Obama chce omezovat americké banky. Bude se radovat Evropa a Asie?

Barack Obama minulý pátek šokoval investorský svět vyhlášením, že má v plánu omezit vliv a aktivitu bank na kapitálových trzích. Reakci investorů již známe, v dnešním článku, po vychladnutí emocí, se dozvíme názory odborníků nejenom na samotnou zprávu, ale také na možný dopad na trhy.

Podle Rostislava Plívu ze společnosti Patria „je zpráva jistě negativní. Velká část dosavadní rally na trzích byla způsobena právě levnými prostředky, které americké banky dostaly od vlády jakožto záchranu před bankrotem. Zákaz použít je pro obchodování je z morálního a ekonomického hlediska jistě správný, ale bude mít za následek velkou korekci na akciových trzích. Pokles lze pak následně očekávat napříč všemi sektory a nejen v sektoru bank a finančních institucí. Výrazně zasažen by měl být i komoditní sektor, protože důsledkem tohoto zákazu by mělo být posilování USD a tedy oslabování komodit. Výjimku by možná mohly tvořit telekomunikace a farmacie, které jsou považovány spíše za defenzivní sektory. Ty ofenzivnější, včetně zmiňovaných financí, by měly pod tíhou těchto zpráv zařadit mezi ztrátové.

Zpráva může být pro akciové trhy výrazně negativní. Ani se až nechce věřit, že to v tomto znění ji může myslet americký prezident vážně. Podle mého názoru si spíše připravuje vyjednávací pozici. Lobbisté z velkých amerických komerčních a investičních bank mají velkou sílu. Pokud jeho návrh (který je velmi extrémní) bude podkladem pro další vyjednávání, je možné, že se následně s těmito lobbisty dohodne na nějakém kompromisu. Ten už by neměl být tak razantní a i jeho dopad by byl mírnější.

Ještě bych rád poznamenal, že trhy nyní spíše reagují na nejistotu ohledně budoucí podoby návrhu. Investoři spíše "preventivně" vyprodávají.“

Štěpán Pírko ze společnosti Colosseum si myslí, že „i když reakce trhů byla velmi výrazná, nelze brát návrh jako hotovou věc, protože bude velmi obtížné podobné věci prosadit. Americká vláda i Kongres jsou ovládané lobbisty napojenými na Wall Street a z této strany není žádný zájem cokoliv měnit na současném systému, který hraje těmto skupinám do karet.

Návrhy Obamy vidím jako jeden z velmi mála kroků, které by od vypuknutí krize problémy skutečně řešily. Nejvíce by pomohlo, kdyby se velké instituce rozdělily na menší celky, jak tomu bylo v historii v případě ropných či telekomunikačních firem.

^REKLAMA

Současný stav, kdy je řada bank příliš velkých na krach, brání řešení problémů, který spočívá v tom, že se špatné nechá zkrachovat a zdravé přežije. Nyní se zachraňují i ti špatní a doplácí na to daňový poplatník.“

Také Michal Misun ze společnosti Redbaenk se domnívá, „že z dlouhodobého pohledu je Obamův plán smysluplný, neboť pomocí fúzí zejména v posledních letech mnohé světové banky vyrostly na úroveň, kdy jejich pád by znamenal vážné systematické riziko pro světovou ekonomiku a tyto banky na to hřeší.

Obama se snaží oddělit původní obchodní model bank – tj. půjčovat peníze veřejnosti a své jiným a vydělávat na této aktivitě peníze. Tento přístup vyžaduje dlouhodobý pohled na ekonomiku, neboť investují na svůj účet do nelikvidních aktiv a nesu tedy i dlouhodobé riziko.

Naproti tomu obchodování s cennými papíry na vlastní účet je také investice, kde předmětná banka nese riziko, ovšem chybí zde dlouhodobý pohled, neboť mohu cenné papíry okamžitě prodat.

