CZK/€ inf%

CZK/$ 24.057 +0,45%

CZK/£ inf%

CZK/CHF 27.245 +0,62%

Text: Petr Šafránek

24. 01. 2008

42 komentářů

Nestyďme se za provize

 


 

Je nepochybné, že nejrozšířenější služba na finančním trhu, a to nejenom v naší zemi, je postavena na zprostředkování finančních produktů doplněném o poradenství s tím související.

Poskytovatelé takové služby jsou odměňováni výhradně z provizí, poradenství klient přímo neplatí. V této souvislosti dochází velmi často k tomu, že klientům je zdůrazňováno právě bezplatné poradenství a odměna v podobě provize je zamlčována.

Jsem přesvědčen, že ten, kdo má při poskytování této kombinované služby čisté svědomí, by se rozhodně neměl stydět za to, že dostává provize. Pro toto své tvrzení mám hned několik důvodů:

1. Provize či marže je zcela běžná součást každého obchodu. Nikomu nepřipadá divné či dokonce nemorální, že každý obchodník má na prodávaném zboží provizi (marži). Proč se za ni tedy stydět při prodeji finančních produktů?

2. Zatajování provizního systému a vyzdvihování bezplatného poradenství může být až na hranici klamavé reklamy a zbytečně to posouvá všechny poskytovatele této služby do role neseriozních lidí, kteří tají skutečný zdroj svých příjmů.

REKLAMA

3. Zatímco někteří klienti mohou na "bezplatné" služby slyšet obdobně jako na "slevy" v obchodních řetězcích, sofistikovanější klienti jsou naopak k "bezplatným" službám velmi obezřetní. Spokojeni jsou až v momentě, kdy vědí, že služba je zaplacena a jak. Znám případ hypotéčního makléře, který se soustředil na VIP klientelu a stal se velmi úspěšným až v okamžiku, kdy kromě provize inkasoval i platbu za své služby přímo od klientů. Než zavedl tuto praxi, byl pro klienty nedůvěryhodný…

4. Jsou známy případy klientů, které zdůrazňovaná "bezplatnost" služby přivedla do takových rozpaků, že po druhé schůzce zavolali svému "poradci-zprostředkovateli", že si podle jeho doporučení již ty smlouvy zařídili sami, aby k nim znovu nemusel, když za to nic nemá…

5. Naopak jsou zase klienti, kteří se na svého "poradce-zprostředkovatele" obracejí s každou prkotinou a dožadují se osobních návštěv. Jednají podle hesla "proč to nevyužít, když je to zadarmo". Kdyby znali systém odměňovaní, své požadavky by ve většině případů omezili.

6. Velmi diskutovaným problémem jsou storna smluv, zejména v oblasti kapitálotvorných životních pojistek, na základě návštěvy jiného poradce-zprostředkovatele. Pokud by klient věděl, že první rok až dva platí provizi a teprve pak se začne tvořit nějaká kapitálová hodnota, rozhodně by tak snadno smlouvy nevypovídal. A také by neočekával po roce či dvou nějaké odkupné.

REKLAMA

7. Argument, že klient by při znalosti provizí záviděl a nedal by poradci-zprotředkovateli z principu vydělat, podle mne ve většině případů neobstojí. To bychom nemohli kupovat vůbec nic, protože u naprosté většiny zboží necháváme někomu vydělat.

8. Podstatnou výhodou finančních produktů je, že z pohledu zátěže klienta je provize zpravidla všude stejná. Klient tedy nemůže dospět k závěru, že jej konkrétní poradce-zprostředkovatel "vzal na hůl", protože mu stejný produkt prodal dráž než by mu jej prodal někdo jiný. Výjimkou jsou investiční instrumenty, kde lze ze vstupním poplatkem hýbat ve prospěch klienta.

Podle mého osobního názoru tedy není zatajování způsobu odměňování u finančních poradců-zprostředkovatelů odůvodněné a je naopak v naprosté většině případů kontraproduktivní.

Loading

Vstoupit do diskuze 42 komentářů



Diskuze k článku

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna, vyžadované informace jsou označeny hvězdičkou.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

 
 
 

 
  • pepa

    17 ledna, 2007

    Pod slovem provize se může skrývat i slovo úplatek. V tomto státě není nic bez provize, to znamená, že tanto systém je špatně nastaven. Z různého vyprávění podnikatelů je jasná krupce. Zůstává otázka prokazování, jestliže není dostatečně zajišťováno šetření těchto věcí. Černá resp. šedá ekonomika má za následek špatný výběr daní.

