Snad každý poradce dnes ví, co se skrývá za zkratkou BRIC. Avšak setkali jste se už také s označením N-11? Pokud ne, tak vás zvu na malý výlet do budoucnosti.
Zhruba před šesti lety přišel Jim O’Neil, hlavní ekonom americké investiční banky Goldman Sachs, se čtveřicí "zemí budoucnosti". Jako první tehdy použil označení "BRIC" – podle počátečních písmen Brazílie, Rusko, Indie a Čína. O pár let později nestačíme žasnout nad robustností vývoje těchto ekonomik a jejich akciových trhů. Pouze ruský akciový trh poslední rok zaostával díky vysoké závislosti na vývoji ceny ropy a zemního plynu.
Není tomu tak dávno, co Jim O’Neil přišel s další velmi zajímavou prognózou. Tentokrát se snažil najít nové potenciálně zajímavé rozvíjející se země, jakési "další BRICs". Celkem vytipoval jedenáct zemí, u kterých očekává v průběhu příštích desetiletí silný hospodářský růst. Pro tyto země pak použil označení N-11, neboli "Next Eleven". Kdo patří mezi jedenáctku vyvolených?
Nejvíce favoritů se nachází v Asii
Asijský region je v posledních letech velmi populární. Všechny velké korporace sem přesouvají značnou část výroby. Levná pracovní síla ve spojení s vysokým pracovním nasazením je primárním důvodem. Důležitou roli hraje dále rostoucí koupěschopnost tamního obyvatelstva, čímž sílí poptávka po nejrůznějším zboží i službách. Rostoucí podíl Asie na tržbách firmy tak bývá druhým podstatným důvodem, proč investovat do rozvoje pobočky v místě odbytu, a ušetřit tak na vysokých nákladech za dopravu.
Příliv zahraničních investic stimuluje hospodářský růst. Když se pak spojí s přírodním bohatstvím země a se silnou produktivní populací, má daná ekonomika slibné předpoklady pro dlouhodobý hospodářský růst. Aby vše fungovalo, musí se ještě v rozumných mezích držet inflace a nezaměstnanost. Z podobných principů asi Jim O’Neil ve své analýze vycházel. Tudíž není divu, že se ve výstupu objevilo celkem osm asijských zemí.
REKLAMA
Některé z nich jsou dosti kontroverzní, protože přílivem zahraničního kapitálu v dnešních dnech příliš neoplývají. Tak se na seznam dostal třeba Írán, jehož ekonomika vázne v důsledku hospodářské a politické izolace země. Podobně diskutabilní je zařazení Bangladéše. Na opačné straně pak stojí Jižní Korea, která se řadí mezi nejrozvinutější země asijského kontinentu a naopak sama patří k významným zahraničním investorům (vzpomeňme třeba automobilky Kia v Nošovicích či Hyundai na Slovensku).
Zbývají nám dvě výrazně muslimské země – Pákistán a Indonésie. Obě mají veliký potenciál, ale také se vyznačují vysokým rizikem, spočívajícím především ve značně fundamentálním obyvatelstvu a neustálém rebelování. Zajímavější příležitostí pro investory může být Vietnam, pokud však nesáhne k restrikcím vůči zahraničním investorům, o kterých se v posledních měsících dost spekulovalo. Při letmém pohledu tak jako nejrozumnější pro investice do akcií vypadají křesťanské Filipíny a pak euroasijské Turecko, které žene nahoru možný vstup do EU.
Evropa vyšla naprázdno
Nepočítáme-li Turecko, pak Evropa mezi N-11 nemá žádné zastoupení. To však neznamená, že by evropské emerging markets neměly žádný potenciál. Musíme si uvědomit, že vybraná jedenáctka jsou země, které mají (podle názoru Jima O’Neila) sílu stát se "ekonomikami budoucnosti". Těžko bude třeba naše malá republika hrát prim v celosvětovém hospodářství. Podobně jsou na tom i ostatní jiho- a východoevropské země.
Zato v Africe bychom dva "tipy" našli. Jedním je turisty i obchodníky oblíbený Egypt, v Africe jedna z mála politicky poměrně stabilních zemí. Druhým Nigérie, kde o stabilitě naopak nemůže být řeč. Pokud by se však napjetí mezi obyvateli uklidnilo, což je bohužel trochu utopistický scénář, pak by Nigérie mohla těžit z mimořádného přírodního i lidského kapitálu. Kompletní fotbalovou jedenáctku doplňuje do základní sestavy Mexiko. To lze bezpochyby považovat za dobrou trefu, alespoň dle názoru většiny analytiků.
REKLAMA
Shrnutí
Když se podíváme na celou sestavu, našli bychom několik společných rysů. Z nich asi nejvýznamnějším je veliká populace. Ze všech jedenácti zemí má nejnižší počet obyvatel Jižní Korea, a to necelých 50 milionů. Právě od lidnatých zemí si Jim O’Neil slibuje, že se z nich postupem času stanou velcí světoví hráči. Celkem devět z těchto jedenácti zemí má údajně do roku 2050 postoupit mezi dvacítku největších ekonomik světa.
Írán, Bangladéš a Nigérie jsou prozatím téměř neobchodovatelné. Ze zbylých osmi jsou z politických a právních důvodů velmi riskantní investice do Vietnamu, Indonésie a Pákistánu. Za nejslibnější pak osobně považuji Filipíny, Vietnam, Mexiko, Turecko a Egypt. Já bych dále mezi "vyvolené" zařadil ještě čtyři další země. Ale nebudu nyní kazit tento ve světě již značně populární koncept N-11.
Drobným investorům se samozřejmě nabízí možnost zabít všechny mouchy jednou ranou. Respektive stávající produkty zahrnují prozatím maximálně osm zemí (bez Íránu, Bangladéše a Nigérie). Na trhu najdeme již slušný výběr open-end certifikátů. Začínají se objevovat i některé garantované či pologarantované konstrukce. Jejich využití však dle mého názoru postrádá smysl. Pro investice do N-11 je třeba dlouhodobý horizont a neomezená participace na růstu. Určitě nebude trvat dlouho a objeví se také první podílové fondy s označením "Next Eleven". A tak nezbývá než doufat, že nám tyto produkty budou svým vývojem dělat stejnou radost jako BRIC.
Pokud bude ze strany čtenářů zájem, můžeme se v příštích týdnech podívat jednotlivým regionům trochu blíže na zoubek. Tento článek měl původně dvojnásobnou délku, ale byl jsem nucen ho z praktických důvodů (= ochoty to číst) zkrátit. 😉 Jan Traxler, FINEZ
