O potlačovaných emocích disciplinovaného profesionála
Conseq je specialistou na investice v české koruně. Korunu dříve nebo později vystřídá euro. Nepřišel čas firmu prodat?
Je pravda, že po přijetí eura mohou někteří institucionální klienti, kteří mají mateřskou společnost v zahraničí, své prostředky přesunout jinam. Ale není to nějaká zásadní hrozba. Conseq není na prodej.
Ptám se proto, že vaší situaci se běžně v češtině říká "za vodou". Ale vy pořád tvrdě pracujete.
Mě to hrozně baví. Baví mě něco budovat, baví mě soutěžit s konkurencí. Moje práce je hodně o lidech, každý den mě čeká nějaké zajímavé setkání.
Nečekal bych, že finanční matematičku uspokojí "práce se zajímavými lidmi".
Ale já si docela často nějaké to makro v excelu udělám. Když se do toho pustím, vydržím u počítače sedět třeba do šesti do rána. To se pak snažím zmizet z kanceláře dřív, než přijdou kolegové do práce.
Stojí to za to, věnovat tolik času práci?
Sama o tom hodně přemýšlím. Když vás práce baví, věnujete jí většinu života. Občas jsem si kladla otázku, jestli bych se uměla se stejným nadšením vrhnout na něco nového. Už před pár lety jsem si ale uvědomila, že by mi chyběly výhody, které už mám ve finanční branži.
Jaké výhody máte na mysli?
Tou hlavní výhodou, co mám, jsou zkušenosti. Bez zkušeností může začínat mladý člověk, já už bych na to neměla sílu. Zůstanu u financí.
REKLAMA
Pozorujete na sobě nějaké změny? Profesionální deformaci?
Investor nesmí podléhat emocím. Mohlo by se snadno stát, že prodá nebo nakoupí v nevhodnou chvíli. Jako profesionál pak člověk tlumí emoce i v situacích, kdy to není potřeba.
Jak se to projevuje?
Při práci proto mohu působit hodně konzervativně. Když mě pak někdo potká třeba při sportu, může být i překvapený. Ráda zkouším nové věci, například paragliding nebo akrobatické létání. Miluji lyžování, občas i na vodě, ale hlavně to zimní, na sněhu. Tam se vždycky vyřádím za všechny ty dny v práci.
REKLAMA
Emoce musí ven…
Někdy mě to až zaskočí. Nedávno jsem jela z práce domů a kousek za Prahou jsem si najednou uvědomila, jak nádherně zapadá slunce. Musela jsem zastavit a dívat se na tu krásu několik minut. Taková každodenní "drobnost" a úplně mě to dostalo…
To opravdu pořád pracujete od tmy do tmy, že vás takhle dostane zapadající sluníčko?
Ale ne. Od tmy určitě ne… Právě že tím místem projíždím každý den a západ slunce jsem viděla mockrát. Nikdy mě to takhle nedojalo. Dokonce jsem se o tom bavila s kamarádem psychologem, a ten mě ujistil, že se podobné věci hodně zaměstnaným lidem stávají. Dlouhodobě potlačujeme něco, co v nás od přírody je.
Narazíte někdy na něco tak lidského i při práci?
Jednou jsem se zúčastnila setkání poradců Broker Consulting. Tématem bylo, jak kdo překonává překážky. Jedním z hostů byl známý hendykepovaný sportovec. Vyprávěl o svém dětství a bylo to hodně silné. Jak musel dřít, aby se vyrovnal ostatním. Petr Hrubý z Broker Consulting nakonec jen dodal, že největším hendykepem je asi to, když člověk žádný hendykep nemá a nemusí nic překonávat.
Co si myslíte o finančních poradcích?
Vím, kam směřujete. Dřív jsem k nim byla hodně kritická. Při školení jsme kladli důraz na odbornost, říkali jsme, že poradce musí sledovat trhy a být stále v obraze.
REKLAMA
Změnila jste názor?
Už si to nemyslím. Poradci by měli především umět správně určit, do jaké míry dokáže klient ustát riziko. To není jednoduché. Pak je potřeba znát dobré produkty a vybrat pro klienta ten správný "balíček". Není nutné znát všechno do detailů. Poradce by měl být spíš psycholog než ekonom. Některé skupiny poradců se za posledních pár let posunuly o obrovský kus cesty dopředu. Jsou to odborníci na svém místě. V každém případě mě práce s nimi hodně naučila.
Co o vás ještě nevíme?
Dvě velmi důležité věci – mám jedenadvacetiletou dceru, na které hodně lpím. A německou dogu, kterou rovněž bezmezně miluji.
A manžel?
Náruživý sportovec. Hodně jezdíme na kole, lyžujeme. Občas kvůli němu vyrazím i na běžky.
Přes týden si najdete čas na sport?
Třikrát týdně chodím běhat a třikrát týdně jsem v posilovně.
