OSVČ a právnické osoby: Jak zdaní investice do cenných papírů?

Investovat do cenných papírů mohou podnikatelé stejně snadno jako občané. Pořízené cenné papíry se stávají majetkem těchto podnikatelských subjektů a ty o nich vedou záznamní evidenci.

Ne všichni podnikatelé povinně vedou účetnictví, které poměrně obsáhle upravuje problematiku účtování a zdaňování cenných papírů. Většina živnostníků vede záznamy nutné pro zjištění objektivního základu daně ve formě daňové evidence, která naopak takové maličkosti, jako je pořizování cenných papírů v rámci obchodního majetku, nijak neupravuje.

Na druhé straně není nikde psáno, že by takový živnostník nemohl dočasně volné finanční prostředky umístit do cenných papírů. Jak tedy bude případné příjmy z prodeje zdaňovat?

Živnostníci s daňovou evidencí zdaňují v § 7 a s omezením daňové ztráty

Fyzické osoby pořizující cenné papíry a vedoucí daňovou evidenci mají povinnost zdaňovat příjmy z prodeje cenných papírů v rámci § 7 (příjmy z podnikání a jiné samostatné výdělečné činnosti). Jde z pohledu poplatníka o fiskálně nepříznivou skupinu dílčího daňového základu, neboť podléhá odvodům sociálního a zdravotního pojištění.

Srovnejme zdaňování u živnostníka s variantami zdaňování příjmů z prodeje cenných papírů u občanů:

^REKLAMA

Drobný investor – občan se může dostat k úplnému osvobozujícímu testu (nákup – prodej více než šest měsíců) a nesplní-li test, zdaňuje v rámci § 10 – ostatní příjmy. Kromě toho může kompenzovat ztrátový obchod s cennými papíry vůči ziskovému obchodu s cennými papíry s tím, že po kompenzaci nesmí být záporný základ daně (více v prvním díle seriálu).

Investor – živnostník nepracuje s žádným časovým testem. Z hlediska daňových povinností je pro něj jedno, zda cenné papíry prodává za hodinu nebo za dva roky. Na rozdíl od občanského investora vždy zdaňuje v rámci § 7 se všemi fiskálními důsledky. Ze všeho nejhorší je ovšem fakt, že při prodeji je daňovým nákladem nabývací cena cenného papíru pouze do výše příjmů z prodeje. To znamená, že nelze vytvořit daňovou ztrátu v dílčím obchodě a tu kompenzovat s jinými ziskovými obchody jako je tomu u občanů.

Výše uvedená fakta si demonstrujme na konkrétním příkladu investujícího živnostníka vedoucího daňovou evidenci.

Příklad:

V březnu 2007 si živnostník koupí sto akcií firmy A za 200 tisíc korun. V květnu 2007 si tento živnostník koupil sto akcií firmy B za 150 tisíc korun. V říjnu 2007 prodal sto akcií firmy A za 250 tisíc korun a sto akcií firmy B za sto tisíc korun. Oba pořízené akciové tituly vložil do obchodního majetku.

^REKLAMA

Daňové řešení živnostníka:

Výše uvedené dva obchody během roku 2007 bude muset živnostník zdaňovat v rámci daně z příjmů fyzických osob podávané do března 2008. První z uvedených obchodů zahrne jako příjem ve výši 250 tisíc Kč a proti němu daňově účinný výdaj ve výši 200 tisíc Kč. Druhý, ztrátový obchod, také bude muset uvést do § 7 a to následovně: Do příjmů sto tisíc a proti tomu do výdajů opět sto tisíc.

Ztráta z obchodu ve výši padesát tisíc je daňově neúčinná a bohužel ji ani nelze kompenzovat s prvním ziskovým obchodem. To je velká slabina celého systému a domnívám se, že z pohledu daňového investování do cenných papírů v rámci obchodního majetku živnostníka žádné výhody nepřináší. Jednak zde neexistuje osvobozující časový test a zároveň ani nelze využít ztrátové obchody pro kompenzaci se ziskovými.

