Problémy, které nás podle Singera čekají
Miroslav Singer, který se funkce guvernéra ujme 1. července, říká: "Krize ještě neskončila! Vyspělé ekonomiky jsou „někde uprostřed“ za akutní fází finanční krize, uprostřed (zdlouhavé) krize reálné ekonomiky a před problémy veřejných financí!"
K odstranění skokově rostoucích veřejných dluhů bude podle Singera zapotřebí jednoho nebo dvou desetiletí, což bude znamenat útlum nabídky a vytlačování soukromých investic. Při nízkém hospodářském růstu nebude snadné umořovat dluhy, problémy bude posilovat zhoršující se demografická struktura. Dlouhodobým rizikem se stává nízký hospodářský růst, rizikem krátkodobým pak oživení ve tvaru písmene W. Z celosvětového pohledu se různým ekonomikám bude dařit nerovnoměrně, eurozónu čeká pnutí vyplývající z rozdílných tendencí. Singer s ohledem na rizika budoucího vývoje říká, že: "Krize obnažila některé problémy, které nebyly před krizí tak zjevné; cena za ně bude vysoká!"
Příčiny a fáze probíhající hospodářské krize a co zabránilo zhroucení finančního systému
Výše uvedené úvahy Miroslav Signer přednesl 15. června 2010 na Vysoké škole ekonomické ve své přednášce na téma Hospodářská krize a česká ekonomika.
Příčinami hospodářské krize mělo být pět skupin příčin: příčiny makroekonomické, etické, příčiny v oblasti dohledu nad finančním trhem, a také příčiny politické a psychologické. Za hospodářskou krizi tedy může celé spektrum příčin spočívajících v dlouhodobě kumulovaných globálních nerovnováh, dlouhodobě uvolněné měnové politice nízkých úrokových sazeb, porušování obezřetnostních principů a podcenění rizik souvisejících s finančními inovacemi. Ke krizi měl také přispět existující politický zájem na stimulování růstu a "blahobytu" a ovlivňování dohledových institucí. V oblasti psychologických faktorů to měla být zbožná přání, naivita, neznalost, lhostejnost, nedbalost, nepoučitelnost, krátkozrakost, chamtivost a arogance.
Před rokem 2007 se ve vyspělých ekonomikách dlouhodobě kumulovaly faktory vytvářející náběh na krizi, vznikaly tu nerovnováhy a bubliny. Po vypuknutí hypoteční krize v USA v červenci roku 2007 byla podle Singera krize spuštěna. Po pádu Lehman Brothers v září 2008 nastala akutní fáze finanční krize, kdy hrozilo riziko zhroucení celého systému. V roce 2009 pak krizi finanční vystřídala krize reálné ekonomiky a v roce 2010 nastoupily problémy veřejných financí v podobě deficitů a rostoucích dluhů.
REKLAMA
Různé stabilizační politiky, které byly přijímány, neřešily příčiny krize, ale jen tlumily vzniklé následky. Podle Singera mělo jít o tři stabilizační politiky – záchranné vládní balíčky, zásahy centrálních bank a opatření ze strany regulátorů. Záchranné vládní balíčky tak pomohly posílit kapitál bank a dodat na trhy likviditu, rozpočtové stimuly pak podpořily poptávku. Centrální banky pak agresivně snížily úrokové sazby a začaly používat nástroje nekonvenční politiky s cílem ovlivnit situaci na mezibankovním trhu a ovlivnit úvěrové trhy.
Přednosti a rizika české ekonomiky pohledem nově jmenovaného guvernéra
Předností české ekonomiky má být spíše malé přehřátí před krizí a tedy makroekonomická rovnováha, odolnost a ziskovost bankovního sektoru i pružná měnová politika. Zdrojem zranitelnosti české ekonomiky jsou nekonsolidované veřejné finance, možný "ukvapený přesun dohledových pravomocí na pan-evropskou úroveň".
"Česká ekonomika se s finanční a hospodářskou krizí vyrovnává lépe než mnohé jiné vyspělé ekonomiky," řekl ve své dřívější přednášce nově jmenovaný guvernér ČNB. V pasáži věnované shrnutí dopadů krize na českou ekonomiku Singer konstatuje, že finanční i hospodářská krize byla do české ekonomiky dovezena. Díky ekonomickým problémům v zahraničí došlo k prudkému poklesu zahraniční poptávky, což pro Česko znamenalo dovezení krize "nepřímým poptávkovým kanálem".
Přijaté domácí hospodářské politiky usilovaly o podpoření důvěry ve finanční instituce a funkčnost finančního systému (podpora likvidity mezibankovního trhu) a využily podpůrných fiskálních balíčků. Výhodou je, že český bankovní sektor má dostatek likvidity i kapitálu a že poskytované úvěry jsou financovány vklady.
REKLAMA
Singer připouští, že finanční sektor vyspělých zemí naráží na to, že "ziskové marže na konzervativnějších činnostech jsou často mizerné." Jelikož transformace české ekonomiky umožnila vytvoření dostatečných příležitostí k růstu, český bankovní systém si tak mohl zachovat konzervativní model fungování.
Rizikem pro budoucí vývoj bankovního sektoru je vývoj v zahraničí v podobě oživení ve tvaru "W", což by znamenalo další růst podílu úvěrů v selhání. Tento podíl roste od poloviny roku 2008, v prvním kvartálu roku 2010 dosáhl podíl úvěrů v selhání na úvěrech celkem hodnoty 5,8%.
Pro český bankovní sektor nemusí dopadnout jen případné problémy české reálné ekonomiky, ale i růst rizikové prémie ČR v souvislosti s nepříznivým vývojem veřejných financí. Nejasný je také dopad mezinárodních iniciativ v oblasti regulace bankovního sektoru na evropské úrovni. Diskutováno je nové uspořádání evropského dohledu, Singer se k tomuto vyjadřuje kriticky: "Místo přesného definování a pojmenování příčin krize se vytváří zdání, že nadnárodní forma dohledu a regulace je zárukou proti opakování krize v budoucnu." Z pohledu budoucího vývoje Singer konstatuje, že cesta z krize bude velmi záviset na vývoji v zahraničí a že trh práce se bude vyvíjet se zpožděním za reálnou ekonomikou.
Garant pevnosti finančního systému a stability hodnoty úspor
Nově jmenovaný guvernér vyjádřil po svém jmenování poslání, které ho čeká: "Já jsem odhodlán ze všech sil usilovat o to, aby i během mého působení na pozici guvernéra byla ČNB schopna naplňovat roli garanta pevnosti českého finančního systému a především stability hodnoty úspor českých občanů."
Znalý skeptik by možná řekl, že guvernéra čeká nelehký úkol. Možná bude muset bojovat proti „nové finanční architektuře“ a všemožným byrokratickým mechanismům přerozdělujícím moc způsobem, kdy to nebude odpovídat související odpovědnosti. Také se možná bude potýkat se situací, kdy se příležitosti pro konzervativní model fungování bankovního sektoru i v české ekonomice vyčerpají. Vždyť doba hypoteční bubliny již skončila, kdo splácí jednu hypotéku si další spíše nevezme.
Možná bude někdy i nový guvernér stát před rozhodnutím, zda nekonvenčními měnovými opatřeními podpoří pevnost finančního systému, a to i když to bude na úkor stability hodnoty úspor českých občanů. Volba menšího zla bude znamenat volbu nekonvenčního měnového opatření, jenže toto bude z dlouhodobého hlediska pravděpodobně znamenat znehodnocení úspor. Ale budiž, možná je to úděl nejlépe placeného státního úředníka.