    Odpovědět

  • Petr Šafránek

    17 ledna, 2007

    A co má tento anonymní výkřik společného s článkem?

    Odpovědět

  • Jan Lener

    17 ledna, 2007

    Slovo provize? :-):-):-) Svolávám na scénu Slávu a Pavla a jejich dlouhé příspěvky, mezi kterými se podobné nesmyslné anonymy úplně ztratí a zaniknou. 🙂

    Odpovědět

  • Pavel Hanzl

    17 ledna, 2007

    Zdravím všechny kolegy poradce na serveru investujeme.cz. Víte, na planetě Earth v mé době řešíme poněkud jiné problémy, než názvosloví k odměňování finančních poradců ve 21. století kristova letopočtu. Diář mám přeplněný měsíce dopředu a jsem značně zaneprázdněn studiem 16 nových variant meziplanetárních IŽP, proto jsem se dlouho neozval. Ale dnes musím reagovat, neb mě předchozí příspěvky vytrhly z levitace. Někdy mám značné pochybnosti, zda někteří čtenáři tam u Vás správně chápou pojem služba.

    Z definice od úsvitu věků plyne, že provize jest počeštělým anglickým slovem slující významem, že jest bohulibé a žádoucí legálně odměnit mnohdy strastiplné, časově a emočně náročné počínání zprostředkovate (poradce, prodejce, obchodníka) od prvotního kontaktu s klientem vedoucímu k žádoucí finanční osvětě, k praktickému vyléčení individuálních finančních neefektivit klienta, následnému zprostředkování uzavření správných (nových) finančních vztahů mezi klientem a finančními domy, servisu a následné reakci na spontánní poptávku tohoto klienta. Veškeré pejorativní významy tohoto slova jsou nežádoucí, nepřípustné a nemožné. Poradce by se měl hrdě hlásit k tomu že je takto odměňován a že to má jakousi souvislost s poplatky ve smlouvách. Ovšem, klient by se neměl ptát na absolutní výši konkrétní odměny (provize) pro poradce a poradce by měl mít (a doufám že stále má) právo na takovouto přímou konkretizující otázku odmítnout dát jasnou číselnou odpověď.

    Mám sice značné sklony k podrobnějšímu vysvětlení, avšak můj transgalaktický překladač do českého jazyka Vaší doby se již přehřívá. Proto končím a odpojuji jej. Levap, ALFAFIN.

    Odpovědět

  • Adam Holý

    17 ledna, 2007

    A vy jste vystudoval co, že tu házíte takové rozumy v tak špatně formulovaných, a pro čechy, nesrozumitelných větách (příliš mnoho cizích slov)? Žurnalistiku?
    btw. Zajímalo by mě, co je tak složité na studování IŽP, když jsou téměř všechny stejné? Pokud pominu výše vstupních a výstupních poplatků..

    Odpovědět

  • Pavel Hanzl

    17 ledna, 2007

    Ach jo. Vy jste tu nový že? V historii editorialu je vánoční pohádka. Prosím, neuchylujte se k mrzkému oslovení typu „A vy jste vystudoval co?“ To je jako estébácké „A vy jste kdo?“. Můj předchozí příspěvek se tuším netýkal IŽP, ale vysvětlení významu a obsahu slova provize. Mohl byste, prosím, více používat obsah vaší dutiny lebeční? Tedy, pokud tam něco smysluplného máte. Přeji pěkný den!

    Odpovědět

  • Jiří Reischig

    17 ledna, 2007

    Setkal jsem se zatím pouze s jedním finančním poradcem, ale hned mne překvapilo, že jako o provizi/odměně hovoří o cca 15 kontaktech na další lidi.
    Při druhé schůzce, která měla být již více konkrétní, po mne dotyčný požadoval jako odměnu za jeho služby kontakty na mé známé, kterým mám doporučit jeho služby.
    Odmítl jsem mu dát takto brzy kontakt na kohokoliv. Po krátké diskusi o tom, že on je přeci dobrý a důvěryhodný a že já své známé nemůžu tolik znát abych věděl zda budou chtít s poradcem mluvit, jsme se nadobro rozešli.
    Myslíte, že je takovéto „odměňování kontakty“ normální u všech poraců?
    Docela mi to připomíná letadlo.