Rozdělením těchto činností se sníží celkové riziko, neboť úvěrové portfolio příhodném riskmanagementu není tak náchylné na výkyvy na kapitálovém trhu a také na něm nelze tolik krátkodobě prodělat – vzpomeňme si, že všechny banky, které byly nuceny přes noc zavřít (s výjimkou systematických krizí) ztratily svůj kapitál operacemi na kapitálovém trhu (Barring, Sumitomo).

Zákaz obchodovat cenné papíry a deriváty na vlastní učet bank sníží likviditu kapitálového trhu, tj. budou vyšší cenové výkyvy, neboť bude obtížnější spárovat nabídku a poptávku. Osobně si však myslím, že tento stav bude přechodný, neboť jiné instituce typu investičních společností, fondů či hedge fondů tuto aktivitu časem převezmou. Banky tak budou nuceny skutečně se zaměřit na hlavní business – provádění půjček.

Mezi obory které budou jednoznačně negativně poznamenány uskutečněním Obamova plánu budou americké banky, neboť nyní velká část jejich příjmů je generována obchody na kapitálovém trhu prováděné na vlastní účet.

^REKLAMA

Problémem celého plánu je, že se týká bank v USA a bez celosvětové koordinace převezmou vůdčí roli banky z Evropy či Asie. Už se na to určitě těší.“

Podle Petra Sklenáře, analytika společnosti Atlantik FT je „jakékoliv přesnější hodnocení co přináší nový návrh Baracka Obamy na regulaci bankovnictví zatím předčasné, protože nejsou zatím oznámeny jakékoliv detaily. Pouze, že plánuje oddělit investiční  a komerční bankovnictví, tj. nemožnost obchodovat na „vlastní učet“ a omezit velikost bank.

Je však jasné, že současný návrh je obrat o 180 stupňů v dosavadním vývoji a krok, ke kterému se nikdo asi ve světě nepřipojí. Přišla i kritika například od britského ministra financí Darlinga, že se jedná o akci na vlastní pěst, což naruší dosavadní snahy stabilizovat globální finanční systém společně. Šok z obratu a nedostatek detailů vyvolává velkou nervozitu a nejistotu. Ty dále posilují obavy, že hlavním motivem je politika po prohře demokratů o senátní křeslo v jejich klíčové baště – státě Massachusetts. Tyto kroky přináší velkou nervozitu, protože nejsou jasné další kroky a směr, jelikož závisí na politice.

Případný prvotní dopad by byl samozřejmě na banky a finanční sektor jako celek, ale rozsah v důsledku absence detailů  nelze odhadnout. Bankovnictví zajišťuje jakýsi krevní oběh ekonomiky. Pokud se banky dostanou do problémů, obvykle se to přelije i do zbytku ekonomiky v podobě zdražení úvěrování čí snížení dostupnosti úvěrů.“

Marek Hatlapatka ze společnosti Cyrrus říká, že „n ávrh prezidenta Obamy je třeba chápat především v souvislosti se současnou „protibankovní“ atmosférou ve Spojených státech a také s ohledem na to, že letošní rok bude v USA rokem volebním. Z návrhů je jasně patrný rukopis bývalého šéfa Fedu Paula Volckera, jehož názory prezentované v poslední době byly často ještě ostřeji vyhraněné než co nakonec Barack Obama představil.

Obama ve svém návrhu nesdělil příliš podrobností a z toho lze usuzovat, že návrh je především rychlou reakcí na změnu rozložení sil v Kongresu a na podchycení současných protibankovních nálad. Je dost možné, že konečná podoba návrhu zákona bude ještě velmi odlišná od toho, co zatím Obama představil.

