Nejvyšší soud: Investiční zprostředkovatel za škodu z pasivity nezodpovídá

Nejvyšší soud v nedávné době vydal zajímavé rozhodnutí v problematice odpovědnosti investičního zprostředkovatele za ztrátu na investici klienta. Jedná se o rozhodnutí, které navazuje na dřívější spory u Městského soudu v Praze a Vrchního soudu v Praze, o kterých jsme informovali v článku „Průlomové soudní rozhodnutí: Investiční zprostředkovatel musí odškodnit klienta“.

Základ sporu

Městský soud v Praze a následně Vrchní soud v Praze projednával soudní spor investora vůči obchodníkovi s cennými papíry a investičnímu zprostředkovateli. Předmětem sporu byla škoda, která vznikla investorovi v souvislosti s nákupem akcií společnosti FirstFed Financial Corporation na základě doporučení investičního zprostředkovatele. Investor nakoupil tyto akcie v průběhu ledna 2009 za cenu 1,65 USD za akcii a prodal v březnu 2009 za cenu 0,19 USD za jednu akcii, čímž z celkového objemu zakoupených akcií vznikla ztráta ve výši 13 140 USD. Tuto ztrátu na investici následně investor vymáhal jakožto škodu.

Jak rozhodovaly soudy

Městský soud v Praze a následně Vrchní soud v Praze dovodil odpovědnost investičního zprostředkovatele za škodu způsobenou investorovi s odůvodněním, že investiční zprostředkovatel byl pasivní od nákupu do prodeje akcií. Soudy dovodily, že investiční zprostředkovatel jakožto odborně znalá osoba mohla v určitém rozsahu zabránit škodě vhodnými doporučeními investorovi ke změně investiční strategie.

Soudy stanovily, že investor nese taktéž odpovědnost za škodu, a to ve výši 80 %, tudíž byl investiční zprostředkovatel povinen k náhradě škody pouze v rozsahu 20 % z celkové škody.

Dovolání k Nejvyššímu soudu

Rozsudek Vrchního soudu v Praze byl napaden dovoláním k Nejvyššímu soudu. Nejvyšší soud si v rámci dovolání vymezil právní otázku: „Zda a za jakých podmínek je nečinnost investičního zprostředkovatele v době po nákupu investičního nástroje, který zprostředkovatel, porušením povinnosti, jež zakládá právo na náhradu škody ze ztráty utrpěné investicemi.“

^REKLAMA

Tento článek nemůže obsáhnout veškerou argumentaci a odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu, poukažme si však na nejzajímavější teze z rozsudku.

Tip: Kompletní znění rozsudku a odůvodnění Nejvyššího soudu pod spisovou značkou 23 Cdo 3695/2013

Nejvyšší soud dospěl k závěru, že investor a investiční zprostředkovatel si nesjednali povinnost investičního zprostředkovatele aktivně jednat vůči investorovi po nákupu akcií do jejich případného prodeje. Jelikož si tak investor a investiční zprostředkovatel nedohodli zvláštní povinnost informování o vývoji na trhu s akciemi v době od nákupu akcií do jejich případného prodeje, nenese investiční zprostředkovatel odpovědnost za ztrátu z prodeje akcií investora.

Skutečnost, že si investor a investiční zprostředkovatel výslovně neujednali uvedenou informační povinnost o vývoji na trhu investičního nástroje, je nutné odlišovat od povinností investičního zprostředkovatele vůči investorovi před nákupem takového investičního nástroje dle jeho doporučení.

^REKLAMA

Nejvyšší soud uvedl, že pokud investiční zprostředkovatel poskytuje investorovi investiční poradenství, musí investiční zprostředkovatel kvalifikovaně posoudit vhodnost a přiměřenost konkrétní investice v souladu se zásadou odborné péče a ochranou neprofesionálních investorů.

K tomuto Nejvyšší soud: „Poskytne-li investiční zprostředkovatel investiční poradenství v souladu s požadavky odborné péče, po provedení testu vhodnosti a za dodržení informačních povinností (zejména § 15a ZPKT), není možné dovodit případné porušení jeho povinností ve smyslu zákona o podnikání na kapitálovém trhu. Dojde-li však k porušení povinnosti, je třeba zkoumat, zda zjištěné porušení povinnosti bylo způsobilé ovlivnit rozhodnutí zákazníka takovým způsobem, který zakládá právo k náhradě škody ze zmařené investice, neboť ne každé porušení povinností stanovených ZPKT může mít takovou intenzitu.“

Nejvyšší soud tak rozhodnul, že právní posouzení učiněné Vrchním soudem v Praze je neúplné z hlediska, zda investiční zprostředkovatel před nákupem akcií splnil veškeré své povinnosti vůči investorovi. Z tohoto důvodu zrušil Nejvyšší soudu rozsudek Městského soudu v Praze a rozsudek Vrchního soudu v Praze a případ vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

Vzhledem ke složitosti tématu doporučujeme v případě řešení obdobné problematiky konzultovat s právníkem k posouzení veškerých aspektů konkrétního případu, a to s ohledem na vývoj rozhodovací praxe soudů a samotné legislativy.