    Odpovědět

  • Michal

    17 ledna, 2007

    Jiří, brát si kontakt nebo doporučení (to je rozdíl), je běžná praxe poradců i mnoha pojišťováků a není na ní nic špatného – prostě tomu člověku dáte šanci přesvědčit své známé, že jim jeho služby mohou k něčemu být. Podmínkou je, že vám ten člověk je sympatický, mluví rozumně a vaši známí jsou alespoň průměrně inteligentní. Evidentně vás nepřesvědčil o tom, že byste vy a vaši známí jeho služby využili, dobře mu tak…
    Je to tak, že kontakt nebo doporučení je jeho jediná odměna od vás za službu, kterou vám poskytne (musíte zvážit, jestli subjektivně má tu hodnotu), ale o tom, že pak dostane zaplaceno od společností, kterým zprostředkuje obchod, by mlčet neměl.

    Odpovědět

  • Jiří Reischig

    17 ledna, 2007

    Chápu, že doporučení a vzít si kontakt je trochu něco jiného.
    Bylo mi však divné, že i když jsem poradci říkal, že po první informativní schůzce ho nemohu s klidným svědomím dále doporučit, ale že pokud s jeho radami spokojen, rád ho dále doporučím a kontakty mu předám. Bohužel ani na tato varianta se poradci nezdála a tvrdě trval na „svých“ kontaktech s tím, že je to v podstatě jediná odměna za jeho služby. To zjevně není pravda, protože je celkem jasné, že by byl odměněn i finanče pokud bych využil jím nabídnutých služeb.

    Jak píše Petr Šafránek, přijde mi celkem férové doporučit/dát kontakty pokud je klient s prací poradce spokojen.

    Rozdávat kontakty svých dobrých známých jen tak v podstatě neznámému člověku mi nepřijde nijak dobré zvláště v dnešní době SPAMu a reklamou na každém kroku.

    Odpovědět

  • Jan Lener

    17 ledna, 2007

    Absolutní souhlas. Kdo chce kontakty na 1.schůzce je velmi podezřelý. Bojí se, že nedojde k druhé schůzce.

    Odpovědět

  • Jiří Reischig

    17 ledna, 2007

    Jen pro upřesnění, bylo to na začátku druhé schůzky. To je ale nedůležitý detail.

    Odpovědět

  • Petr Šafránek

    17 ledna, 2007

    Služba finančního poradce-zprostředkovatele je spojena s aktivním oslovováním klientů. Zejména začínající poradce-zprostředkovatel by rozhodně neuspěl, kdyby si jen otevřel kancelář a zadal reklamu. Systém doporučení je vcelku obvyklou aktivní cestou k dalším klientům. Souhlasím však s Vámi, že o tato doporučení by měl poradce-zprostředkovatel požádat až poté, co odvede nějakou práci a v žádném případě by kontakty neměl vynucovat.

    Odpovědět

  • Jan Lener

    17 ledna, 2007

    Vážený pane Reischigu.
    Až budou lidé vyhledávat FP stejně jako třeba stomatologa a ještě mu platit, doporučení mu dávat nikdo nebude muset. V současné době je to však běžné, je to fér za určitých podmínek a je to jediná cesta k tomu, aby si poradce vytvořil klientelu. Lidé vůbec netuší, že by měli se svými financemi něco dělat. Řeknu Vám ale jiný příklad. Můj klient mi dal standardních 10 doporučení po té, co viděl výsledky naší spolupráce. Za 2 roky spolupráce jsem už stihl jednomu doporučenému zavolat. Sice skřípavě, ale schůzku jsme domluvili, neboť doporučitel měl u něj evidentně velmi dobré jméno. Koncept pro doporučeného obsahoval i zvýšení majatkového pojištění (byl výrazně podpojištěn) a za 4 měsíce tomuto doporučenému majetek úplně shořel. Díky tomu, že někdo na něj dal správnému člověku doporučení získal klient okolo 1 000 000,-Kč navíc od pojišťovny. Pokud by se doporučitel zachoval jako Vy svému známému by docela nepomohl. Pokud Vám něco připomíná systém letadla je to zvláštní a asi to nesvědčí o dobrém dojmu toho poradce, se kterým jste mluvil. V první řadě totiž musí být co doporučit. Zacházení s poradcem stylem „tak obchoďáku teď s Tebou zatočím, jseš k ničemu, buď rád že sis uzavřel smlouvy“ (a neříkám, že je to Váš případ), je trestuhodné a takoví člověk si zaslouží, aby byl nějakým šikovným obchodníčkem pořádně natáhnut.

