Miroslav Singer: Podle MiFIDu jsem … ‚babička z Orlických hor‘

Na konci roku 2007 přestal fungovat původní sektorový model zahrnující sekce bankovní regulace a dohledu, regulace a dohledu nad kapitálovým trhem a regulace a dohledu nad pojišťovnami. Od nového roku byl zaveden funkcionální model se sekcí dohledu nad finančním trhem, sekcí regulace a analýz finančního trhu a sekcí licenčních a sankčních řízení.

Co vedlo ke změnám v organizačním uspořádání dohledových sekcí?
Hlavním motivem byla potřeba posunout střetávání různých legislativ – zákonů, které jsou v zásadě sektorově orientované a regulují odlišně věci, které mohou být regulovány stejně – na nižší úroveň přímo do sekcí. Jinými slovy, posunout věci, které jsou funkčně stejné blíž k sobě, aby nás vědomí rozdílnosti regulací, které by nás dlouhodobě měly vést ke zpětné vazbě a k debatě s Ministerstvem financí, nutilo k dalšímu slaďování legislativ.

Doposud docházelo k těm střetům a vyjasňování až na úrovni projednávání na bankovní radě. Dnes by k řešení problémů a sjednocování přístupů mělo docházet o několik stupňů níž, na úrovni profesionálních úředníků v rámci ČNB.

Je možné obšírněji shrnout nevýhody původního modelu a rovněž výhody nynějšího, resp. jaké jsou mezi nimi rozdíly?
Nevýhody původního modelu byly především ve vyhraněné sektorové orientaci jednotlivých dohledových útvarů. V současné době, kdy každá větší bankovní skupina sdružuje subjekty patřící do všech odvětví finančního trhu (ať už je to investiční společnost, pojišťovna, broker apod.), už není možné při jejich kontrole sledovat pouze ten svůj pohled na věc.

V minulosti se běžně stávalo, že zaměstnanci jedné sekce tvrdili, že je všechno v pořádku, ale až dodatečně vyšlo najevo, že v jiné sekci se vyskytl nějaký problém. A i když to ti lidé z té první sekce věděli, počítali s tím, že jejich kolegové to mají pod kontrolou a nepovažovali za nutné na to někoho upozorňovat. Jejich kolegové to však pod kontrolou neměli a problém vyšel najevo pozdě. Svět se dnes zkrátka nevyvíjí sektorově.

Jak jsem již zmiňoval, banky mají všechny činnosti pod jednou střechou a regulátor se musí tomuto trendu přizpůsobit. Dohlídková sekce by zkrátka měla mít všechny subjekty, které dnes na trhu působí pod jednou střechou, a dnes je tam má. Jde o určitou reakci na vývoj vnějšího světa, který vyžaduje reakci v podobě sjednocování přístupu k regulaci a sjednocování v podobě činnosti regulátora.

^REKLAMA

Jaký bude mít změna dopad na lidi, kteří se v tomto světě pohybují? Pocítí ji nějak?
Běžné klienty to samozřejmě moc zajímat nemusí. Bylo by smutné, kdyby se měly organizační změny regulátora dotýkat normálních lidí. Pokud jde o zaměstnance finančního sektoru, budou se ve svém životě častěji setkávat při inspekcích s týmy, jejichž členové jsou multidisciplinárně orientovaní. Finanční instituce byly zvyklé přicházet v rámci dohledových činností do styku s jedním člověkem v příslušné sekci, podle toho, kam byli strukturálně zařazeni.

Nyní budou přicházet v rámci dohlídek a kontrol, ať už z blízka, nebo zdálky, do styku s vícero experty, protože ty věci budou v jiné škatuli – pro svůj sektor zkrátka budou mít dvě jména místo jednoho. Já si myslím, že to nebude žádná dramatická komplikace, i když na to nejsou zvyklí. Ale toho si určitě všimnou.

