Na akciových trzích vládne optimismus. Až příliš velký
Optimismus se na nás z akciových trhů valí ze všech stran (snad kromě pražské burzy), zprávy o tom, jak se akciím daří a jaké je čekají světlé zítřky, přibývají rychlým tempem a zbývají už jen počkat, kdy se těchto správ o zázračných vydělávajících akciích s jistým výdělkem do budoucna chytnou nejsledovanější mainstreamová média. A pak budeme všichni šťastni, jak jsme všichni pěkně investovali.
Podle Bloombergu jsou dnes investoři nejvíce optimističtí, co se týče akcií, za posledního 3,5 roku, přičemž dvě třetiny z nich se chystají navýšit svá aktiva v akciích. Většina oslovených investorů očekává, že akcie letos přinesou velmi dobré výnosy a nechtějí tuto možnost propásnout.
Jeden z nejsledovanějších indexů, americký S&P 500, se nachází na psychologické hranici 1 500 bodů a je velmi blízko svého historického maxima. Optimisté samozřejmě očekávají, že tuto hranici by měl překonat a nic by pak nebránilo tomu, aby pokračoval v dalším růstu k historickým maximům, které by měl letos překonat. Některé indexy již dokonce svá historická maxima překonaly.
Nekonečný optimismus
Jako vždy, když chtějí optimisté (resp. ti, kteří již mají zainvestováno) přemluvit ty, kteří ještě v akciích zainvestováni nejsou, dostává se nám bezpočet analýz a grafů, které nás mají přesvědčit o jediné pravdě: Akcie letos budou lámat rekordy. Makroekonomické problémy nejsou tak vážné, protože výsledky firem s nimi nemusí korespondovat. Kvantitativní uvolňování bude pokračovat, takže peněz bude stále dostatek. Také přítoky do fondů po novém roce budou nahrávat akciím a pomáhat jim v dalším růstu. Oblíbený ukazatel P/E je sice poměrně vysoko, ale není na rekordních hodnotách, takže ceny akcií mohou nadále růst. A určitě pomohou také dlouhodobé předpovědi, které jsou, jakkoli je ekonomika momentálně slabá, pozitivní. I míra inflace je přesně na takové úrovni, která je pro akcie pozitivní (kdyby byla vyšší, bylo ba to špatně, kdyby byla deflace, bylo by to rovněž špatně, ale dnes je to dobré). Zkrátka samé klady a pozitiva.
Růžové brýle pryč!
Ve skutečnosti to všechno až tak růžové není. Chování investorů je považováno za poměrně spolehlivý kontraindikátor vývoje na akciových trzích. Není založeno na racionálním myšlení a na ohodnocení akcií, ale na předcházejícím vývoji na trzích. Většina akciových investorů se chová úplně opačně, než by se ve skutečnosti chovat mělo. Pokud akcie stoupají, jsou nažhaveni na nákupy, v opačném případě pak na ně grafy znázorňující klesající akcie působí jako česnek na upíry. A ke všemu se pak ještě přidá masový efekt, kdy se nakupuje tehdy, když nakupují všichni a prodává se tehdy, když je panika všude kolem.
REKLAMA
Také na indexu VIX, který je tzv. ukazatelem strachu na akciových trzích, je vidět, že investoři jsou dnes možná až příliš klidní a věří akciovým trhům více, než by bylo zdrávo. Index VIX je na nejnižších hodnotách od poloviny roku 2007, což značí, že investoři neočekávají žádné výkyvy. I když inverzní vývoj akcií a indexu VIX není úplně ideální, ne nadarmo se říká: „If VIX is high, it’s time to buy, if VIX is low, it’s time to go.“
Ale ani z hlediska fundamentů není důvod být přehnaným optimistou. Výsledková sezóna sice nijaké výrazně nepříjemné překvapení nepřinesla, ale vcelku můžeme mluvit spíše o průměru. Pak jsou zde ekonomické problémy na obou stranách Atlantiku, které sice momentálně vypadají, jako by byly zažehnány, ale ve skutečnosti jsou pouze zameteny pod koberec. A i to nepříliš důkladně. Optimismus, který zavládl po „vyřešení“ fiskálního útesu v USA je nepochopitelný, protože o pár měsíců přijde na řadu opět a čím se bude odsouvat dál, tím bude nebezpečnější a jeho důsledky horší. Země eurozóny na tom nejsou vůbec dobře, ekonomické oživení není na pořadu dne, i když se nás politici s šéf ECB v Davosu snažili přesvědčit o opaku.
Vlastně jediným důvodem, proč se investoři opět vracejí k rizikovějším aktivům, jako jsou akcie, je kvantitativní uvolňování ze strany všech větších centrálních bank – USA, ECB, v Japonsku, Velké Británii apod. Uměle vytvořené peníze a dluhopisy s nulovými výnosy nutí investory poohlédnout se po něčem jiném, ale jako základ pro úspěšné investování do akcií to vypadá poněkud slabě. Akciové indexy již nějakou dobu rostou (jak je podle jejich historických maxim asi jasné) a jejich ohodnocení již není tak levné, aby měly dostatek prostoru pro další růst. V konečném důsledku by to nemuselo znamenat, že nás čekají výrazné propady, ale žádné výrazné výnosy od akcií v nejbližším období nejspíš také očekávat nemůžeme.
Dalším, poměrně kuriózním důvodem, proč se akciím v poslední době tak daří, je jev, který se objevuje při splasknutí bublin, ale v opačném směru. Nezanedbatelné množství short pozic od některých institucionálních investorů, kteří očekávali u vybraných titulů po silném růstu propad, jsou nechtěně uzavírány na stop lossech. To vytváří takový menší lavinový efekt, který pomáhá daným titulům k dalším růstům. Problém je, že tento růst není přirozený a ani dlouhodobě udržitelný.
Nová doba. Zase
Teorií o tom, že „dnes je to jiné“ a že jsme na prahu nové éry, která mění pohled na akciové trhy, již tady bylo několik. Jejich společným znakem je skutečnost, že předcházely pádu na akciových trzích. Investoři by v každém případě měli vědět, proč do akcií investují, důvodem pro investice by určitě neměl být všeobecný optimismus a pozitivní články o tom, jak je právě v této době, po vytrvalém růstu, vhodné nakupovat akcie. Optimismus totiž akcie k růstu nepřinutí. Již Warren Bufett přízvukoval, že investovat by se mělo do těch akcií (finančních produktů), kterým investor rozumí. A určitě ne tehdy, když investují všichni. Možná to bude ještě chvíli fungovat. Ale opatrnost je určitě na místě.