Pavel Jirák: Při transformaci penzijních fondů klienti o nic nepřijdou

V rámci penzijní reformy vláda předpokládá, že druhý – fondový pilíř důchodového systému by obsluhovaly i současné penzijní fondy po oddělení majetku penzijních fondů a účastníků penzijního připojištění. Jak tento proces probíhá?

Tento proces byl v určité míře nastartován již v roce 2008, kdy vláda Mirka Topolánka s ministrem práce a sociálních věcí Petrem Nečasem připravovala zákon o penzijním spoření

V současné době si Ministerstvo financí s Ministerstvem práce a sociálních věcí vyžádaly připomínky Asociace penzijních fondů ČR k předchozímu zákonu, které asociace dodala. V současnosti Ministerstvo financí pracuje na návrhu zákonů pro 2. i 3. pilíř s tím, že až budou zákony dopracovány, což by mělo být v průběhu dubna, posune je do tzv. vnitřního připomínkového řízení – tedy na další ministerstva, APF ČR, ČNB.

Oddělení majetku penzijních fondů a jejich účastníků … z čistě účetního pohledu každý účastník ví, jaký má majetek připsaný na svém účtu. Proč nelze snadno oddělit majetek je podle mého názoru především kvůli nákladům příštích období. Je to skutečně tak, nebo je problém mnohem hlubší?

Ani bych neřekl, že je ten problém hlubší.

V prvé řadě v každém okamžiku má asociace i Ministerstvo financí na zřeteli, že v systému penzijního připojištění je nyní zapojeno 4,6 milionu lidí, kteří mají naspořeno téměř 220 mld. Kč, a je potřeba, aby garance, které jsou v současnosti nastaveny (tedy nezáporné zhodnocení, určitá výše státních příspěvků, nároky na dávky), zůstaly zachovány. Účastníků by se prakticky transformace vůbec neměla dotknout.

^REKLAMA

To ovšem nesouvisí přímo s oddělením majetku. To by šlo jednoduše udělat tak, že peníze, které jsou evidovány ve prospěch účastníků, se vyčlení do samostatného fondu, který může fungovat dál podle současných pravidel, a nemusí to mít žádný negativní efekt pro klienty. Ale vidím problém na straně nákladů příštích období, které kdyby došlo k takovémuto mechanickému oddělení majetku, zůstanou na bedrech fondů.

Současná představa oddělení majetku je v těchto relacích. Účastníci mají prostředky v objemu 220 mld. Kč, ty jsou investovány převážně do dluhopisů, a tyto dvě části – pasiva: prostředky účastníků a aktiva: investice – by měly být přesunuty do tzv. transformovaného fondu, kde by byla zachována všechna práva a všechny nároky současného systému.

Zbývající část, která je nyní v rozvaze penzijních fondů, tedy na straně pasiv kapitál společnosti včetně rezerv a na straně aktiv zejména nemovitý majetek a náklady příštích období, by zůstala na penzijní společnosti. To znamená, že náklady příštích období by postupně umořovala penzijní společnost ze svých prostředků.

Náklady příštích období se tedy po transformaci přesunou na nové penzijní společnosti a nebudou se dále rozpouštět ze zisku před připsáním výnosů účastníků penzijního připojištění?

Ano, je to tak. Taková je aktuální představa. Nevím, jestli se tato představa do této míry promítne do zákona o penzijním spoření, nebo jestli se ještě změní. Toto je ale aktuální představa.

Transformované penzijní fondy se budou moci účastnit plánovaného druhého pilíře, který vláda připravuje. Vládní reforma byla vyhlášena před několika týdny a od té doby už doznala několik na straně penzí drobných, ale v celkovém pohledu poměrně zásadních změn. Jak vy osobně vnímáte penzijní reformu?

Reformu penzijního systému potřebujeme. To je evidentní, přestože se čas od času objevují demografické studie, které ukazují, že demografický vývoj nebude tak negativní, jak se říká. Osobně jsem přesvědčený, že vývoj negativní bude a že se naplní demografické prognózy, s nimiž pracoval Poradní ekonomický sbor. V prvním pilíři se bude prohlubovat deficit. Bez parametrických změn by se zvyšoval deficit průběžného systému až ke 4 % HDP ročně.

Současně 94 % prostředků penzistů pochází ze státního systému a je potřeba příjmy důchodců diverzifikovat.

