Mohlo by se zdát, že čím větší finanční ústav, tím větší zodpovědnost za peníze klientů. V USA je tomu ale, zdá se, naopak. Čím větší banka, tím větší chyby jí budou tolerovány a nakonec je zaplatí daňoví poplatníci. Stát se rozhodl zachránit finanční sektor tím, že do něj nalije neuvěřitelných sedm set miliard dolarů a postupně vykoupí všechny bezcenné cenné papíry, které jim kazí finanční výkazy. Podle zastánců programu se banky zbaví bezcenných aktiv a investoři opět nabudou důvěru ve finanční sektor. Podle odpůrců jde pouze o krátkodobé řešení, které krizi nevyřeší a důvěru ve finanční sektor nenavrátí.
Rovněž objem peněz, který stát „investuje“ do finančního sektoru je neskutečný. Příznivci a autoři plánu tvrdí, že plán představuje pouze něco kolem 5 % amerického HDP. Na to, že vláda a FED již nalily do bank několik stovek miliard (jen pomoc hypotečním agenturám stál 200 miliard dolarů), už se poněkud zapomnělo.
Nemožný plán na záchranu finančníků z Wall Street už zde máme, teď si ještě budeme muset počkat na nějaký ten zázrak, který zaručí, že plán bude fungovat tak, jak má. Pochyby některých odborníků jsou určitě na místě. Rychlost, s jakou byl zrealizován nesvědčí o velké systematičnosti a je dosti pravděpodobné, že jeho účinek bude tak dlouhý, jako byla jeho příprava.
Schválení plánu není ničím překvapivým, prakticky se nedalo nic jiného čekat. Sedmisetmiliardová labutí píseň George Bushe se nakonec nese v duchu jeho osmileté rozhazovačné politiky, která USA neskutečně zadlužila. Mnohem překvapující je však reakce investorů, kteří záchranný plán toužebně očekávali, ale jeho přijetí nakonec „bojkotovali“ výprodeji následovanými poklesem amerických akciových trhů o jeden a půl procenta. Akciové trhy a logika dnes zkrátka nejdou dohromady. Čeho se dočkáme v následujících týdnech, na to je snad lepší ani nemyslet.
