Miloš Filip a Roman Pospíšil: Co s tou penzí?

Druhý pilíř je napadán a kritizován snad ze všech stran. A zaslouží si to. Není nastavený optimálně a politické riziko s ním spjaté je enormní. Dosavadní zájem o vstup do důchodových fondů je mezi obyvateli mizivý. Navíc i někteří z lidí stojících u jeho zrodu z jeho podpory ustoupili. Proč se tedy druhým pilířem vůbec zabývat?

Kniha Miloše Filipa a Romana Pospíšila „Co s tou penzí?“ nepřesvědčuje ke vstupu do 2. pilíře. Dodává argumenty pro zamyšlení se na spoření na penzi obecně, přičemž ale následně uvádí i důvody pro vstup do důchodového spoření, které bývají často pomíjeny. A co víc, kniha dává finančním poradcům návod či ukázky, jak se vypořádat s klientovým odmítavým stanoviskem a přimět i klienta k zamyšlení.

Průběžný penzijní systém je ve světě stále novinkou a experimentem. V českých podmínkách byl zaveden až po roce 1948 a i v té době byly rozdíly v nárocích mezi jednotlivými skupinami obyvatel značné. Ke sblížení podmínek došlo až v 60. letech 20. století. Do roku 1948 kryl penzijní systém jen vybrané skupiny obyvatel a většinu času byl založen na kapitálovém spoření, nikoli na mezigenerační solidaritě, jak je předkládána dnes.

Základním argumentem ovšem nejsou důvody, proč si spořit, ale naopak situace, když si lidé spořit nebudou. V takovém případě jsou odsouzeni k plné závislosti na státním průběžném systému. A ten negarantuje vůbec nic. Stačí dostatečné množství poslanců a výplata penze se může kdykoli změnit. Může sice i vzrůst, ovšem dosavadní zkušenost ukazuje, že mnohem častější jsou změny ke zpřísnění výplaty penzí a jejich snižování. Navíc ani dlouhodobý ekonomický a demografický výhled neukazuje vyhlídky na zvyšování penzí. Kde nic není, ani politici nedávají.

Proti druhému pilíři se staví politické riziko. To tu jistě u druhého pilíře je. Ovšem to je tu i u prvního pilíře. Navíc, jak zdůrazňují autoři knihy, u druhého pilíře má účastník smlouvu s penzijní společností. V případě jakéhokoli způsobu znárodnění se lze bránit soudně – ať již na půdě českých soudů, nebo ve sklepeních mezinárodních arbitráží, kam směřuje např. situace v Maďarsku, s oblibou užívaná odpůrci reformy.

Riziko zrušení druhého pilíře ovšem dopadá především na penzijní společnosti. Ty investovaly nemalé prostředky do získání licence ČNB, úpravy a vývoje software a dalších nezbytných záležitostí pro provoz důchodového spoření. Jejich klienti by neměli ani v negativním scénáři podle prohlášení současné opozice o peníze přijít.

Osoby starší 35 let ovšem podstupují další riziko: Riziko nevstoupení. Z druhého pilíře sice nelze vystoupit, kdo do něj ale nevstoupí, nemusí již mít tu možnost, ani když se jeho parametry upraví k lepšímu. Vláda sice nově zvažuje otevření druhého pilíře v příštím roce, ovšem to je zatím jen v oblasti prohlášení politiků.

Jak zvládnout jednání

Kniha je určena pro finanční poradce. Kromě argumentů ve prospěch spoření na penzi i v rámci 2. pilíře a popisu základních parametrů důchodového spoření obsahuje i návody, jak jednat s klientem. Obchodní postup vychází mimo jiné z přístupu Dale Carnegieho (1888 – 1955), amerického lektora komunikace a spisovatele, jehož základní obchodní strategií bylo nalezení obchodu, který je výhodný pro obě strany.

„Chcete-li někoho přesvědčit proti jeho vůli, pak ho jen utvrdíte v jeho názoru,“ psal Dale Carnegie citovaný v knize, která v části „Jak zvládnout jednání“ zdůrazňuje především podání dostatku srozumitelných informací, na základě nichž klient může učinit zodpovědné rozhodnutí. V tomto případě se navíc jedná o rozhodnutí na celý život.

Které informace jsou podstatné? Jak se zorientovat v mediálních informacích, které nejsou vždy objektivní? Jakým způsobem s klientem komunikovat? A jak ho dovést ke správnému rozhodnutí, kterým nutně nemusí být vstup do 2. pilíře? To jsou otázky, na které autoři dávají odpovědi.

K jednání s klientem přispívá i závěrečná kapitola shrnující odpovědi na nejčastější otázky klientů o druhém pilíři a důvody jeho odmítnutí.

Co s tou penzí?

Knihu Miloše Filipa a Romana Pospíšila „Co s tou penzí“ vydal Institut pro finanční poradenství a stojí 217 Kč vč. DPH.