Socialistické vlády a odborové organizace bývají přesvědčeny, že pro zaměstnance udělají nejlépe, když zakáží, znepříjemní či znemožní propouštění. Výsledkem ale je pouze rigidní trh práce bez inovací a s vysokou nezaměstnaností. Který zaměstnavatel by se odvážil najmout zaměstnance, když neví, jestli ho bude ještě za rok dva potřebovat a když ho pak nebude moci propustit?
Naprosto stejné je to i s druhým pilířem. Naprostá většina lidí v produktivním věku má nyní půl roku na učinění rozhodnutí, z něhož není podle současné legislativy návratu. Navíc se rozhodují za naprosté nejistoty: Nezruší socialisti celý druhý pilíř? Nezmění další vláda podmínky tak, že druhý pilíř bude zcela nevýhodný? A nemusíme chodit ani do extrémů: Bude v druhém pilíři dostatek lidí, aby penzijní společnosti mohli peníze spravovat efektivně?
Nejisté ve druhém pilíři tak nejsou jen budoucí výnosy. Ty by tak velkou překážkou nebyly, přestože se český střadatel raději nechá okrást státem prostřednictvím inflace, která umazává státní dluhy. Proč ne. Jsou to přeci „naše“ dluhy. A rádi si je kupujeme. Jsme prostě vlastenci, kterým je charita ve prospěch státu vlastní.
Obdobně nejisté jako výnosy z penzijních fondů jsou budoucí penze z průběžného penzijního systému. U nich je jen zřejmé, že klesají – a klesat nejspíš budou i nadále, dokud se důchodový věk nevyšplhá na průměrný věk dožití, jako tomu bylo v počátcích průběžných penzijních systémů.
Lidé nemají rádi neznámo. Teď se vynořilo něco nového. Fondy mohou pomoci ve stáří, přinejmenším rozložením rizika mezi fondový a průběžný systém. Příliš mnoho nejistot a zavřená zadní vrátka jsou ale podle prvních zpráv dostatečným odpuzujícím faktorem.
REKLAMA
Státem podporované finanční produkty ukázaly, že lidé jsou skutečně stádní tvorové. Penzijní připojištění a stavební spoření si uzavřel téměř každý… protože ho měl téměř každý. Bez ohledu na to, zda je či není výhodný. Dav ale do druhého pilíře nestrhne. Lidé budou vyčkávat, kdo udělá první krok, jenže i oficiální statistiky přijdou pravděpodobně až s křížkem po … možnosti vstoupit do fondů pro lidi starší 35 let.
Druhý pilíř není zdaleka nastaven optimálně. Chtěl-li stát zakázat výstup z fondů, tak měl být vstup povinný. Nechtěl-li povinnost pro každého, měl nabídnout možnost výstupu. Přesto je příliš brzy penzijní spoření odepisovat. První zprávy o nezájmu lidí o druhý pilíř se objevily ve „zkráceném“ týdnu po Novém roce, kdy lidé dospávali kocovinu a na řešení měli důležitější věci než překotný vstup do penzijní novinky.
V minulém týdnu se situace sice již zklidnila, nízký počáteční zájem byl ale předvídatelný. Penzijní společnosti nestihly ani začít přesvědčovat o svých výhodách – a stát na propagaci a vysvětlení penzijní reformy očividně zcela rezignoval…
,zpackaná důchodová reforma k letošnímu 29. lednu prozatím nalákala celkem 4624 lidí, tak trochu to nekorespondovalo s odhadem vlády, která ještě před pár měsíci tvrdila, že do druhého pilíře vstoupí kolem 3 milionů lidí. Pak svůj odhad „opravila“ na milion jeden a koncem roku už mluvila o půl milionu. Pořád tak trochu mimo mísu. Zájem veřejnosti je prozatím tak „ohromný“, že reforma v podstatě neprobíhá; nemá reálný význam.