Já doufám, že všichni poznají, že z naší strany bude tlak na sjednocování legislativních regulačních principů vyšší. Samozřejmě reálné naplnění závisí na partnerských subjektech, jako je MF a jiné legislativní orgány, které u nás mají na starosti utváření zákonů.

Už v první fázi sjednocení existovaly pochyby, jestli nebude velkou překážkou rozdílnost kultur dříve oddělených institucí. Nemyslíte si, že to bude omezením i po současné reorganizaci?
Myslím, že velký kus sjednocování kultur se odehrál už v první fázi, hned po převzetí ostatních regulátorů, tedy ještě předtím, než jsme přistoupili k organizační změně v dohledových sekcích. Bylo to vidět na stylu vystupování zaměstnanců, který se změnil.

Když docházelo ke přebírání regulačních orgánů, snažili jsme se je přebrat nezměněné. Vycházeli jsme z toho, že pro zaměstnance je to velký skok. Došlo k osekání obslužných prvků, které jsme schopni efektivněji zařídit z jednoho celku, ale vnitřní struktury zůstaly vlastně stejné. Změnila se ale komunikace.

^REKLAMA

My jsme se snažili dávat podněty pro vytváření hodně materiálů, na kterých museli spolupracovat sekce napříč původní organizační strukturou s cílem zlepšit vzájemnou komunikaci. Stejně to bylo patrné při výběrových řízeních, kdy si šéfové sekcí pod sebe nevybírali lidi, s nimiž doteď spolupracovali, ale struktura se hodně promíchala. Nikdo se zkrátka nesnažil prosazovat své lidi a i to by mohlo mít pozitivní přínos pro další sjednocování dohledu.

Pro někoho to pak může být problém specializace…
Nechceme, aby to vyznělo tak, že všichni zaměstnanci určité sekce musí umět úplně všechno. Spíše šlo o to, aby docházelo ke komunikaci a řešení základních problémů na nižší úrovni, na rozdíl od předchozího modelu, kdy všechny materiály schvalovala bankovní rada. V současné době by tyto kompetence měly většinou přecházet na úroveň šéfů odborů.

Objevovaly se rovněž názory, že dohled jako celek se sice sjednotil, ale roztříštěnost zákonů prakticky zůstala na původní úrovni.

My se samozřejmě snažíme o nápravu. V současnosti se například připravuje zákon o pojišťovnictví a finální debata s MF se hodně odehrává i na podkladě argumentů o sjednocení s jinými odvětvími, například bankovnictvím. Já musím říct, že tato debata je těžší kvůli tomu, že neděláme primární legislativu. Tu má v rukou ministerstvo financí a my se snažíme do toho vkládat prvky, které tam chceme mít, ale ne vždy to musíme vyhrát.

Řeknu to jinak. Posun není v tom, že my vždy všechno vyhrajeme a daří se nám, ale že si to alespoň uvědomujeme a víme, že je potřeba změny udělat. Před čtyřmi lety by podněty vůči tvorbě legislativy vůbec nevznikly. Dnes díky sjednocení dohledu u nás vznikají, ale ne vždy jsou reflektované, což je přirozené.

^REKLAMA

Je rovněž třeba zdůraznit, že legislativní proces je velmi pomalý, bude to trvat léta, nicméně důležité je, aby vůbec někdo vyvíjel tímto směrem tlak, a z naší strany se tlak zvětšuje. Takže si to budeme uvědomovat ve více případech. A to si mimochodem neuvědomují ani oponentní místa jako asociace, protože ony jsou také ještě stále organizované na tom industriálním základě.

Další otázkou jsou výtky vůči silným pravomocem ČNB, což podle některých hlasů není v pořádku. ČNB má zkrátka příliš velké pravomoci a je prakticky nekontrolovatelná…
Samozřejmě, že tyto názory jsem četl, a některé jsou až úsměvné. Kvůli sebereflexi a prakticky kvůli tomu, že banka má kromě rozšíření pravomocí určité povinnosti při bankovních krizích, byl zřízen Výbor pro finanční trh. Je to orgán tvořen lidmi z ministerstva financí, bankovní rady a z trhu a vůči němu my komunikujeme všechno, co děláme. Přes počáteční obavy jsem já osobně s kvalitou a odborností lidí zastoupených v tomto orgánu velmi spokojen a můžu říct, že diskuse mě velmi obohacuje.

