Nová pravidla pro poradce: první nesouhlas

Minulý týden se na těchto stránkách objevil článek Jiřího Rusnoka s názvem „Zaveďme „řidičáky“ pro finanční poradce„. Článek má reagovat na konzultační materiál Ministerstva financí věnovaný budoucnosti poradenství, i když je to reakce pouze „po prvním rychlém čtení“ a s jasným odsudkem.

Nemá smysl rozebírat, kolik času jsme přípravě onoho materiálu věnovali, s kolika lidmi z praxe i s kolika kolegy v zahraničí jsme jednotlivé části materiálu diskutovali.

Důležité také je, že celý dokument je zasazen do rámce celoevropské diskuse, i když ta se někdy z Prahy vzhledem k její šíři poněkud obtížně sleduje.

Probíhá také celá řada schůzek s profesními asociacemi, které vysvětlují detaily našeho návrhu. Asociace penzijních fondů si bohužel čas na setkání našla až jako poslední ze všech ve druhé polovině července – věřím ale, že tato schůzka výrazně pomůže k pochopení našich návrhů.

Pojďme se ale raději podívat na jednotlivé body pana Rusnoka, protože řadu z nich jsme pečlivě diskutovali – a je důležité o budoucnosti poradenství mluvit otevřeně.

Nejprve k obecnému tvrzení, že chceme „prosadit všeobjímající normu, která v dané podobě ničemu neprospěje a pouze zvýší náklady, vytvoří nové neférovosti a zhorší náladu“.

^REKLAMA

Ano, snažíme se, aby stejná pravidla platila pro všechny a aby existovaly výjimky jen tam, kde je to nezbytně nutné. Není nic horšího, nákladnějšího a nepřehlednějšího než specifické úpravy pro každý sektor.

O prospěšnosti se dá mluvit dlouho, zejména ale záleží na tom, čí prospěch máme na mysli. Prioritou MF je prospěch klientů a poctivých firem, které chtějí na trhu působit dlouhodobě.

Stejně dlouhá diskuse se dá vést o zvyšování nákladů. Jako vždy je potřeba náklady poměřit s přínosy – pokud náklady převyšují přínosy, mělo by se dané opatření zrušit. Ale i toto pravidlo je symetrické…

Abychom uměli náklady i přínosy lépe posoudit, připravujeme postupné zavádění cost-benefit analýz. Metodologie je poměrně jasná, důležité ale je, abychom mohli pracovat s dostatečnými a pravdivými daty. Pokud je budou firmy ochotny poskytnout, budeme moci vést opravdovou debatu o nákladech a přínosech.

Proč by měly vznikat nové neférovosti? Ty vznikají, pokud platí pro každou oblast jiná pravidla, pokud se otevírá a rozšiřuje možnost výjimek a šedých zón. Našim cílem je šedé zóny omezit a zajistit co nejrovnější pravidla.

^REKLAMA

Někteří pak budou mít svůj byznys výrazně těžší, to je pravda – ale vždy je nutné mít na zřeteli přínosy, které taková změna bude mít. A jestli nová úprava zhorší náladu těm, kteří zatím těžili z nejasných pravidel? Mělo by nám to opravdu vadit?

NÁVRHY KROK ZA KROKEM
Přejděme ale od napůl filozofických úvah ke konkrétním návrhům pana Rusnoka; vzhledem k délce textu se předem omlouvám za stručnost.

Nerozlišovat mezi poradcem či zprostředkovatelem: to považujeme za naprosto nemožné. Poradce a zprostředkovatel mají zcela jiné zájmy a jiné zákazníky a není snad větší konflikt zájmu než fungování prodejce pod rouškou „poradce“.

I zprostředkovatel musí provést určité vyhodnocení podmínek zákazníka a poskytnout adekvátní úroveň informací o finančních produktech ze své nabídky v rámci odborné péče, ale to neznamená, že je možné postavit rovnítko mezi poradce a zprostředkovatele. Velmi hezky to ostatně v diskusi u článku pana Rusnoka vysvětlil pan Zachrdla.

Zavést princip „řidičák“: přesně to náš materiál obsahuje. Ale považujeme za nepřijatelné, aby oprávnění podnikat vydávali zaměstnancům a „zaměstnancům na živnostenský list“ jejich zaměstnavatelé, jejichž cílem je co největší objem prodejů a kde neexistuje nezávislá kontrola kvality znalostí.

^REKLAMA

„Řidičáky“ by měly vydávat samoregulační organizace, kde bude existovat vzájemná kontrola členů a které budou mít pravomoci rozhodovat o etických prohřešcích „řidičů“.

ČNB bude autorizovat tyto instituce: opět věc, kterou náš materiál obsahuje a navíc jasně definuje základní požadavky na organizace, které by měla ČNB autorizovat.

Oprávněné instituce (autoškoly) vydají příslušné oprávnění na základě splněných předpokladů – bezúhonnost, absolvování příslušného školení: náš materiál opět jasně definuje předpoklady, absolvování školení mezi ně ale nepatří.

Žádné potvrzení o odsezení několika hodin v nějaké posluchárně nevypovídá nic o tom, jestli daný člověk věci opravdu rozumí a jestli je schopen klientovi poradit. To ostatně platí i pro vydání řidičského průkazu – vždy je potřeba prokázat jak teoretické znalosti v testu, tak i praktické při jízdě. A je jedno, kde zájemce o řidičák ty znalosti získal.

Oprávnění budou mít různé stupně: další věc, která je v našem materiálu podrobně rozebrána, a to včetně stupně rizika pro klienta…

Jednotlivá oprávnění se registrují v centrální databázi vedené ČNB: také toto je popsáno v našem materiálu jako jedna z možných variant, důležité ale je, aby byla u každé osoby vedena i jeho regulatorní historie.

ČNB je oprávněna na základě porušení zákona resp. jiných obecně platných předpisů odebrat oprávnění: naštěstí už poslední bod, jinak by mohlo čtenáře opakování toho, že jde o věc detailně popsanou v našem materiálu, začít nudit. Důležité pro nás je ale i to, aby měly samoregulační organizace jasnou sankční pravomoc nad svými členy, jasná etická pravidla a důvěryhodné etické výbory.

Jen tak nebude ČNB zahrnována různými spory, které jí nepřísluší řešit a bude se moci věnovat tomu, co je jejím skutečným posláním.

P.S.: Možná by bylo dobré, kdyby se redakce Investujeme inspirovala poslední větou pana Rusnoka, která říká, že „Současně při vhodném nastavení mohou být zabezpečeny v zásadě všechny cíle, které ochrana spotřebitelů v současných podmínkách vyžaduje.“

Bylo by zajímavé požádat různé autory, aby zkusili popsat, co podle nich konkrétně ochrana spotřebitelů v současným podmínkách vyžaduje. Určitě by to pomohlo všem, kteří se tomuto tématu věnují.