O vašich penězích bez vás: Tak se dnes likvidují pojistné události
Ale hezky postupně, neboť pár vstupních fakt je více než nutných. Začátkem léta si jedu svým vozidlem přes vesnici po hlavní silnici, kterou dobře znám. Je středeční odpoledne a jízdu si užívám. Bohužel z vedlejší silnice navzdory značce "stůj, dej přednost v jízdě" mě v pravém úhlu překřížil jízdní dráhu a následně sestřelil rychle jedoucí řidič v osobním vozidle.
Jelikož tam byla hustá zástavba dvojdomků, tak jsem neměl nejmenší šanci jej zahlédnout a jakkoli zareagovat. Štěstím v neštěstí bylo, že mě vůz jedoucí cca 90 km v hodině minul svým předkem vozu a já vrazil v padesátce do jeho boku. Nemá cenu to dál rozvádět. Shrňme fakta: Přivolána policie i hasiči, moje vozidlo nepojízdné – celý předek v háji. Alkohol u obou řidičů nulový.
Pojišťovna vaše peníze rozhodně šetřit nebude. Jakákoli neznalost se tvrdě trestá.
Vozidlo bylo pořizováno jako nové v pořizovací ceně cca 500 tisíc vč. DPH a ke dni této nehody bylo jeden rok a 10 měsíců staré. To se ukázalo v kontextu informací jako dost důležitá informace. Povinné ručení a havarijní pojištění bylo sjednáno u jedné pojišťovny v rámci jedné smlouvy.
Po sepsání formalit jsem si nechal přivolat odtahovou službu a auto si nechal odvézt do autoservisu, kde jsem vozidlo před necelými dvěma roky kupoval. Sympaťák z odtahové služby konstatoval, že na to, jak rozmlácené auto, vypadám velmi dobře. Což bylo doopravdy upřímné konstatování. Pak doplnil, že by asi pro mě bylo nejlepší, kdyby pojišťovna z toho udělala totální škodu, protože to auto vypadá dost mizerně a dobré auto už z toho tak jako tak nikdo neudělá. Na to jsem odpověděl, že bych si to taky přál.
Ještě ten večer jsem nelenil a zašel na pivko s jedním kamarádem, co dříve pracoval v pojišťovně a likvidoval auta. Vylíčil jsem mu situaci a požádal ho o názor, jakou hru pojišťovny při likvidacích aut hrávají. Ve stručnosti jeho slova byla následující:
REKLAMA
„Musíme zjistit časovou hodnotu vozidla v den havárie. Pošli mi zítra nascanovaný velkých technický průkaz a já to od svých bývalých kolegů zjistím. Časová cena je to maximum, co bys z nich mohl maximálně vyrazit… A jak se to celé bude hrát? Ten likvidátor se samozřejmě bude snažit o to, aby to pojišťovnu stálo co nejméně peněz. Pak se bude snažit o to, aby ty peníze šly raději do autoservisu v podobě opravy a na třetím místě budeš ty. Ale záleží na tom, jak to auto vypadá. Pokud je evidentně oprava velmi nákladná, tak z toho tu totální škodu nakonec udělá, jelikož mu nic jiného nebude zbývat.“
V pojišťovně jsem druhý den škodu skutečně nahlásil ze své komplexní autopojistky. Shodou náhod povinné ručení viníka nehody bylo taktéž u stejné pojišťovny. Ale to nebylo až tak podstatné. Co mě velmi mrzelo, byl fakt, že mě pracovnice pojišťovny neupozornila na blížící se obnovení dalšího pojistného roku týkající se dnes již nepojízdného vraku. Autopojištění je nutné vypovědět alespoň šest týdnů před obnovením pojistného období. V den hlášení této pojistné události a stavu auta jako obtížně opravitelného vraku mně prostě úřednice neupozornila na to, abych si havarijní pojistku a povinné ručení na vrak vypověděl. Co by se stalo, kdybych to neudělal? Za týden by mi tato možnost vypršela a pojišťovna by po mně chtěla cca dvacet tisíc za pojistné období září 2010 až 2011 (přestože jim začátkem července hlásím o nepojízdnosti vozidla pojistnou událost).
Absurdní, drzé? Podle mého známého právníka by i případný soud o toto pojistné za září 2010 až 2011 pojišťovna vyhrála a asi i uplatňovala. Naštěstí jsem tu výpověď ještě v ten samý den podal (stihl jsem šestitýdenní lhůtu) a nezavdal podnět k tomuto kroku. Podle mého názoru dost smutné, ale asi realita dnešních dnů nebo to, k čemu jsou úředníci na přepážkách pojišťoven školeni…
REKLAMA
Peníze chceme my, ne majitel auta. To je oč tu běží
Ještě v ten samý den zajel do servisu likvidátor se na vrak podívat. Hned po jeho příjezdu a jeho jednání s pracovníky servisu jsem pochopil, že se hoši velmi dobře kamarádí, neboť opravy bouraných aut znamenají, jak říkal kamarád, pro autoservisy zlatý důl.