    Odpovědět

  • Jan Traxler

    17 ledna, 2007

    Honzo,
    běžné to je… že je to fér, to si tak úplně nemyslím… a že to je jediná cesta k tomu, aby si poradce vytvořil klientelu, tak to je možná Váš názor, ale třeba já si to nemyslím.
    Zachoval bych se stejně jako pan Reischig. A proto vím, že nikdy nemůžu po nikom chtít něco, co bych sám neudělal.
    Hezký večer.

    Odpovědět

  • Jan Lener

    17 ledna, 2007

    Ale no tak, vraťte se na zem. 🙂 Bez doporučení by celý trh padl. Mě se také klienti ozývají samy. Poslední 4 třeba přišli sami. Ale u většiny poradců to takto a hned přeci fungovat nemůže. Sám to moc dobře víte. Nehledě na to, že mnoho lidí by přišlo o možnost se s finančním poradcem vůbec setkjat. Byl jste u OVB, jak jste to dělal tam, Honzo? Také bez doporučení?

    Odpovědět

  • Jan Lener

    17 ledna, 2007

    samy sami 🙂 ouha:-)

    Odpovědět

  • Jan Traxler

    18 ledna, 2007

    Taky si někdy říkáte, proč musíme mít dvě i/y? Jako by nám nemohlo stačit jedno. ;-))

    Honzo, když jsem byl v OVB, tak jsem byl vedený k tomu, striktně vyžadovat doporučení. Určitou dobu jsem to dělal. Pokud mi někdo nechtěl dát doporučení, odmítal jsem s ním cokoliv řešit. Snažil jsem se aplikovat přesně to, o čem mi bylo řečeno, že je ověřené tradicí a perfektně funguje. Jenže mně to nefungovalo. Až později jsem pochopil proč.

    Má skvělá BL (tímto ji srdečně pozdravuji) často říkávala toto: „Nejdřív musíte být přesvědčený, abyste mohl být přesvědčivý.“ A v tom byl celý problém. Nikdy jsem nebyl přesvědčený o tom, že je správné vyžadovat doporučení.

    Dělal jsem to a dodnes živě vidím výrazy některých lidí, jak jejich oči říkají: „Co si to ten drzoun dovoluje?!“ Nikdy jsem z toho neměl dobrý pocit. Jen jsem se snažil dělat přesně to, co mě učili. Dnes vím, že to tak dělat nechci, a proto to tak nedělám.

    A věřte mi, že jsem si onou strategií „vyžadovat doporučení“ zrovna moc klientů nezískal. Rozhodně je mi milejší získávat klienty kvalitou práce, velkorysostí a lidským přístupem.

    Doporučení není jediná ani nejdůležitější odměna. Ale každopádně je to ta nejmilejší odměna. Teprve když Vás klient sám od sebe doporučí svému nejlepšímu příteli (a myslím skutečně doporučí, ne že Vám dá telefon), cítíte ten blahodárný pocit vnitřního uspokojení… někomu jsem pomohl, odvedl jsem dobrou práci a ten někdo si mé práce váží. Po zamilovanosti je to druhý nejhezčí pocit, který znám. Jestli ten pocit také znáte, tak věřím, že se mnou budete souhlasit.

    Tohle nikdy nemůžete cítit, když od klienta vyžadujete doporučení… a je jedno jestli na první nebo na desáté schůzce.

    Den se nachýlil ke konci… dobrou noc… a přeji všem mnoho opravdu spokojených klientů. 😉

    Odpovědět

  • Jan Traxler

    18 ledna, 2007

    P.S. Honzo Lenere, klidně doporučení vyžadujte, mně to může být jedno… jen jsem Vám chtěl říct, že já to nedělám a nikdy už dělat nebudu. A jde to i bez toho. Dobrou 🙂

    Odpovědět

  • Jan Majer

    18 ledna, 2007

    Zdravím, Honzové:-) Popis vztahu k doporučení Honzy Traxlera přesně sedí, tak to mám i já.

