Něco velkého je asi ve vzduchu. Děje se něco s eurem?
V následujících řádcích se zaměřím na skutečnosti nasvědčující tomu, že by Německo mohlo opustit eurozónu. Možná ne tento týden, ale v horizontu měsíců.
Prvotním impulsem bude krach Řecka, který je jen otázkou času, třeba se to stihne do čtvrtka, nebo to tam bude oznámeno. Pokud Řecko opravdu zkrachuje, následovat budou problémy dalších zemí. Krize roku 2008 pak bude vypadat jako předkrm. Ekonomicky nejvhodnějším řešením by bylo vystoupení problémových zemí z eurozóny a zavedení nové drachmy, nové pesety apod. a jejich následná devalvace. To je však politicky neprůchodné.
Co tedy hrozí? Hrozí to, že Řecko neopustí eurozónu, ale eurozónu v pudu sebezáchovy opustí Německo (pravděpodobně i s několika dalšími zeměmi). Sousloví „pud sebezáchovy“ zdůrazňuji.
Default Řecka by znamenal ohrožení existence pro řadu evropských bank. Nejde jenom o to, že mají ve svých portfoliích řecké obligace, ale i o napojený trhy s deriváty včetně CDS. Německo by ve snaze ochránit vlastní bankovní systém opustilo euro, jehož hodnota by šla ke dnu. Toto by byla rozbuška pravé krize, ne „nějaké“ Řecko.
Řada osobností včetně předsedkyně Mezinárodního měnového fondu varuje, že světová ekonomika vstupuje do nebezpečné fáze. Toto však investoři vztahují na Řecko a nehledají další významná rizika. Trhy dosud nepracují s možností, že by Německo a případně další země opustily eurozónu. Nejenže nepracují, oni to vlastně odmítají vůbec připustit, aby se tím nemuseli zabývat. Strkání hlavy do písku ale není ten správný přístup k řízení rizik.
REKLAMA
Proč by Němci měli dotovat jiné státy a chránit tak evropské banky před ztrátami? Není pro ně lepší nalít stejné prostředky do vlastních největších bank a pokrýt jim vzniklé ztráty? Podle mě ano. Pokud Německo dospěje ke stejnému rozhodnutí, Řecko a další země jsou rázem ve velkých problémech s hrozbou defaultu. Takový hromadný default není nic dobrého. Zvláště, když ne všechny země by měly prostředky na záchranu (rozuměj znárodnění a rekapitalizaci) svých bank.
Sílu takového šoku lze jen sotva podcenit. Nyní se podrobněji podívám na to, co vše ukazuje na možnost takového vývoje. Signály z nejvyšších míst německé ekonomiky i politiky se totiž množí a nelze je přehlížet.
Na prvním místě bych uvedl vyjádření CEO Deutsche Bank. Podle něj sice řada evropských bank nepřežije a němečtí politici si budou muset vybrat – zachraňovat Evropu nebo zachraňovat německé banky. Pořád však je záchrana slabších členů levnější, než náklady na dezintegraci. V případě problémů se i podle něj velké německé banky nevyhnou znárodnění. To ale není to, co musí němečtí politici řešit. Podle něj musí němečtí politici řešit, jak ochránit občany Německa před (hyper)inflací.
Podle posledních průzkumů je 70 % Němců proti další pomoci jiným zemím. Myslíte, že to mohou politici včetně kancléřky Merkelové dlouhodobě přehlížet? Nemohou. A protože ona vystupuje silně proevropsky, signály opačného ražení za ní vysílá vicekancléř P. Roesler. Výraz „no limits of thinking“ varuje všechny, že Německo může přijít s něčím pro drtivou většinu investorů naprosto nečekaným. Na nás pak je, abychom hledali, co by to možná mohlo být.
REKLAMA
Podobný signál vyslal v polovině srpna v rozhovoru pro časopis Spiegel i německý ministr financí. Sice v rozhovoru výslovně tvrdí, že euro neskončí, zároveň však byla v rozhovoru zmíněna měnová reforma jako možnost řešení krize. Jakmile někdo tak vysoce postavený mluví o měnové reformě, měli bychom se mít všichni na pozoru.
Co dále rozhodně nemohu přehlížet, je skutečnost, že z vedení Evropské centrální banky rezignovali všichni zástupci Německa – tady není něco v pořádku. Poslední, kdo rezignoval, byl Jurgen Stark (i když uvedl osobní důvody). Jak to, že Německo nemá ve vedení ECB žádného zástupce a nijak je to netrápí? Že by věděli, že ECB nebude již více ovlivňovat německou ekonomiku? Další blogy reportují tisk německých marek.
Je tu další věc. To, aby nějaká otázka vytočila předsedu ECB, to se jen tak nevidí. Povedlo se to německému reportérovi dotazem, jestli se Německo nemůže vrátit zpět k marce. Jeho reakce byla naprosto mimořádná. Proč asi? Že by tušil, že se něco chystá…?
Německý Bundestag koncem týdne schválil záchranný balíček. Na první pohled drtivou většinou – 523:85. Ale doprovodná debata o ztrácející se suverenitě Německa ukazuje, jak těsné hlasování ve skutečnosti bylo. Tento rostoucí důraz na národní zájmy, to je to hlavní, co by nemělo investorům uniknout.
REKLAMA
Signálů je prostě moc.
Jak na případné odstoupení od eura technicky? V podstatě jsou 2 možnosti, v obou případech by si to možná vyžádalo nekolikadenní bankovní prázdniny. Banky by měly co dělat, aby přepočítaly kapitálovou přiměřenost, dodaly centrálním bankám požadavky na likviditu apod.
- Vše připravit a potom večer předem oznámit, že od následujícího pracovního dne je vše jinak.
- Oznámit předem, že k datu tomu a tomu se situace mění.
Co by to znamenalo pro investory? Pokud v reakci na toto oznámení spustí Fed „QE X“, pak tipuji růst ceny drahých kovů, ropy, ale i amerických vládních dluhopisů, které se opět dočasně stanou bezpečným přístavem.
V obou případech, bude reakční doba minimální, pokud vůbec nějaká. Tradeři a krátkodobí spekulanti si přijdou na své, volatilita dosáhne nevídaných hodnot (v případě extrémů možná dočasně budou uzavřeny i burzy).
Autor je provozovatelem odborného serveru Proinvestory.cz
