Výběr správné investice, resp. podílového fondu, který je dostupný prakticky každému, je pro mnohé lidi tak složitá záležitost, že jí v konečném důsledku věnují příliš málo pozornosti, než měli. Buď si investici nechají namluvit v bance při přepážce, nebo od poradce, v tom horším případě v rámci nějakého pojištění.
S rozumem v koncích
Jak se lidé rozhodují neracionálně při koupi různých jiných, často zbytečných, statků, tak se rozhodují nerozumně při investování. Jak při nákupu televize, bot, či oblečení hledí stále pouze na cenu, tak při investici hledí maximálně na to, jak se vyvíjely výnosy fondu v minulosti. Rizika, které vysoké výnosy přináší, už je pak většinou nezajímají.
Někdy to spíše vypadá, že nákupu jiných věcí věnují mnohem více času, ale informacím o tom, jak si vybrat ten správný investiční produkt, nebo fond, věnují času mnohem méně. A přitom by stačilo relativně málo času, v dnešní době jsou totiž informace dostupné skutečně všude. Rozdíl mezi kvalitním tovarem a napodobeninami z tržnice si již dnes uvědomuje mnoho lidí, rozdíl mezi rizikem akciového fondu a fondu peněžního fondu je ale ještě stále velkou neznámou. Riziko souvisí také s očekáváními jednotlivého investora. Někdo chce velký výnos a musí si uvědomit, že je s tím spojeno nemalé riziko vyšších možných ztrát, někdo zkrátka riskovat nechce, ale musí si uvědomit, že vysoké výnosy očekávat nemůže.
Měnové riziko je dobrý sluha, ale zlý pán
Pokud se už jedná o riziko, je nutné připomenout specifičnost měnového rizika. Investor zaměřený na co nejvyšší výnos, může akceptovat měnové riziko nejenom jako možnost případné ztráty při posilování koruny, ale také příležitost k dosažení vyššího zhodnocení v případě oslabení kurzu koruny k jiným měnám. Nepředvídatelnost pohybu na měnovém trhu pak dává dynamickým investorům více možností, a poměrně široký výběr nástrojů v několika cizích měnách.
V každém případě by ale měnové riziko neměli podstupovat ti investoři, kterým jde zejména o uchování hodnoty. U konzervativních investorů se investice do fondu vedeného v cizí měně mění na pouhou spekulaci na pohyb měnového kurzu, který je příliš nepředvídatelný. Společně s nízkými výnosy fondu pak pohyby kurzu koruny „nesprávným směrem“ mohou znamenat nezanedbatelné ztráty. A ty jsou u konzervativních investic skutečně nežádoucí. Problémem korunových investorů tak může být poměrně malý výběr konzervativních nástrojů vedených, nebo zajištěných do české koruny.
REKLAMA
Dotazníky nejsou jen cárem papíru
Co se týče rizikového profilu investora, mnozí začínající investoři si prakticky nejsou vědomi, do jaké skupiny patří. Tento problém se snaží řešit různé investiční dotazníky (upravené především v rámci směrnice MiFID), které by měl důkladně vyplnit každý investor. Určitě není řešením nechat jejich vyplnění na poradce, nebo pracovníka v bance za přepážkou (což se také někdy stává). Vzhledem k ještě stále poměrně velké konzervativnosti většiny domácích investorů budou asi mnozí z nich překvapeni, že rizikové nástroje pro ně nejsou určeny.
S tím souvisí také nutnost zjistit si o fondu, do kterého chceme investovat, prakticky všechny dostupné informace, nejenom to, co nám řekne prodejce fondu. Strategie fondu, alokace aktiv, doporučený investiční horizont poplatky apod., to všechno musí investor vědět ještě předtím, než své peníze někam umístí. Přečtení statutu fondu, nebo informací na letácích napsané nejmenším možným písmem by měly být rovněž povinností. Pokud už se tedy potenciální investor nechá zlákat k investování, nemusí si v žádném případě vybrat to první, co mu je nabízeno. Určitě je lepší si trochu počkat a případně přijít o možný výnos, než příliš pospíchat a pak se dívat na to, jak investice prodělává.
Dlouhý investiční horizont a pravidelné investice pomohou
Z nezkušenosti pramení další častá chyba investorů, a to je orientování se při výběru fondů minulou výkonností. Rostoucí graf z posledních dvou let, který ukáže investorovi poradce, nebo pracovník v bance, sice vypadá skutečně lákavě, ale budoucí výnosy na jeho základě nikdo nezaručí. Pak se může velmi lehce stát to, čehož jsme byli svědky v posledních letech (a vlastně při každé prasklé bublině). Investoři nakoupí fond na vrcholu po několikaletém růstu, ale krátce nato dojde ke změně trendu.
Po určité době již pohled na klesající výnosy nevydrží a prodají investici s velikou ztrátou. Jako naschvál, těsně potom se začne trhům dařit a fond, již bez peněz nešťastného investora, začne opět dosahovat výnosy. Když už tedy investor investuje do produktu, který může v průběhu investice zaznamenat propad, resp. výkyvy ve výkonnosti, nesmí se nechat vykolejit možnými krátkodobými výkyvy. Do rizikovějších produktů je vždy vhodnější investovat s delším investičním horizontem, pokud je jasné, investor bude potřebovat prostředky v brzké době, je vhodnější konzervativní produkt, i když s nižším potenciálním výnosem.
Kromě toho, že by se investoři měli vyhnout rozhodování na základě minulých výnosů, se nepříznivému vývoji jejich investice mohou vyhnout také pravidelným investováním. Kromě toho, že není potřeba k investování velká suma, je jeho výhodou průměrování nákladů, kdy při poklesu nakupuje investor za nižší cenu více podílových listů, které pak při opětovném růstu znamenají vyšší nominální výnosy.