    Odpovědět

  • Vít Kalvoda

    19 ledna, 2007

    I já, I-Á, jen to, prosím, Honzovi neříkejte, I-Á 🙂

    Odpovědět

  • Jan Lener

    19 ledna, 2007

    🙂

  • Jan Lener

    18 ledna, 2007

    No jasně doporučí…jako že s ním mluví, no jasně. V TC školíme, že doporučení má mnohem více složek ještě. Ale řekněte Honzo. Vy tomu klientovi nic neřeknete a on sám od sebe Vás začne doporučovat a týdně Vám volají dva noví klienti? Samiyiyiyi od sebe? Nebo se necháváte unášet pouze poptávkou z venku? 🙂

    Odpovědět

  • Jan Majer

    18 ledna, 2007

    Na „poptávku z venku“ může myslím spoléhat jen pár lidí z oboru. Je to náročnější cesta, ale jde to opravdu bez jakýchkoli zmínek o doporučení. Ale asi nemusím popisovat, jak dlouhá a klikatá cesta k takové pozici vede:-)

    Odpovědět

  • Jiří Reischig

    18 ledna, 2007

    Řekl bych, že jste to pěkně vystihl.
    Kupodivu jste se trefil i do společnosti z které byl ten poradce – OVB. :-0
    Doufám, že příště narazím na někoho „rozumějšího“.

    Odpovědět

  • zinfo

    18 ledna, 2007

    Pokud se mně ozve kamarád, který má po finanční stránce moji důvěru, tak si nabídku poradce s chutí vyslechnu. Pokud to udělá kamarád, který dle mého není finančně dostatečně gramotný, s díky odmítnu. Pokud se mi ozve poradce sám, hrozí to narušením kamarádského vztahu. Poradce slušně rázně odmítnu nebo si jej vychutnám a podusím, ale bude to ztráta času pro oba. Vyžadování kontaktů dle mého není etické. Zcela v pořádku je naopak požádání o doporučení svým známým. Myslím, že platí ve všech službách: Nejlepší klient je ten, který přijde sám, protože Vás potřebuje.
    Co se týká provize, je snad základem vztahu založeného na důvěře, že klientovi sdělíte, jakým způsobem jste placeni. Asi mu raději neříkejte konkrétní výši, jinak s vámi „výhodné“ produkty typu KŽP atp. vůbec neuzavře.

    Odpovědět

  • Jan Lener

    19 ledna, 2007

    Tady je vidět, že Vy v této branži nepracujete…

    Odpovědět

  • Jan Pavlů

    20 ledna, 2007

    Prosím, když už jste „top consultant“, tak se pokuste soustředit i na Váš mateřský jazyk a jeho gramatiku. Klienti nechodí samy, ale sami, třetí pád není „mě“, ale „mně“ a podobně.. Je to opravdu tragické, pokud vidím, že se někdo pokouší jiným radit ve financích, ale sám nedokáže ani skloňovat 🙁

    Odpovědět

  • Jan Lener

    20 ledna, 2007

    Jane, kolik jste tam toho našel ještě, že píšete „podobně“? Přečtěte si mé články, až najdete chyby tam, tak řekněte. Tyto narychlo psané příspěvky nemají vypovídající hodnotu o mém vztahu k rodnému jazyku. Víte, pokud jste dobrý matematik, také nemusíte umět 2 jazyky k tomu, aby ostatní uznali, že jste matematik. Beru Váš příspěvek jako výkřik do tmy, velmi slaboduchý, útočný a bezcenný. Opravdu tragické jsou věci úplně jiné. Asi jste v životě mnoho neprožil. Buďte rád a ani Vám to nepřeji. Tento příspěvek chyby neobsahuje. Nemusíte to kontrolovat a můžete si ušetřit práci. Mějte se.