Po obhlídce vozidla likvidátor konstatoval, že se domnívá o možnosti auto opravit. Věděl jsem, že o způsobu likvidace pojistné události rozhoduje pojišťovna, nikoli pojištěný… Ačkoliv jsem si přál totální škodu, tak jsem musel souhlasit s tím, že pojišťovna nechává auto podrobit testům v podobě takzvaného odstrojení v autoservisu. Nejde o nic jiného než rozebrání bouraného auta jako skládačky a počítání, kolik by stála oprava nebo nahrazení novými díly a k tomu samozřejmě cena nutné práce. Bylo mi jasné, že servis chce opravovat stůj co stůj a likvidátor se snaží jim stůj co stůj v tom pomoci.
Štěstí se otočilo ke mně. Poškozené nosné části zhatily opravu.
Opět se potvrdila slova kamaráda se zkušenostmi z pojišťovny. Pokud jim ta nákladovost opravy převýší nějakých 75 nebo 80 % časové hodnoty vozidla, tak oni tu totálku stejně musí akceptovat, jelikož by to pro pojišťovnu jinak bylo dražší. Po odstrojení vozidla mi nakonec likvidátor sdělil, že holt auto bylo tak rozbité, že by se oprava nevyplatila. Hurá. Zajásal jsem. Realita ovšem byla taková, že pojišťovna nebyla s to mi zaplatit celých tři sta tisíc korun a vzít si neopravitelný vrak. Holt mi řekli:
„OK. Pojišťovna vám dá z fleku 200 tisíc korun a zbývajících sto tisíc korun vám dá zájemce o váš vrak. A my jsme váš vrak už poptali na specializovaném serveru a máme pro vás konkrétního kupce. Samozřejmě je na vás, zda vrak budete prodávat. Jestli si ho dáte do obýváku a budete se z něj dívat na televizi, tak to je vaše rozhodnutí. Pojišťovna do nakládání s vaším majetkem nemá právo co zasahovat.“
REKLAMA
Na druhé straně za toto pojišťovnu nehodlám nijak kritizovat. To považuji za férový přístup.
Autoservis – zlodějina po česku takzvaně „Bez namáčení“
Až potud se mi zdálo vše relativně na dobré cestě. Pojišťovna mi během pár dnů poslala dvě stě tisíc a já kontaktoval firmu, která projevila zájem o autovrak v hodnotě sto tisíc. Opět vše v pohodě. Pro vrak si přijedou a v hotovosti mi předají peníze.
Přijel jsem si do servisu a skutečně odstrojený vrak tam byl připraven k předání. Podepsal jsem předávací protokol vraku od Autoservisu a vše vypadalo ok. Pouze ovšem do chvíle, kdy jsem požádal o ty poškozené věci z toho odstrojeného auta. Ty mně zrovna s velkou ochotou hoši ze servisu předávat nechtěli. Záhy mi bylo jasné, že jde o jaksi dále zpeněžitelné věci a někdo si je chce vyšetřit.
Kosa na kámen ovšem padla v okamžiku, kdy přijel řidič z firmy kupující vrak. Evidentně to nedělal poprvé a hned mu bylo jasné oč tu běží. Řekl mi: „Já chci kompletní vrak a nikoli rozkradený vrak. Pokud nedáte ty chybějící věci do kupy, tak já prostě odjedu, aniž bych auto naložil a dal vám peníze.“
Tak jsem se vlastně stal nechtěně rukojmím. Vrak mi rozkradl autoservis, kde jsem si auto koupil, a nemá se k tomu, aby mi rozkradené díly z vraku vrátil. No a na druhé straně je majitel, který chce vrak, ale nechce rozkradený vrak. A v žádném případě ho nezajímá, kdo to z ještě zatím mého auta ukradl. To se taky dá pochopit. Abych to nezdržoval. Nechutnou situaci nakonec vyřešila sleva z mojí strany vůči kupujícímu a ten si nakonec auto odvezl a zaplatil za něj nižší cenu, než avizovala pojišťovna.
Resumé: Autoservis byl zjevně naštvaný, že z opravy v řádech statisíců nakonec nic nezbylo. Nestačilo jim evidentně to, že se zabývali autem, které jsem si u nich koupil a které jsem u nich doposud servisoval. Nestačilo jim ani to, že za odstrojení vraku za účelem rozpočtu opravy vyinkasovali několik desítek tisíc od pojišťovny. Tak mně jednoduše ten vrak rozkradli a já pak za něj dostal méně peněz. Pokud tento příspěvek otevřel oči všem, co řeší likvidaci auta, tak je účel splněn.
