálního investora od lákavého záměru odradit. Rizikem v tomto ohledu není ani tak splacení úvěru koncovým žadatelem o půjčku. Podíl nesplacených či opožděných úvěrů se pohybuje okolo 2 %. Jedná se především o důvěryhodnost zprostředkovatelské mikrofinanční instituce.
 |
Základní informace o mikrofinančních institucích jsou potenciálním investorům dostupné na webových stránkách www.mixmarket.org nebo www.ratingfund.org. O důvěryhodnosti instituce může vypovídat množství dostupných informací, historie a složení managementu společnosti. O finančním zdraví mohou hodně napovědět zveřejňované finanční ukazatele – poměr poskytnutých úvěrů vůči vlastním aktivům, poměr opožděných úvěrů apod.
