OP Prostějov a soudní systém: Po roce nový start

Případ OP Prostějov není malý. Jde o značné majetky, jde o dvě miliardy v pohledávkách.  Obecně vzato má obchodní a tedy i insolvenční soudnictví fungovat rychle, dynamicky a korektně. Od toho zde je a soudci mají svoje v průměru skoro sedmdesátitisícové platy za to, aby se i díky jejich soustavnosti mohla aktiva vázaná v podnicích v insolvenci dostávat maximálně rychle zpět k věřitelům a jejich prostřednictvím do hospodářského života a vytvářet znovu nové hodnoty.

Společnost platí insolvenční soudní systém za to, aby se reorganizace nebo konkurz odehrály bez okolků a podle práva. Je to veřejný zájem, neboť aktiva vázaná v insolvenčním řízení nejsou produktivní. Navíc okolky s dlužníky snižují důvěru věřitelů, což je v principu extrémně škodlivé pro ekonomiku státu.

Jak se s tím slučuje situace, kdy Krajský soud v Brně a Vrchní soud v Olomouci řešily více než rok elementární záležitost, zda byl soudce Jan Kozák přidělen k případu OP Prostějov v souladu s předpisy nebo v rozporu s předpisy? Připomeňme, že za tu dobu se ztráta podniku OP Prostějov zvýšila o asi 400 milionů korun, hodnota majetku firmy se naopak snížila, takže věřitelé byli tímto podivuhodným justičním kolečkem připraveni o bratru půl miliardy. Navíc zde existuje podezření, že šití na míru, které v krachujícím podniku stále funguje, bylo po dobu tohoto ročního působení českého soudnictví jenom tunelováním firmy a všechen zisk z něj mizel mimo OP Prostějov.

Co se zjednodušeně stalo: „Tzv. kolečko“, za které je odpovědný předseda Krajského soudu v Brně Jaromír Pořízek přidělilo případ OP Prostějov soudci Janu Kozákovi. Pokud mě paměť neklame, obvykle to bývá právě místopředseda soudu, kdo ke konci roku projednává tzv. rozvrh práce na příslušném ministerstvu. Pan magistr Kozák, coby soudce „uzurpátor“, pak učinil řadu velmi kontroverzních rozhodnutí a překvapivých interpretací zákona.

Po dlouhých obstrukcích Vrchní soud v Olomouci uznal a rozhodl, že soudce Kozák byl případu přidělen nesprávně, jeho kroky jsou neplatné od počátku a po roce se věc vrátila zpět k rozhodnutí o jmenování soudce.  Tentokráte věc dostala Bohumila Čuprová a 23. května 2011 rozhodla opakovaně o tom, že OP Prostějov je v konkurzu. Připomeňme si, že 3. května, ale v roce 2010, rozhodl soudce Jan Kozák o změně reorganizace na konkurz.

^REKLAMA

Z hlediska budoucnosti a váhy českého soudnictví se nabízí zajímavá otázka, kdo bude povolávat „aktéry zfixlované hry“ k odpovědnosti za to, že kvůli jejich chybným rozhodnutím  přišli věřitelé o miliony korun? Dosud to chodí tak, že v české justici není žádná vymahatelná odpovědnost, a pokud je, tak se o její vymožení raději ani nikdo nepokouší.

Připomíná mi to reminiscenci na tzv. třetí vlnu kupónové privatizace z poslední dekády minulého tisíciletí provázenou sloganem: „Drobní akcionáři plačte!“ Směle (drze, záleží na očích, které se na to dívají) tvrdím, že v podání některých soudců a s nimi spojených zájmových skupin se zde rozjíždí „čtvrtá vlna privatizace“ s arogantním mottem: „Věřitelé,  kašleme na Vás! A je nám jedno, jak jste velcí! My máme talár a vy držte ústa! Zákony vykládáme  my!“ Jistě tito dobrodějové práva nám budou tvrdit, že šlo o odbornost, že Jan Kozák je kovaným soudcem a expertem. Což je snad i pravda, jenže popravdě: kovaná znalost ještě neznamená korektnost a čestnost. Kovaná znalost taky ale umožňuje právo ohýbat a uzpůsobovat individuálním potřebám.

Potíž je v tom, že nevěřím, že Jana Kozáka bude někdo hnát k odpovědnosti. Dokonce nevěřím, že se v někom hnulo svědomí a snad rozhodl podle práva. Osobně si myslím, že si jedna klika stahovala „šťavnaté“ insolvenční případy na úkor druhé. Té se to nelíbilo a chtěla slíznout také trochu smetany. Našla bič a teď s ním mává.  Tohle je ale ten největší problém české justice! Rád bych se mýlil.