Monika Nedelková: Řešíme a rozhodujeme spory i s pojišťovacími zprostředkovateli
Čím se zabývá Kancelář finančního arbitra?
Na místě nejdříve představit finančního arbitra. Institut finančního arbitra jako mimosoudního orgánu řešení některých soukromoprávních sporů na finančním trhu byl zřízen v České republice v roce 2003. Jedním ze základních motivů byla harmonizace českého právního řádu s právem Evropské unie v období před přijetím České republiky za členský stát. Přijetím zákona o finančním arbitrovi byl zřízen v českém právním řádu nový specializovaný orgán veřejné moci.
Zcela výjimečné postavení finančního arbitra při rozhodování sporů představují dva atributy. Řízení před finančním arbitrem může iniciovat pouze klient finanční instituce, zejména pak spotřebitel, a současně finanční arbitr je primárně smírčím orgánem.
Finanční arbitr je příslušný rozhodovat spory mezi soukromými osobami (klienty – zpravidla spotřebiteli a vybranými finančními institucemi). Jde o řízení, které se zahajuje na návrh, z hlediska postavení finančního arbitra se jedná o rozhodování orgánu veřejné moci, který však není součástí soudní soustavy. Předmětem rozhodování jsou tak individuální práva sporných stran a výsledkem rozhodování je individuální správní akt, který je závazný a nuceně vykonatelný. V souladu s ústavním pořádkem byla ponechána možnost přezkoumání rozhodnutí finančního arbitra soudem.
Zjednodušeně řečeno, finanční arbitr je povinen spor rozhodovat, jako by ho rozhodoval soudce. Protože však finanční arbitr soudce není, je zaručeno právo na soudní přezkum jeho rozhodnutí.
S účinností od července 2011 jmenuje a odvolává finančního arbitra a jeho zástupce vláda na návrh ministra financí. Finanční arbitr ani jeho zástupce tedy již nejsou voleni Poslaneckou sněmovnou. Finanční arbitr za výkon své funkce odpovídá vládě.
REKLAMA
Náklady na činnost finančního arbitra byly zpočátku hrazeny z rozpočtu České národní banky jako orgánu dohledu nad finančním trhem. Svoji rozhodovací činnost finanční arbitr zajišťoval pomocí dočasně přidělených zaměstnanců České národní banky. S cílem zajistit úplnou nezávislost finančního arbitra byla s účinností od 1. července 2011 zákonem zřízena jako organizační složka státu Kancelář finančního arbitra, která je samostatnou účetní jednotkou, jejíž příjmy a výdaje jsou součástí rozpočtové kapitoly Ministerstva financí ČR. Finanční arbitr stojí v čele Kanceláře finančního arbitra.
Kancelář finančního arbitra plní úkoly spojené s odborným, organizačním a technickým zabezpečením činnosti finančního arbitra. Rozhodovat spory je však oprávněn pouze finanční arbitr, jeho zástupce pouze v době nepřítomnosti finančního arbitra, nebo pokud jej finanční arbitr rozhodováním pověří. Kancelář finančního arbitra dnes zaměstnává vedle finančního arbitra a jeho zástupce dalších 33 odborných zaměstnanců, v drtivé většině právníků. Organizačně je Kancelář finančního arbitra rozdělena do čtyř oddělení, tří odborných a jednoho provozního, v organizační struktuře je ještě pozice interního auditora a tajemníka finančního arbitra.
V jakých oblastech tedy vykonává finanční arbitr svou působnost?
Finanční arbitr je příslušný rozhodovat spory mezi poskytovateli platebních služeb, nejčastěji bankami, a uživateli platebních služeb při poskytování platebních služeb, nebo vydavateli elektronických peněz a držiteli elektronických peněz při vydávání a zpětné výměně elektronických peněz, mezi bankovními i nebankovními věřiteli nebo zprostředkovateli a spotřebiteli při nabízení, poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, a spory mezi investičními fondy, investičními společnostmi nebo zahraničními investičními společnostmi a spotřebiteli ze standardních fondů kolektivního investování a speciálních fondů kolektivního investování, které shromažďují peněžní prostředky od veřejnosti. Finanční arbitr je příslušný i k rozhodování sporů mezi pojišťovnou nebo pojišťovacím zprostředkovatelem a zájemcem o pojištění, pojistníkem, pojištěným, oprávněnou osobou nebo obmyšleným při nabízení, poskytování nebo zprostředkování životního pojištění, a provozovatelem směnárenské činnosti a zájemcem o provedení
směnárenského obchodu nebo osobou, se kterou byl směnárenský obchod proveden.
Zaměřme se na spory z platebních služeb a směnárenské činnosti. Jaký okruh sporů v této oblasti řeší finanční arbitr?