Co se týká samotného návrhu, podle mého názoru nemíří na příčiny nedávné finanční krize. Tou příčinou nebylo obchodování investičních bank na vlastní účet, ale nadměrné a nekvalitní úvěrování umožněné nekontrolovatelným růstem sekuritizace a nízkými tržními úrokovými sazbami. Lze souhlasit s tím, že banka, která se těší státním zárukám za vklady a má přístup k záchranným likvidním opatřením Fedu, by tyto prostředky neměla používat k obchodování na vlastní účet. Problém je v tom, jak odlišit toto obchodování od transakcí pro klienty. U bank jako je Goldman Sachs, to bude velmi těžký oříšek. A přitom tzv. proprietary trading se u většiny velkých bank, na které nepochybně tento návrhu cílí, podílí jednotkami procent na celkových výnosech. I přes tento relativně nízký podíl by však prezentovaný návrh mohl znamenat značné majetkové pohyby u většiny velkých bankovních holdingů.

^REKLAMA

Není vyloučeno, že by například mohlo dojít k oživení dnes již téměř mrtvých značek jako Bear Stearns (nyní pod JP Morgan) nebo Merrill Lynch (Bank of America). Asi největší problémy by mohl mít Goldman Sachs, jehož podíl výnosů z obchodování na celkových výnosech tvoří více než dvě třetiny celkových výnosů a samotné obchodování na vlastní účet podle odhadů cca 10% výnosů. Již nyní se hovoří o několika variantách, jak by se společnost zachovala čelíc rostoucímu tlaku politiků a veřejnosti, včetně trošku spikleneckých spekulací o odchodu firmy z burzy za podpory Warrena Buffetta.

Osobně se každopádně domnívám, že stále silné bankovní lobby nakonec dosáhne významného zmírnění Obamou navrhované regulace, dopady na ostatní sektory proto vidím v současné době jako relativně malé.“

Podobný názor na návrh prezidenta Obamy má také Robin Koklar ze společnosti Fio, podle nějž „návrh amerického prezidenta Obamy na regulaci bankovního sektoru neřeší příčinu problému vzniku hypoteční a posléze finanční krize, neboť skutečná příčina problému neleží v možnosti obchodování bank na vlastní účet, investicím do hedge fondů či fondů vlastního kapitálu, ale v legislativě, která nařizovala polostátním hypotečním bankám rozdávat hypotéky i méně bonitním klientům.

V případě, že by navrhovaná regulace bankovního sektoru byla schválena v této podobě, byly by dřívější investiční banky typu Goldman Sachs, JP Morgan, Morgan Stanley nuceny se rozdělit nebo odprodat část svých nejziskovějších aktivit a i ostatní bankovní instituce by přišly o značnou část zisku. Následkem toho by se bankovní instituce již nemohly zajišťovat proti případným obchodům svých klientů, což by naopak zvyšovalo riziko. Pokud bankovní instituce přijdou o část svých zisků (a v případě Goldman Sachs by se zisk společnosti mohl snížit až o 90 %), o to méně se bude zvyšovat vlastní kapitál jednotlivých bank a lze tak očekávat nižší ukazatele kapitálové přiměřenosti, což se projeví v nižších objemech úvěrů.

Americká ekonomika trpí meziročním poklesem objemu úvěrů a v případě, že by tato navrhovaná legislativa vyšla v platnost, lze očekávat, že by se objem úvěrů nezvýšil, což by se negativně projevilo na potřebném financování malých a středních podniků a zaměstnanosti. Navíc navrhovaná regulace neřeší, co znamená obchodování na vlastní účet. Je obchodování na vlastní účet, když banka ráno nakoupí cenné papíry a odpoledne je prodá v několika tranších svým klientům? Domníváme se, že navrhovaná regulace bankovnictví je nesystémová, neboť neřeší příčinu problému vzniku hypoteční krize a povede k omezení úvěrování a nemožnosti se zajistit na kapitálovém trhu proti případným rizikům vyplývajících z klientských obchodů.“

Podle Michala Doležala z Commerzbank „jsou Obamovy návrhy přirozeně teprve na samém začátku legislativního procesu. Pravděpodobně narazí na mohutný odpor lobbistů, ale hlavně detailní regulační opatření musí projít Kongresem. A jak to tak často bývá s regulačními návrhy, právě v detailech spočívá kámen úrazu. Zejména otázka co bude interpretováno jako obchodování na  účet  bank za účelem „vlastního zisku“ a co bude považováno za „normální“ bankovní byznys ku prospěchu klientů bude možná docela obtížně vyjasnit. Finanční sektor zatím pouze odhaduje podíl obchodů, které budou poměrně jasně vyhodnoceny jako obchodování na vlastní účet (proprietary trading) na celkových výnosech bank.

