Opce: Způsob zajištění i cesta k zisku

Současná, na první pohled nepříznivá atmosféra na kapitálových trzích oslabila důvěru lidí v investice jako prostředek zhodnocování peněz. Běžné investiční produkty nebyly za rok 2008 schopny vydělat, nedařilo se ani akciím, ani ultrakonzervativním fondům peněžního trhu.

Dodatečných zisků bylo v podstatě možno dosáhnout jen šikovným spekulováním na akciových nebo derivátových trzích, případně pak pomocí alternativnějších tříd aktiv – kupříkladu opcí. Jak opce fungují? jak se vytvářejí různé strategie pro různá tržní očekávání? A jak se zajistit proti nepříznivým kursovým pohybům?

Opční obchodování je světu známé již několik set let a své původy má v Japonsku a Řecku, nicméně první standardizované opční kontrakty vznikly v roce 1973 na CBOE (Chicago Board of Options Exchange), odkdy se začaly rozvíjet s nimi spojené obchodní strategie. Opce se z okraje finančního světa dostaly během několika let do jeho samotného centra a dnes bezpochyby představují jeden ze stavebních kamenů řízení rizik a alternativních přístupů ke zhodnocování kapitálu.

Standardní definice opcí mluví o právu koupit nebo prodat předem dané podkladové aktivum za předem danou cenu a k předem danému datu. V podstatě tedy dnes určujete cenu, za kterou si v budoucnosti budete moci koupit například akcii, komoditu nebo měnu.

Zásadní rozdíl od CFD nebo jiných finančních derivátů však spočívá v tom, že opce dává jen právo, které můžete nebo nemusíte uplatnit, zatímco CFD, futures a forwardy ukládají povinnost splnit podmínky kontraktu a právě opční právo je prostředkem k vytváření nespočtu strategií.

Opce zahrnují množství terminologie, které je třeba znát, některé pojmy si tedy:

• Strike: Neboli realizační cena, je cena podkladového aktiva, která je předmětem opčního kontraktu, tedy ta, za kterou si budete moct dané aktivum v budoucnu koupit.
• Expirace: Doba životnosti opce.
• Opční prémie: Je to cena opce, tedy suma, kterou kupující opce zaplatí za dané opční právo.
• BEP: Neboli breakeven-point je bod, kdy se daná opční strategie dostává ze ztráty do zisku, respektive zisk je roven přesně nule.

Jsou dva typy opcí – call a put, s tím, že call představuje právo koupit v budoucnu dané aktivum a put představuje právo prodat. K těmto dvěma typům opcí se vztahují dva základní pokyny, dobře známé long a short, tedy nákup a prodej.

Long pozice vás staví do pozice kupujícího opčního práva, tedy plátce opční prémie s tím, že opční prémie představuje omezenou ztrátu a ta nikdy nemůže být překročena (v podstatě tak vytváří jakýsi přirozený stop-loss).

Short pozicí se stáváte prodejcem opčního práva , máte tedy povinnost podmínky kontraktu vyplnit a za tuto povinnost na začátku obchodu obdržíte opční prémii. Tomuto procesu se říká vypisování opcí a je k němu potřeba složení určité výše marže.

Výše zmiňované pozice se pak dají kombinovat, tedy může vzniknout Long call, Long put, Short call a Short put. Každá z daných opcí pak má jiné využití. Následující tabulka je výstižně shrnuje.

Opce mají několik výhod oproti klasickým investičním instrumentům a jiným derivátovým produktům. Hlavním rozdílem je však jejich vlastnost omezené, předem dané ztráty. Jeden může namítnout, že i u CFD existuje stop-loss a že opce jsou dražší, nicméně to není tak úplně pravda.

Stop-loss sice částečně nahrazuje tuto vlastnost opcí, pokud se však cena podkladového aktiva na úroveň stop-lossu dostane, dochází k automatickému uzavření pozice, a to i tehdy, když by se okamžitě cena vyhoupla zpátky. U opcí však může kolem hranice omezené ztráty klidně oscilovat po dobu životnosti opce a podstatné je pouze to, kde se cena ocitne v době expirace.

Mezi další výhody patří možnost využití v hedgingu, kombinace opčních pozic v opčních strategiích a alternativní využití v kombinaci s podkladovým aktivem.

V příštím, již více konkrétním, díle edukačního seriálu o opcích si představíme základní opční pozice, jejich grafy a jak se v opčních grafech vyznat.

Autor je Account Manager X-Trade Brokers