REKLAMA
Pokud jde o spory z platebních služeb a směnárenské činnosti, finanční arbitr je příslušný rozhodovat například spory o nevydání peněz bankomatem při výběru z bankomatu, nezaúčtování hotovosti při vkladu prostřednictvím vkladového bankomatu nebo na pokladně, vícenásobné zaúčtování transakce výběru z bankomatu nebo při nákupu u obchodníka, zneužití platební karty třetí osobu k výběru z bankomatu nebo při platbě u obchodníka třetí osobou, opožděnou realizaci platební transakce, spor při neprovedení inkasa, výši kurzového rozdílu při bezhotovostním převodu z platebního účtu do zahraničí, správnost poplatku účtovaného za poskytnutí platební služby, provedení platební transakce bez souhlasu uživatele platební služby, náhradu škody způsobenou v souvislosti s porušením předsmluvní informační povinnosti při provádění směnárenského obchodu.
Jaké jsou nejčastěji projednávané případy?
Nejčastějším sporem z platebního styku je spor o neautorizovanou platební transakci při nevydání bankovek z bankomatu nebo o zneužití platební karty, kterou její držitel ztratil nebo o ni byl okraden. Následují spory o poplatek za platební transakci, nejčastěji platební transakce spočívající v převodu peněžních prostředků mezi dvěma účty vedenými v různých měnách. Mezi ostatními spory finanční arbitr rozhodoval o nevyplacení dvojnásobku životního minima z platebního účtu postiženého exekucí, o tvrzené neoprávněné výpovědi smlouvy o vedení platebního účtu ze strany platební instituce, o podání platebního příkazu k převodu peněžních prostředků nezamýšlenému příjemci.
Pokud jde o spory ze směnárenské činnosti je nejčastějším spor o nevýhodný směnný kurz nebo výši poplatku za provedení směny.
Mnozí z našich čtenářů jsou investoři. Řešíte rovněž spory v oblasti investic?
REKLAMA
V oblasti investic je finanční arbitr v současné době příslušný pouze k rozhodování sporů z kolektivního investování, konkrétně sporů spotřebitele s investiční společností nebo investičním fondem o vypořádání realizovaného pokynu k nákupu, prodeji, nebo výměně podílového listu, o hodnotu podílového listu, řádné provedení pokynu k nákupu, prodeji, nebo výměně podílového listu obchodníkem s cennými papíry nebo investičním zprostředkovatelem, náhradu škody způsobené obchodníkem s cennými papíry nebo investičním zprostředkovatelem při poskytování investičního poradenství v souvislosti s kolektivním investováním, poplatek účtovaný v souvislosti s nákupem, prodejem, nebo výměnou podílového listu, při plnění informačních povinností investiční společností nebo investičním fondem.
Jaké spory v této oblasti řešíte nejčastěji? Představte čtenářům příklady řešených sporů.
Dosavadní nápad sporů z kolektivního investování je zanedbatelný. Spory v řádu jednotek skončily smírem dříve, než finanční arbitr dokončil shromažďování podkladů ve věci. Návrhy v řádu jednotek musel finanční arbitr odmítnout pro nepříslušnost, neboť šlo o spory mezi spotřebiteli jako zákazníky a obchodníky s cennými papíry při obchodování s cennými papíry nebo obhospodařování cenných papírů na základě volné úvahy obhospodařovatele.
Velkým tématem v poslední době jsou nekalé praktiky pojišťovacích zprostředkovatelů při zprostředkování životního pojištění. Jak v těchto případech může finanční arbitr pomoci poškozeným spotřebitelům?
Pokud jde o spory ze životního pojištění, je finanční arbitr oprávněn rozhodovat spory ze životního pojištění, pokud se týkají pojištění fyzické osoby zejména pro případ smrti, dožití se určitého věku, nebo dne stanoveného v pojistné smlouvě jako konec soukromého pojištění, anebo pro případ jiné skutečnosti týkající se změny osobního postavení této osoby. Jde zejména o spory s pojišťovacím zprostředkovatelem nebo pojišťovnou o náhradu škody způsobenou porušením povinností při sjednávání pojistné smlouvy, platnost pojistné smlouvy nebo jejího ujednání nebo výši odkupného.
Ve sporech ze životního pojištění si pojištění jako navrhovatelé nejvíce stěžují na ztrátu z vložených prostředků v souvislosti s předčasným ukončením pojistné smlouvy, když do výše odkupného vstupují počáteční a správní náklady kryjící zejména provize pojišťovacích zprostředkovatelů, o kterých pojištění tvrdí, že nebyli předem informováni. V dalších případech si pojištění stěžují na nesprávné nebo neúplné informace o běžném a mimořádném pojistném nebo ujištění o vkladovém charakteru životní pojistky. Navrhovatelé přitom většinou nerozlišují mezi pojišťovnou a pojišťovacím zprostředkovatelem, řízení jsou proto vedena zpravidla proti oběma subjektům.
Děkuji za rozhovor.