Ať už bude konečná podoba regulace jakákoliv, směr je jasný. Regulatorní otěže budou drženy mnohem pevněji v rukou. Politický vítr se mění ve prospěch přísnější regulace.“

Pan Jan Vedral ze společnosti Conseq Invest vidí  z krátko a střednědobého pohledu „zejména tyto dva negativní aspekty uvedeného návrhu:

1) Náhlý obrat politiky o stoosmdesát stupňů vnáší na finančí trhy nejistotu, neboť čemu už lze věřit, když ne kontinuitě americké hospodářské politky (na kterou si bylo v minulosti možno vsadit). Pouze před několika měsíci v době vrcholící krize, to byla právě vláda, která nutila velké univerzální banky aby přebíraly otřesené investiční banky (viz hrubý nátlak na šéfa Bank of Amerika aby BoA převzala Merrill Lynch, nebo vládou aranžované převzetí Bear Stearns bankou JP Morgan), resp. aby se zbylé investiční banky (Goldman Sachs, Morgan Stanley) přeměnili na banky s univerzální bankovní licencí. A nyní jebude nutit k opaku?? Krom velmi špatného signálu investorům je to alespoň pro mě (a jistě i akcionáře všech dotčených) morálně velice pochybný a demoralizující krok.

2) Vláda, FED i FIDC (federální fond pojištění vkladů) v uplynulých měsících zapojili širokou paletu nekonvenčních nástrojů prostřednictvím, kterých se snažili (a stále snaží) ekonomice dodávat potřebnou likviditu, poté když standadní cesty byly krizí zablokovány. Předpokladem, toho aby ekonomika mohla řádně fungovat bez uvedených nekonvenčních nástrojů (tzn. aby mohla vláda a Fed uvažovat o "exit strategiích") je obnovení plné funkčnosti finančního trhu, jakožto zporstředkovatele toků finančních zdrojů mezi těmi co je mají a těmi co je užívají. Odstřižením investičních bank od zdrojů financování vláda v podstatě vyřadí jeden z důležitých kanálů kudy finance tečkou k jejich uživatelům a bude třeba tento kanál nahradit jiným. Což ovšem může chvíli trvat a oslabené hospodářství se mezitím může opět ocitnout v recesi.

Z dlouhodobého hlediska vidím problematičnost navrhovaných opatření za prvé v tom, že dle mého názoru nesměrují k odstranění rizika opakování se právě proběhlé krize, protože problémem není to, že banky které přijímají depozita je krom úvěrů investují také do nástrojů kapitálového trhu (konec konců kdo říkal že nástroje kapitálového trhu jsou rizikovější než úvěry? – akorát jsou denně přeceňovány), ale to že banky, které to s braním rizika přeženou nemohou v klidu zkrachovat a uvolnit místo těm opatrnějším, aniž by to narušilo fungování ekonomiky (jinými slovy problémem je přílišná velikost bank a ne přílišná diverzita jejich činnosti). Za druhé, a to považuji za největší problém, vše co se v uplynulých dvou letech událo, výrazně zvýšilo vliv státu na rozhodování o alokaci finančních zdrojů.  Veškeré použité nekonvenční nástroje byly zapojeny ve stavu nouze jako dočasné a mimořádné. Obávám se že Obamovi návrhy budou mít za následek nutnost udržovat uvedená nouzová opatření mnohem delší dobu než jsme si představovali. Zvýšený vliv státu na rozhodování o alokaci zdrojů tak bude pokračovat dlouhou dobu, což je vždy pro ekonomiku a finanční trhy špatná zpráva.“