    Odpovědět

  • Jan Pavlů

    20 ledna, 2007

    Je nutné prožít to, co Vy, abych se mohl hájit, že pokud prezentuji někde své myšlenky „narychlo“, tak se mohu vyhýbat gramatice druhého stupně ZŠ? Prosím Vás, to snad ani nemyslíte vážně 🙂 Takže do rubriky „Kdo je kdo“ byste si mohl nechat zapsat „Finanční poradce a spolumajitel poradenské firmy Top Consultant. P.S.: když píše rychle, projevuje se jako negramot“ 😀 To asi těžko. Berte si tuto výtku klidně jako výkřik do tmy, to je mi vcelku jedno, protože nejde o mě, ale o Vás.

    Odpovědět

  • Otek

    20 ledna, 2007

    Pane Jane, připádate mi trochu divně. Rozumím lidém, kteří předavají své myšlenky velmi rychlé do těchto příspěvku, tak nemají čas kontrolovat svou gramatiku. Mě to osobně nevadí, pro je důležitá myšlenka toho člověka než jak je to napsano. Vím také mám spoustu chyb, ale když spolupracují s klientem, myslíte, že on nad tím přemyšlí??
    „Klient se dívá buď nato mate nebo néé. “ myslím to v uvozovkách“ :-))

    Odpovědět

  • Jan Pavlů

    20 ledna, 2007

    Promiňte, ještě jsem zapomenul reagovat na „a podobně“: například „po té“ se píše „poté“, „takový klient“ není takoví.. 😀 ok?

    Odpovědět

  • Jan Lener

    21 ledna, 2007

    Jste dobrej! Vážně! Umíte kolem sebe rozhazovat pozitivní atmosféru! A z které jste firmy?

    Odpovědět

  • Jan Traxler

    21 ledna, 2007

    Jane Pavlů, když jste tak dobrý přes český pravopis, mám na Vás dotaz… tvar „zapomenul“ je spisovný? Nemělo by se používat „zapomněl“? Já to vážně nevím. V hodinách češtiny jsem nikdy nedával moc pozor. Ale tvar „zapomenul“ mi zní krapet divně. :-))

    Btw, proč si tak zakládáte na dokonalosti českého pravopisu? Jste snad učitel češtiny, který má mindráky z toho, že ho žáci neposlouchají a neberou český jazyk dostatečně vážně?
    Ať už je to jakkoliv, zkuste prosím být velkorysý a uvědomte si, že člověk nemůže být dokonalý ve všem.
    Přemýšlejte, co je důležitější… to, jestli držíte správně vidličku, nebo to, co jíte? Je důležitější držet volant přesně podle toho, jak se učí v autoškole, nebo to, jestli dovedete jezdit a nebourat? Je důležitější umět dokonale pravopis, nebo umět se s lidmi domluvit?

    A pak, proč vlastně musíme mít „mně“ a „mě“, proč nám nestačí jen „mě“? Proč musíme mít „i“ a „y“, proč nám nestačí jen „i“?

    Hezký večer

    Odpovědět

  • Jan Pavlů

    30 ledna, 2007

    Podle nové úpravy gramatiky je správný i tvar zapomenul. Učitel češtiny opravdu nejsem, ale na hodinách jsem asi , na rozdíl od Vás, dával větší pozor 🙂 Dále pro ostatní: nejsem z žádné firmy, prostě jsem se podíval na tuto stránku, přečetl si diskuzi a zděsil se, toť vše. Své komentáře beru s humorem, pro vás, „hrubkaře“, by měly být spíše důvodem k zamyšlení. Když si čtu, jak nesmyslně obhajujete pravopisné chyby jako standard, že vlastně nejsou důležité, tak se musím pousmát. Pánové, připomínám- jsem v podstatě váš potenciální budoucí zákazník. A můžete mít myšlenku perfektní, dokonalou, ale pokud ji budete prezentovat např. v e-mailu společně s větou „Pošlete my prosím ještě jednou vaše kontaktní údaje, pane Pavlů“, tak srazíte hodnotu celého dopisu, resp. myšlenky na hodnotu limitně se blížící nule. (btw- schválně, jestli chyby ve větě s uvozovkami najdete 😉 ).
    A ještě dodatek, pane Traxlere: ano, samozrějmě, že se dívám na to, co jím, ale vždy se podívám také na příbor, jestli není špinavý. Zkuste to také, nebudete se stačit divit ;-).

