Patrik Nacher: Regulace provizí nemá s ochranou klientů nic společného

Jaký je váš názor jakožto „bojovníka proti bankovním poplatkům“ na právě probíhající snahu regulovat provize vyplácené pojišťovnami finančním zprostředkovatelům?

Jakkoli jsem kritik poplatkové politiky bank, kritik netransparentnosti sazebníků, kritik některého chování institucí vůči klientům, kritik disproporce, tedy nevyváženého postavení mezi spotřebitelem, zákazníkem a velkou institucí  i přesto jsem nikdy nepodporoval a nehájil cenovou regulaci, např. snahy zákonem rušit jakékoli poplatky. Nikdy jsem nic takového nepodporoval.

Zaprvé jsem liberální ekonom a je mi to v principu cizí, za druhé je to neefektivní, protože si to finanční instituce vynahradí  někde jinde,  třetím důvodem je zdravý selský rozum. V momentě, kdy dojde k cenové regulaci, k pozitivní změně pro klienta dojde ve všech institucích najednou. Ztrácí se tak konkurenční výhoda instituce, která by se k takové změně rozhodla první, např. pod tlakem klientů nebo z důvodu obchodní strategie. To pro klienty přináší určitou informaci  a vede to k jejich přínosnému přesouvání z instituce do instituce a pro ně naopak začíná boj o tyto klienty.

Naposledy jsem kritizoval regulaci poplatků  za používání platební karty na 0,2 % u debetních a 0,3 % u kreditních karet. A konzistentně k této pozici, budu hlasitě kritizovat cenovou regulaci ve prospěch pojišťoven a v neprospěch zprostředkovatelů – finančních poradců.

Zastáváte se tedy finančních poradců?

^REKLAMA

I na základě mé knihy a mého vystupování mě nikdo nemůže obvinit, že bych šel na ruku finančním poradcům. Pokud je nějaký finanční poradce spíš finančním prodejcem, budu to kritizovat vždycky. Z toho ale nevyplývá, že pojišťovnám má pomáhat stát v regulaci zprostředkovatelské provize vůči finančním poradcům. To není možné. Jedná se o vztah dvou suverénních soukromých institucí. Tady by se stát neměl vůbec angažovat.

Nikdy jsem nepodporoval cenovou regulaci ani ve prospěch slabšího – spotřebitele. Logicky nemohu podporovat cenovou regulaci ve prospěch silného, v tomto případě pojišťovny, jakkoli se to navenek může prodávat jako ochrana spotřebitele, zejména proti přetáčení smluv. Pokud by ale toto byl ten důvod, tak by se měly regulovat pouze produkty, kde existuje odbytné a odkupné, protože tam to na klienta dopadá. To ale  v tomto návrhu není, týká se to i čistě rizikových pojistek. A pokud už, měla by se regulace vztahovat na veškeré náklady, nikoli jen na provize. Spotřebitele nezajímá, jestli dostal nízké  odkupné, protože je tam vysoká provize nebo jiný náklad pojišťovny. Jeho zajímá, kolik dostane.

Regulaci prosazuje především Sociální demokracie v čele s Ladislavem Šinclem. Ministerstvo financí tuto regulaci nechtělo, ale ustoupilo před politickým tlakem. Proč podle vás tuto regulaci ve prospěch pojišťoven prosazuje právě ČSSD, která se staví do role ochránce slabších?

Narážíme na otázku politiky a vytváření obrazu. Má-li někdo obraz, že se zastává lidí, ještě neznamená, že v praxi na úrovni praktického rozhodování a změn zákona tomu tak skutečně je. A toto je ukázkový příklad. Sociální demokracie dlouhodobě říká, že je na straně slabších, ale v tomto případě jde  viditelně  na ruku pojišťovnám.

^REKLAMA

Pojišťovny jsou silným hráčem na trhu. Jsou tvůrcem trhu. Dělat nějakou regulaci v jejich prospěch je nesmysl. Po roce 1989 jsem se s něčím podobným nesetkal.  Logiku jsem v tom  nenašel.

