Pár důvodů, proč se nebát penzijních fondů
Penzijní společnosti díky nepovedené penzijní reformě a laciným heslům některých politiků dnes mají image, kterou jim jiné finanční instituce asi nemají příliš důvodů závidět. O co však bylo snazší nasadit těmto poskytovatelům penzijního spoření psí hlavu, tím bude obtížnější jejich reputaci zpátky napravit. Zvláště pak proto, že všechny politické strany zapojené do nové odborné komise říkají, že chtějí dále rozvíjet třetí pilíř, jehož poskytovatelem jsou právě penzijní společnosti.
Sektor penzijních společností byl v posledních třech letech velmi často pejorativně vykreslován jako „business“ a „zlaté vejce“. Zcela běžně se o něm hovořívá také jako o „tunelu“, „rozkrádání státních důchodů“ apod. Pokud někdo chce tyto výrazy i nadále používat, rád bych si dovolil připomenout mu některé základní a důležité skutečnosti:
- Penzijní společnosti jsou zcela transparentní hráči s jasnou vlastnickou strukturou. Jejich drtivá většina je vlastněna nadnárodními finančními institucemi s kvalitním ratingem a vysokým kreditem. Je téměř jisté, že u některého vlastníka penzijní společnosti má každý z nás svůj bankovní účet, stavební spoření nebo nějaké pojištění.
- Zcela se dnes opomíjí pozitivní příspěvky sektoru ke stabilitě a ochota napomoci požadovaným společenským změnám. Například v letech 2008 – 2010 penzijní sektor a jeho akcionáři významně navýšili vlastní kapitál ve fondech, čímž přispěli k větší bezpečnosti úspor klientů. Celým obdobím finanční krize (2008 – 2013) prošel sektor penzijních produktů bez jediného zaváhání.
- Sektor zásadním způsobem přispěl k úspěšné transformaci v letech 2012 – 2013 v podobě oddělení majetku klientů od majetku akcionářů, vzniku penzijních společností, vytvoření transformovaných fondů a založení nových fondů pro druhý a třetí pilíř, dle společenské objednávky. Dodnes nese náklady těchto změn projevující se ve ztrátovém hospodaření penzijních společností a tudíž újmách jejích akcionářů.
- Reformou třetího a vznikem druhého pilíře se vytvořily produkty, které jsou pro klienty bezkonkurenčně dlouhodobě nejefektivnější, neboť jsou mimořádně nízkonákladové.
Penzijní sektor a jeho téměř 5 milionů klientů si proto vedle základní stability a čitelnosti legislativního prostředí zaslouží také korektní vztah a hodnocení od tvůrců národohospodářské politiky i politických reprezentací.
Autor je prezident Asociace penzijních společností ČR a generální ředitel a předseda představenstva Penzijní společnosti České pojišťovny