ČNB se snaží být vůči tomuto výboru transparentní, navíc se nám změnily povinnosti reportování vůči poslanecké sněmovně. Zbytek je obyčejná filozofická debata na téma, jestli mají být centrální banky nezávislé s téměř neovlivnitelnými orgány, ke které se já, jako subjekt zainteresovaný, sedící hodně blízko čela banky, nemůžu kvalifikovaně a odborně vyjadřovat, protože těžko můžu být objektivní a ani mi to nepřipadne vhodné. Snad kromě toho, že se nezdá, že by někdo masově, celosvětově litoval tohoto vývoje, ke kterému v posledních deseti patnácti letech došlo.

Co považuji za hodně důležité, je naše schopnost nemíchat a nepřenášet regulační spory, jeden regulační spor na úroveň druhé regulační otázky se stejným subjektem. Můžeme se např. s penzijním fondem nějaké banky přít a současně spolupracujeme na úrovni Bankovní asociace na finančním vzdělávání a ty věci bychom měly umět oddělovat. To je princip regulačního procesu. Jsou to procesy, které musí probíhat férově, snažíme se hlídat jejich nezávislost. Také si myslím, že bankovní rada na vrcholu má spíš tendenci neztotožňovat se s profesionálním aparátem ČNB, takže jsme schopni mírnit i určité tendence k přílišné regulaci.

Ta nezávislost má ale taky jednu výhodu uvnitř ČNB. Na rozdíl od běžného útvaru, který by typicky vedl vládou či ministerstvem jmenovaný kariérní úředník s tendencí práci svých lidí hájit, jsou si kolegové v bankovní radě vědomi toho, že jsou tady na šest let na rozdíl od ostatních pracovníků, což vede k sebereflexi a vzájemný debatě, která má východiska v zájmech obou stran.

Rozdílnost pozic vede k tomu, že věci mají určitou zpětnou vazbu, že nám to předkládají sekční ředitelé, kteří jsou za obsah zodpovědní. Bankovní rada pak rozhoduje jako celek, takže dohlížející člen bankovní rady nemá důvod jednotlivý materiál nějak extrémně hájit, spíše se snaží zajistit, aby v něm byly věci, které zajímají bankovní radu věcně.

Přeregulovanost je obecně vytýkána jako problém českého finančního trhu. Jaký je na to váš názor?
Já si myslím, že je to problém evropského trhu. My máme na evropské poměry, tím, že nemáme ještě hodně věcí v tom komorovém uspořádání a povinné členství v komorách, tak to ještě stále není na evropském extrému. Ale ty regulační vlny, které se k nám ženou z Evropy jsou pro mě v některých extrémních případech hodně děsivé. Samozřejmě to souvisí se sjednocováním trhu, ale někdy jsou ty věci doslova absurdní.

Ano, myšlenka MiFIDu, který dnes musíme zavádět, je úžasná. Každý si stanoví vlastní systém, který má jenom odpovídat principu, a současně se rozčlení zákazníci do kategorií, kde každý dostane jiný informační servis. Zkušený, kvalifikovaný zákazník nemusí být moc poučovaný, a naopak ten nekvalifikovaný zákazník bude poučen více. To zní logicky.

Pak si ale uvědomíte, že praxí toho předpisu je, že člen bankovní rady – například já – nemám šanci se kvalifikovat jako profesionál, i když jsem na finančním trhu docela dlouho pobýval a působil. My tady rozhodujeme o rozkladech, připravujeme legislativní podněty, které se týkají finančního trhu, ale nakonec jsem na tom stejně jako babička z Orlických hor. A to se mi zdá špatně a ukazuje to, že s tou regulací je to někde prostě naprosto zásadní problém.


Děkuji za rozhovor.