Kritizuje se ono přetáčení pojistných smluv…

Ano, to je pravda a já se k této kritice přidávám a psal jsem o tom ve své knize.  Ale ať se to řeší  formou regulace pojistek s rezervotvornou složkou, aby při přetáčení smluv na tom klient nebyl bitý, a zároveň by se měla otevřít debata o regulaci celkových nákladů pojistného produktu. Provize je jen jednou jejich součástí. Regulací jen provizí není nic zachráněno. Nevím, koho tím Sociální demokracie chrání. Spotřebitele podle mého názoru ne. Z každodenní praxe vím, že takto se spotřebitelé chránit nedají.

V jednom z předchozích návrhů regulace provizí bylo, že pokud přistoupí zprostředkovatel na průběžně placenou provizi z běžně placeného pojistného, může dostávat až 20 % pojistného. To v podstatě znamená, že náklady investice budou minimálně o 20 % z objemu investovaných prostředků dražší než u srovnatelné investice přímo do podílových fondů.

^REKLAMA

Podle mého soudu stát vůbec nemá vstupovat do vztahu dvou silných hráčů. Jak pojišťovny, tak finanční zprostředkovatelé jsou silní hráči. Nepotřebují někoho, kdo jim bude pudrovat nos.

I argument proti regulaci bankovních poplatků byl, že je zde tržní prostředí. Některé instituce kvůli tomu nechtěli ani debatovat o bankovních poplatcích, natož je regulovat. A nyní někdo chce regulovat ve prospěch jednoho silného a v neprospěch druhého silného. To si musí vyřešit oni. Jak pojišťovny, tak finanční poradci fungují ve velmi tržním prostředí. Velké finančně poradenské společnosti si nic nedarují, je tam tvrdé konkurenční prostředí. Mezi pojišťovnami také. Rozuměl bych tomu, kdyby zde byla jediná finančně poradenská společnost sdružující všechny poradce, nebo jediná pojišťovna. Je to o tom, aby si pojišťovna řekla, že takovou provizi platit nebude. Pak může vypovědět zprostředkovatelům smlouvu či se s nimi dohodnout na nižší provizi.

Pojišťovny tvrdí, že to udělat nemohou. Pokud by jedna přišla s nižší provizí, finanční zprostředkovatelé by začali prodávat produkty pojišťovny, která provizi ještě nesnížila. 

A o tom to je. Někdo bude první a sníží provizi zprostředkovatelům, může distribuci řešit jiným kanálem, může přijít o část klientely, ale pokud ostatní pojišťovny budou ochotny platit vyšší provize, je to jejich rozhodnutí. Je to konkurenční prostředí, kde funguje konkurenční boj.

Ale dobře,  spolknu dvě žáby najednou a řeknu: jasně, v zájmu ochrany spotřebitele před přetáčením smluv investičního charakteru, pojďme regulovat, resp. v čase rozložit, provizi rezervotvorných produktů. Dobrá. To má  hlavu a patu. Ale řešit tímto způsobem všechny životní pojistky, tam nevidím pro klienta vůbec žádnou přidanou hodnotu.

Jste přesvědčený, že regulace provizí ochraně spotřebitele nepomůže a není dělaná v zájmu klientů, přinejmenším v aktuálním nastavení. Jaký ale může mít Sociální demokracie motiv k prosazování této regulace, kdy byla ochotna vsadit i rozpad vládní koalice k prosazování tohoto zákona?

Nechci spekulovat nad motivy, které v politice existují.  To nechám na investigativních novinářích, aby se na to podívali. Ale tak, jak je to nastavené, tak, jak je to prosazované, a tak, jak se to pětkrát změnilo, i ministerstvo financí mělo původně připravený jiný návrh, tak z toho podle mého názoru vyplývá, že to s ochranou spotřebitele nemá nic společného.

Děkuji za rozhovor.