Právnickým osobám částečně pomůže oceňování reálnou hodnotou

Nyní se podívejme na ty investory, kteří podnikají prostřednictvím právnických osob – nejčastěji a.s. nebo s.r.o. – a přemýšlejí nad investováním do cenných papírů napřímo. Zatímco živnostníkům přímé investování v rámci živnosti doporučovat nelze, tak u právnických osob to už stojí za zvážení.

Představme si úspěšného podnikatele – společníka s.r.o., jehož firma má slušný zisk a utěšeně v ní narůstají finanční prostředky. Jelikož nechce nechat peníze ladem na firemních účtech, rozhodne se k investicím do akcií.

^REKLAMA

Společník může buď prostředky z firmy vytáhnout jako podíly na zisku (zatížení srážkovou daní) anebo jako odměnu jednatele (zatížení odvody). Obě z možností, které mu v konečném důsledku umožní investovat jako občan (s uvedenými výhodami), jsou daňově drahé. Nabízí se mu možnost přímé investice do cenných papírů, kdy se pořizovatelem stává jeho s.r.o., které o nich bude také účtovat.

Stranou ponechme situace, kdy se jedná o nějaké investice strategického rázu, kdy taková firma má nějaký hlubší úmysl než pouhé zhodnocení dočasně volných finančních prostředků.

Jak krásná je reálná hodnota

U právnických osob platí, že se příjmy z obchodů s cennými papíry zdaňují v rámci obecného základu daně dle § 18 Zákona o daních z příjmů. Ten v posledních letech klesá, což je samo o sobě výhoda – na rozdíl od daně z příjmů fyzických osob, která byla zatížena vyššími sazbami (aspoň pro obyvatele s vyššími).

Pokud právnická osoba vedoucí účetnictví v plném rozsahu si pořídí majetkové cenné papíry určené k obchodování, tak samotný nákup není daňově účinným výdajem (nic jiného se ani nedalo čekat). Následně s.r.o. akcie drží a čeká na nárůst tržní ceny.

Podle § 24 odst. 2 písm. v) Zákona o daních z příjmů platí, že daňovým výdajem je hodnota cenných papírů zachycená v účetnictví ke dni prodeje. Jinými slovy platí, že výše daňového výdaje není omezena výší příjmu z prodeje cenného papíru podobně jako je to u živnostníků s daňovou evidencí.

Podle § 27 odst. 1 písm. a) Zákona o účetnictví se reálnou hodnotou ke konci rozvahového dne (zpravidla ke konci roku) oceňují i cenné papíry, (neplatí u cenných papírů držených do splatnosti dluhopisů pořízených v primárních emisích neurčených účetní jednotkou k obchodování, cenných papírů představujících účast s rozhodujícím nebo podstatným vlivem a cenných papírů emitovaných účetní jednotkou).

V praxi to pro poplatníka (právnickou osobu) znamená, že daňovým výdajem při prodeji cenných papírů přeceňovaných reálnou hodnotu není pořizovací cena cenných papírů, ale jejich reálná hodnota zachycená v účetnictví (může být vyšší či nižší než cena pořizovací a je totožná s tržním oceněním k danému dni).

Může se klidně stát, že reálná hodnota v účetnictví je vyšší než prodejní, což samo o sobě vede ke vzniku daňově účinné ztráty. Podobných výhod se dostane i OSVČ, která se rozhodla nebo musela vést účetnictví v plném rozsahu.

Právnickým osobám lze investice do CP doporučit, živnostník nechť investuje ze svého

Závěrem lze přijmout zobecnění, že společníkům s.r.o. či akcionářům a.s. lze doporučit přímé investování do cenných papírů přes jimi kontrolovanou firmu. Případné investiční neúspěchy lze účinně daňově uplatnit, zatímco živnostník takovou výhodu k dispozici nemá. Navíc je pro společníka i akcionáře podstatně daňově dražší přesun peněz z firmy do osobního majetku – ať už formou výplaty podílů na zisku či dividend.