Penzijní připojištění: Vyplatí se dlouhodobá investice?

Máme před sebou perspektivu odkládání finančních prostředků po dobu přibližně 30 (ale i 50) let. V životě člověka je to hodně, ale dá se to akceptovat. Poněkud složitěji a zejména zatíženou mnoha nejistotami a riziky lze tuto dobu vnímat s ohledem na vývoj společnosti.

Jen na okraj. Je to pěkná aplikace citátu ze Švejka: "Život lidskej je natolik složitej, že samotnej život člověka je proti tomu úplnej hadr."

On to není jen problém ukládané částky, inflace a růstu mezd. Je to problém ekonomiky, sociálního prostředí a společnosti jako takové. Dovolte mi malé laické zamyšlení nad možnými dopady na naše úspory. Berte je spíše jako podnět k diskuzi a k vlastnímu zamyšlení nad tím, jaká rizika sociálního vývoje jste ještě ochotni akceptovat. Ono vám také nic jiného nezbývá. Protože zaručenou prognózu na období 30 let nevymámíme ani ze Sibyly.

Napřed trochu matematiky. Jako příklad jsem použil penzijní připojištění.

V tabulce je uvedena částka, kterou si naspoříte v penzijním fondu při měsíčním vkladu 1 000 Kč a průměrném výnosu 4 % (počítáno je vč. státního příspěvku). Dále jsou zde uvedeny koeficienty pro růst mezd ve výši 5 % ročně a pro inflaci ve výši 3 % ročně.

Co čísla v tabulce znamenají?
Ukládaná částka je jasná. 1 000 Kč shodou okolností představuje zhruba současný průměrný denní výdělek (vztaženo na pracovní den). Náš celkový vklad 360 000 Kč se za 30 let přibližně (v absolutní hodnotě) zdvojnásobí.

Za 30 let bude průměrný denní plat při 5% ročním nárůstu 4 320 Kč. Vlivem 3% inflace se za tuto dobu hodnota koruny sníží na 41 haléřů. (Přepočtený reálný denní příjem bude tak 1 785 Kč.)

Tyto výsledky mě osobně natolik překvapily, že jsem doplnil ještě řádky pro 8% nárůst mezd a 2% inflaci. Ten procentní rozdíl v inflaci má jen minimální dopad. Zásadní je samozřejmě (jak jinak u exponenciálního růstu) změna růstu příjmů. Ale i tak by to např. znamenalo, že za 10 let naše průměrná reálná mzda dosáhne při ročním navýšení 8 % a při 2 % inflaci jen 1,76 násobku dnešní hodnoty! (Pozor na předvolební sliby politiků!)

Propočty pro různé případy si můžete provést sami. Je jistě možné měnit i roční výnos fondu. Kalkulátory výnosu jsou snadno dostupné. Nicméně, pokud se přidržíme snad obecně uznávaných hodnot, tj. zisk penzijního fondu 4 %, nárůst mezd 5 % a inflace jen 2 %, bude to znamenat, že za 30 let budeme mít k dispozici jednorázově zhruba 8,5 měsíčních platů (36 současných, uvažujeme-li 22 pracovních dnů).

Nehodnotil bych to nijak významně pozitivně, zvláště pokud uvážíme, že jsme sami za 30 let uložili asi 16 současných měsíčních platů. Určitým řešením je indexace vkladu o cca 30 Kč ročně. Tímto způsobem se dostaneme, při průměrném vkladu 1450 Kč za 30 let, na výnos 1 100 000 Kč, tedy na cca 11,5 měsíčních platů. To je již částka, se kterou se dá pracovat.

Vyplatí se dlouhodobé spoření?
Čistě z matematického pohledu si dovolím tvrdit, že se dlouhodobá investice nakonec spíše vyplatí. Ale co z filosoficko-ekonomického pohledu? Co bude za 30 let s naší společností? Jak bude organizována? Budou ještě vůbec peníze? Budou ještě ty naše fondy? A válka už taky dlouho nebyla! Takové otázky jistě žádný finanční poradce neslyší rád, ale jsou myslím zcela legitimní. Historie nás podobné otázky klást nutí. A pesimismus je obecná vlastnost lidstva. Zvláště v české kotlině.

Na jednu misku vah můžeme dát několik století stabilního růstu tzv. západní civilizace přerušeného v podstatě jen dvěmi globálními válkami. Podstatné pro nás je, že tato civilizace žije od roku 1945 v období relativního klidu. Téměř 20 let do tohoto prostoru patříme i my. Prodělali jsme ekonomické změny až otřesy, ale snad posledních 10 let je náš vývoj již stabilní. Lze jistě očekávat období růstu i útlumu, ale vzhledem k celosvětovému hladu po produktech bych viděl spíše tendence k růstu.

Proti této předpovědi můžeme nasadit samozřejmě pesimistický vývoj. Ale, pozor, také idealistický. Pesimistický výhled je zhruba jasný. Pramení z pravidla historické neudržitelnosti dalšího klidného vývoje. Expanze čínské a indické ekonomiky. Zesílení ideologických střetů. Boj chudého Jihu a bohatého Severu. V podstatě existují permanentní lokální války. Nově globální oteplování. Lze toho asi vymyslet i víc. Jak se ale bude lidstvo opravdu vyvíjet nelze s úspěchem prognózovat a už vůbec ne zaručit. Přesto bych si dovolil tvrdit, že i při tomto pesimistickém vývoji nedojde k zásadní destrukci systému, respektive pokud dojde, pak jsou tyto úvahy stejně irelevantní.

Zajímavější, ale pravděpodobně jen z teoretického hlediska, je idealistický vývoj. Osobně v něj v horizontu 30 let nevěřím. Má-li však být tato analýza úplná, nelze jej opomenout. Co když je představa klidného optimálního vývoje vlastně pesimistická? Co když lidstvo půjde jako zázrakem vpřed? Pak se může stát, že i peníze ztratí svůj současný význam. Nebudou kritériem úspěchu a ani zárukou sociální jistoty. Myslím si, že v tomto případě bych si nad zbytečnou investicí také nezoufal.

Jakou variantu si vybrat? Osobně si myslím, že vývoj společnosti lze snad prognózovat, ale obávám se, že to bude prognóza typu "dlouhodobá předpověď počasí". Tím nechci tento aspekt dlouhodobých investic jakkoliv zlehčovat. Vyřešil jsem si to tak, že legitimní je jen vnitřní přesvědčení každého investora, a dovolím si doporučit, že trocha optimismu určitě neuškodí.

Aniž jsem to měl předem v úmyslu (a dokonce jsem o tom ani nebyl vnitřně přesvědčen) vychází mi, že investice v horizontu cca 30 let nemusí být a priori ztracená. A že má svůj skrytý půvab. Jen se podívejte na čísla po 50 letech. Matematicky vzato její reálná hodnota v každém případě vzroste.

Za relativně drobný pravidelně odkládaný peníz si můžete svoji životní úroveň podržet i v neproduktivním věku o několik let déle. A jen pro potěchu duše, zkuste si nastavit na kalkulačce výnosů penzijního připojištění do kolonky roční zhodnocení hodnotu 6 %.