    Odpovědět

  • Slavomír Kožúšek

    30 ledna, 2007

    Myslím si, že e-mail o kterém píšete by byl od zde přítomných určitě zcela bez chyb. Nemyslím si, že chyby, které tu najdete jsou důkazem toho, že pisatel neumí alespoň základy Čj. Jedná se o chat, což v překladu znamená ? rozhovor, povídání a nebo taky pokec, klábosení atd. Ve chatu se už (kolikrát) třeba jen těžko kontrolují řečená (napsaná) slova, natož gramatika. Například já diskutuji současně i na více místech a ne jen na tomto webu. Vedle toho dělám spoustu dalších věcí, které mě určitě obírají o pozornost. Většinou si sice stihnu letmo, zdůrazňuji letmo, zkontrolovat text, ale běžně se mi stává, že mi tu a tam něco uteče. Ke svému zděšení vidím, že jsem přehlédl i hrubku, kterou bych za normálních okolností nikdy nenapsal. Uvedu ještě příklad. Hraji pro zábavu šachy a tato hra umožňuje i hrát tzv, bleskovku. O co jde? Jedná se o to, že hráči mají hru omezenou časem, zpravidla pět minut a prohraje ten, kdo dostane mat a nebo ten komu vyprší čas na hru (dříve než soupeřův). Hráči se kterými hraji, jsou obvykle silní kluboví hráči a jejich tzv., vážné partie (které trvají až 5 hodin) bývají bez závažných chyb. Ovšem v bleskovce je to docela jiné. Ztráta dámy, přehlédnutí rychlého matu i nesmyslné tahy. Vezmeme-li v úvahu, že dotyční šachisti hrají šachy značně lépe (i než zde přítomná veřejnost), a přesto dělají za určitých okolností závažné chyby, tak proč se divíme, že se podobný jev vyskytuje i zde v diskuzích. Takže dle mého názoru to není ostuda, že nepíšeme jako stroje (bezchybně), ale naprosto normální jev (i když ne žádoucí). V e-mailu by to však ostuda byla, to máte pravdu. Ale e-mail není rychlá diskuze – souhlasíte? Chyby prostě dělají všichni. Dokonce i ti chytří ( i když méně často 🙂 ).

    S úctou SK

  • Jan Traxler

    30 ledna, 2007

    Jelikož si vidličku umývám sám, nemusím kontrolovat její čistotu. Tak či tak, je vidět, že jste můj příspěvek nechtěl pochopit, Jane. Je to Vaše věc. Hezký den.

  • pavelhek

    19 ledna, 2007

    V pojiťovně kde pracuji je tato praxe zcela běžná. Moji nadřízení mě neustále doporučují, abych si říkal o kontakty při kterékoliv schůzce s klientem. Mě osobně je to proti srsti a zatím jsem to neuplatnil. Považuji za nefér chtít po někom jména jeho známých, pokud s někým jednám a zeptá se mě cenu mých služeb, odpovím že jsem placen určitou sumou v % z jeho zaplaceného pojistného, kterou mu vzápětí odrecituji.
    Záleží nejspíše na konkrétním poradci, ale já osobně bych dal jména svých známých až po koupi produktu.
    Pavel Hek, Amcico AIG Life

    Odpovědět

  • liborek

    19 ledna, 2007

    K zamyšlení: Když se to vezme kolem a kolem, není náhodou téměř každá věc v životě každého z vás o doporučeních? (jen pro upřesnění: kontakt se nerovná doporučení)

    Odpovědět

  • liborek

    19 ledna, 2007

    Jinak velice zajímavá diskuze. Nakonec jde stejně jen o to jak se to člověku podá 🙂

    Odpovědět

  • liborek

    19 ledna, 2007

    Jinak velice zajímavá diskuze. Nakonec jde stejně jen o to jak se to člověku podá 🙂

    Odpovědět

  • Pavel Machovský

    20 ledna, 2007

    Souhlas.Vždyť i pan Šafránek si bral z počátku své kariéry v OVB doporučení.nebo snad ne?

    Odpovědět

  • Petr Šafránek

    21 ledna, 2007

    Samozřejmě, ale nikdy jsem tím nepodmiňoval poskytnutí služby ani jsem nepožadoval nějaký konkrétní počet kontaktů. Nechával jsem tomu přirozený průběh – osobně totiž nesnáším jakékoliv nátlakové metody.

    Odpovědět