Mizí vám prachy: Stačí jeden úraz a rodina bez rezervy je nad propastí

Život bez finanční rezervy je riskantní. „Předloni jsem měl pracovní úraz. Ruka mi vjela mezi dva válce. Naštěstí jeden z nich byl dřevěný a jeden gumový. Kdyby byly oba železné jako u vedlejšího stroje, tak by mi asi z ruky nic nezbylo. Byl jsem s tím na nemocenské měsíc a půl,“ vzpomíná na kritické období šestadvacetiletý Miloš z Třebenic nedaleko Lovosic. Pracuje v lovosické firmě Glanzstoff, která vyrábí umělá vlákna a tkaniny.

Miloš dostával od státu nemocenskou devět tisíc měsíčně. „S tím se dalo vydržet jen chvíli. Pak už jsem si musel na živobytí a splátky půjčit i od rodičů. Z úrazového pojištění jsem dostal osm stovek. Firma mi za pracovní úraz vyplatila odškodnění třicet tisíc. Ale až měsíc po skončení nemocenské. Já jsem ale peníze potřeboval dřív,“ říká Miloš. Teď už ví, že finanční rezervu potřebuje. „Aspoň jeden měsíční plat,“ dodává.

Miloš a jeho přítelkyně Jana si jsou vědomi, že v hospodaření mají mezery. Podobně jako pražská rodina Václava a Karoliny se proto účastní projektu serveru Peníze.cz a poradenské společnosti Broker Consulting. Konzultatni Hana Kollertová a Čeněk Liška zkoumají hospodaření obou rodin a snaží se jim pomoci najít zbytečně mizející peníze a ozdravit jejich hospodaření.

Dostatečná finanční rezerva je pro zdravé rodinné finance nezbytná. Úspory, které jsou ihned k dispozici a pomohou pokrýt náhlý výpadek příjmů, dávají rodině jistotu, že se nedostane do existenčních problémů. Názory na ideální výši rezervy se liší. Běžně se její doporučenávelikost uvádí jako trojnásobek měsíčních příjmů rodiny, ale v dnešní době je výrazně bezpečnější šestinásobek měsíčních výdajů.

Češi rezervy zpravidla nemají. Například podle pravidelného evropského průzkumu veřejného mínění Eurobarometr není skoro polovina Čechů schopna pokrýt nečekaný výdaj 25 tisíc korun. Přitom to je hodnota menší opravy auta či pokažené ledničky a pračky. Miloš s Janou tedy nejsou výjimkou.

^REKLAMA

Václav s Karolinou kdysi patřili k té druhé polovině Čechů. Peníze si odkládali stranou pro případ nouze. „Když bylo potřeba, tak jsem do ní sáhla. Ale pak už tam nic nebylo. Tak jsme si vzali kreditní kartu. Řekli jsme si, že to zvládneme. Tím jsme se do nynějších problémů tak trošku dostali,“ vypráví Karolina a naráží na skoro stopadesátitisícový dluh na čtyřech kreditních kartách, kterého se nutně potřebují zbavit.

Celý článek čtěte na serveru
Peníze.cz