To se týká současného stavu a argumentu, proč je nutná penzijní reforma. Jak ale vnímáte současný návrh reformy?

^REKLAMA

Návrh předložený vládou vnímám velmi pozitivně, protože je kompromisem mezi přístupem pravicových ekonomů, aby reforma byla naprosto zásadní, na druhou stranu se vláda poučila z nezdaru důchodové reformy, která byla podobným způsobem provedena na Slovensku, v Maďarsku a v dalších zemích střední a východní Evropy. Ve většině zemí byl přesun prostředků z prvního pilíře do druhého  zásadní, ale nebylo plně zajištěno financování deficitů. Proto byly nastaveny různé zpětné procesy, nemluvě o Maďarsku, které je úplným extrémem.

Stávající vládní návrh je kompromisem mezi tím, co by bylo ideální z ekonomického pohledu, a mezi voláním levice, že by změny měly být pouze parametrické.

Vláda se poučila, že je třeba mít dlouhodobě zajištěné financování reformy. Proto jsem trochu zklamaný z toho, že tak rychle ustoupili ze sjednocení DPH, které vnímám jako dobrý a dlouhodobý zdroj financování. Pan Rusnok nedávno  v televizi ,  zmínil, že jsou další možné zdroje financování – majetkové daně, progrese v příjmových daních, privatizační zdroje. S jeho názorem souhlasím, nicméně jsou to řádově menší zdroje než zdroj daně z přidané hodnoty.

Je škoda, že nedojde ke sjednocení sazeb  DPH na 20 %, protože mělo nejen pokrýt náklady reformy, ale i stávající deficit důchodového účtu a navíc by se díky tomuto zdroji mohly snížit vysoké náklady práce.

Na druhou stranu snížení zvýšení DPH znamená menší dopad na penzisty a rodiny s dětmi, kterým vláda chtěla částí výnosů z DPH tyto dopady kompenzovat. Takto nebude potřeba tak velká kompenzace, tudíž není potřeba DPH zvedat tak hodně. Když to tedy velmi zjednoduším.

Máte pravdu, ale já si myslím, že je to špatně. Ve stavu, v jakém jsou státní finance, bude každá reforma trochu bolet. Mám pocit, že dopady harmonizace daně z přidané hodnoty se přeceňovaly. Jsou i studie odhadující dopad mezi 2 – 3 % zvýšením nákladů. Vláda měla připravenu kompenzaci valorizací důchodů a navýšením slevy na dani na vyživované dítě o 250 Kč měsíčně.

Tím, že vláda couvla ze sjednocení DPH, sice bude moci zaplatit náklady transformace důchodového systému, ale zdroje na financování současného deficitu bude muset hledat jinde.

Kritikou návrhu penzijní reformy se sjednocenou DPH na 20 % nešetřil ani prezident Václav Klaus, který také argumentoval tím, že nelze slučovat reformu daní s reformou penzí. S tímto názorem tedy nesouhlasíte?

Vznikla zajímavá situace. Vláda díky kompromisnímu návrhu reformy čelí kritice jak zprava, tak zleva.

Kritiku pana prezidenta Klause vnímám jako kritiku zprava, kdy říká, že bychom neměli tyto dvě věci slučovat. To je na jednu stranu pravda, na druhé straně někde musíme najít zdroje financování reformy a deficitu důchodového účtu státního rozpočtu. Druhá věc, kterou Václav Klaus říká, je, že si dovede představit nízký  rovný důchod znamenající základní zabezpečení člověka na stáří a případné zdroje navíc ať si občané zajistí sami bez podpory státu. Rovněž říká, že demografický vývoj je neúprosný a stát by se měl vzdát ambice zajistit všem odpovídající důchod.

S tímto názorem tedy nesouhlasíte?

^REKLAMA

Myslím si, že česká společnost ještě není připravena na to, aby převzala starost o svoje důchody z větší části na vlastní bedra.

Ještě za první republiky zralá dostatečně byla. Současný průběžný důchodový systém vznikl až po 2. světové válce, ostatně jako ve většině evropských zemích. Do té doby získávali penzi pouze státní úředníci.

Vycházím z toho, jak se česká populace aktuálně chová. Velká část lidí střední a starší generace se spoléhá na stát. Sice si spoří do penzijního připojištění, ale výše úspor je optimalizovaná na získání maximálního státního příspěvku.

Což při současné legislativě a možnostech hospodaření penzijních fondů vzhledem k současné legislativě je optimální částka.

To připouštím, ale zejména to platí pro lidi s nižšími příjmy. Bohužel  je poměrně málo jiných zdrojů, které lidé pro spoření na penzi využívají. Trochu o tom hovoří i Tomáš Sedláček, že preference konzumu nad úsporami v současnosti převládá.

Možná, že má pan prezident pravdu, že realizace jeho návrhu by mohla být tím impulsem, který by lidi přiměl k tomu, aby se začali více zamýšlet nad zdroji na penzi.

Na druhou stranu s přechodem na minimální důchod by byly spojeny mnohem větší transformační náklady, protože lidé, kteří jsou již v důchodu, nebo krátce před důchodem by nemohli přejít na minimální důchod, protože již nemají šanci si naspořit.

Ano, je tomu tak.

Jak vnímáte hrozbu, která přišla z druhé strany – zleva od pana Ratha, který prohlásil, že penzijní fondy zestátní?

Vy jste to napsal velmi dobře do svého článku na Investujeme.cz. . Ze strany vládní koalice jednoznačně zaznělo, že druhý pilíř bude dobrovolný. Vůbec se nebavíme o povinném pilíři. Pan Rath mluvil o tom, že když vláda nyní povinně nažene lidi do druhého pilíře, tak on by se pak nebránil fondy znárodnit.

My se ale vůbec nebavíme o povinném spoření. Vyjádření pana Ratha je tedy úplně mimo stávající vládní návrh reformy.

Pokud ale v době vyhlášení penzijní reformy David Rath v pozici vysoce postaveného politika není schopen pochopit, co vláda připravila, bude schopen to pochopit, až se ČSSD dostane do vlády – a neznárodní třeba i dobrovolný druhý pilíř?

Vnímám jako velmi nešťastnou věc, že takovéto prohlášení vysoce postavený politik jakékoliv strany učiní. My to okamžitě vidíme na reakci lidí. Důchodová reforma není dobře vysvětlována. Důsledkem je, že když pan Rath udělá takovéto prohlášení, tak si hned druhý den lidé přicházejí vybírat prostředky z penzijního připojištění a říkají, že si je vybírají, protože pan Rath jim je chce v budoucnu znárodnit,  a tak si  jdou své prostředky vybrat raději už dnes.

Lidé díky nedostatečné komunikaci nerozlišují mezi druhým a třetím pilířem a mezi stávajícím penzijním připojištěním a budoucí podobou důchodového systému. Říkají si: spořím si u penzijního fondu a co když opravdu někdo  penzijní fondy znárodní. Tam tahle zkratka je a lidé nerozlišují, že bude nějaký druhý pilíř.

Nebojím se toho, že by někdo chtěl znárodnit prostředky účastníků ve stávajícím nebo modifikovaném třetím pilíři. Ale bohužel zkušenost z Maďarska nám říká, že to, co tahle vláda přijme, může jiná vláda diametrálně změnit. Toto politické riziko zde je.

Je pravda, že právní jistota za těchto okolností není příliš vysoká. Ostatně to ukázala i současná vláda, která prošlapala zneužitelnou cestu i dalším vládám, když zdanila příspěvek na stavebním spoření. Vyhlásila mimořádnou daň a tento princip využila již dvakrát, podruhé na fotovoltaické elektrárny. Tímto způsobem lze "legálně" připravit lidi o jakékoli úspory.

Jak instituce, které se druhého pilíře zúčastní, tak lidé, kteří do něj budou vstupovat, toto politické riziko musí mít na vědomí.

S ohledem k tomuto politickému riziku nebyl by nakonec skutečně nejlepší přístup, který hlásá pan prezident – minimální důchod a nechat lidi, ať si spoří jinde? Mimo jiné by tak získali možnost spořit si v zahraničí, kde na jejich úspory nedosáhne česká politická scéna.

Obávám se toho, že kdyby byl minimální důchod, celá řada lidí by si jinde nespořila. Pak by bylo na rozhodnutí státu, zda nechá výrazně růst skupinu lidí, která bude na hranici chudoby se všemi z toho  vyplývajícími negativními souvislostmi i v podobě sociálních nepokojů, nebo jestli těmto lidem začne platit sociální dávky a zatíží tak státní rozpočet jiným způsobem. Proto preferuji stávající návrh vlády.

Děkuji za rozhovor.