Penzijní reforma aneb Málo povyku pro mnoho

Od ledna příštího roku zvýší průměrný starobní důchod o více než 900 Kč. K tomu si navíc polepší i senioři starší 85 let. Navýšení ocení zejména nízkopříjmoví důchodci.

Starobní důchody se v ČR skládají ze dvou výměr, základní, která je pro všechny stejná,
a zásluhové, která vychází z průměrných příjmů seniora za odpracované roky od roku 1986. Od 1. ledna 2019 dojde ke zvýšení obou výměr – základní o 570 Kč na 3 270 Kč, procentní o 3,4 %.

Je zvyšování důchodů (tímto tempem) v pořádku? Jde o uvážené rozhodnutí vlády, nebo se jedná o populismus před komunálními a senátními volbami? Kdo na tom vydělá a kdo prodělá? Ať to možná vyzní zle, prodělá na tom každý, kdo není senior…

Valorizace důchodů je bezesporu potřebná věc, nicméně v určité míře. Nic by se nemělo přehánět, tudíž ani zvyšování důchodů. Alespoň do doby, než dojde k zavedení udržitelného penzijního systému.

^REKLAMA

Jak na tom jsme?

Řadu odborníků trápí penzijní reforma hezkých pár let. Vždyť poslední snaha o změnu dopadla fiaskem. Řeč je o II. pilíři důchodového systému, který vydržel pouze 3 roky od ledna 2013 do ledna 2016 a u něhož se autoři velmi spletli, když zamýšleli statisícovou účast. Ale z jakého důvodu se má penzijní systém měnit? Proč nestačí současný?

Z hlediska financování je v České republice využíván průběžný penzijní systém. Funguje tak, že pracující osoby odvádí peníze do systému, které jsou okamžitě vybrány a rozděleny mezi osoby pobírající důchod. Systém šlape jako hodinky, pokud se v něm nachází dostatek pracujících. Bezesporu čím více, tím lépe, neboť výrazný převis pracujících oproti důchodcům by mohl zajistit, že pracující budou odvádět nižší část svého příjmu jako pojistné na sociální zabezpečení. Zaměstnanci nyní odvádí 6,5 % z vyměřovacího základu, zaměstnavatel navíc odvádí dalších 25 %, z toho 21,5 % na důchodové pojištění.

Problém jménem nepřizpůsobivost

Průběžný systém financování funguje při „ideálních“ podmínkách, kterých v reálném světě jen těžko docílíme. V současné době ho vychyluje nepříznivá demografie. Česká populace stárne. Rodí se málo dětí. Co znamená málo? Ne dost, abychom udrželi současný penzijní systém.

Senioři se díky lepší zdravotní péči či kvalitnějšímu životnímu stylu dožívají stále více let. Naděje dožití je u mužů 76 let, u žen skoro 82 let. Přitom na počátku 90. let minulého století neměli muži naději dožít se ani 70 let, naděje dožití u žen se pohybovala kolem 75 let. I tento nárůst znamená, že je potřeba vyplácet důchody stále většímu počtu seniorů. Proto je změna současného penzijního systému nevyhnutelná, nechceme-li aby se hranice odchodu do důchodu neustále zvyšovala. Nyní je zatím zafixována na 65 letech.

^REKLAMA

Vyhlídky do budoucnosti

Budoucnost je nepředvídatelná. Nikdo neví, co se může stát. Nicméně lidstvo zkouší predikovat různé možné scénáře, a to vycházením z minulých zkušeností. Jaký může nastat scénář u vyplácení důchodů? Je jich nespočet, avšak za zmínku stojí 3 základní:

1) Utopický – V ČR se začne rodit 2x tolik dětí, objevíme naleziště vzácné suroviny, která nám zajistí bohatství stejně jako „černé zlato“ ropným velmocím, nebo pracující začnou odvádět více procent ze svého příjmu na důchody. Zmíněné, dá se říci nereálné, možnosti by pomohly buď zajistit, aby se zvýšila pracovní síla, tím by odvádělo více pracujících peníze potřebné na důchody, anebo by v českém rozpočtu přibyl nový příjem, který by pokryl zvyšující se výdaje.

2) Reálný – apokalyptický – Vláda bude pokračovat v současném rozhazování a přidávání, čímž zatíží státní rozpočet, neboť penze se řadí mezi mandatorní výdaje, tzn. výdaje, které musí ze zákona vydávat ať se děje cokoliv (např. ekonomická krize). Navíc ekonomika není konstantní, existuje v ní hospodářský cyklus, který se může ze dne na den změnit.

V momentě, kdy dojde k ekonomické krizi, firmy přestanou získávat zakázky, začnou krachovat, dojde k propouštění, zvýší se počet nezaměstnaných, sníží se počet pracujících, kteří v rámci průběžného penzijního systému odvádí peníze na důchody, ale důchody se budou vyplácet dál! Nastane situace, kdy se sníží příjmy státního rozpočtu, ačkoli výdaje se zvýší (např. díky podporám v nezaměstnanosti).

^REKLAMA

A kde se vezmou peníze pro seniory, kteří si už zvykli na vyšší důchody? Snížení důchodů je politická sebevražda! Jak se bude česká ekonomika vyvíjet? Zpomalí. A protože vláda nebude mít prostředky jak ji opětovně nastartovat, bude jí trvat několik let, než se vrátí na původní úroveň. Čeká nás období strádání a doufání v zázrak.

3) Reálný – žádoucí – Aby došlo k eliminaci možných negativních důsledků ekonomické krize a demografických změn, je nutné přijít s účinnou penzijní reformou eliminující negativní vlivy. Penzijní reforma, ať už dílčí či systémová, bude časově i finančně velmi náročná. Nepůjde zavést ze dne na den. Čím déle se ale bude odkládat, a čím více budou penze růst, tím náročnější (jak po finanční i časové stránce) přechod nás čeká.

Penzijní reforma se jeví jako správný krok do budoucna. Jistě, vynaloží se na ni velké množství peněz, některá skupina obyvatel bude dozajista protestovat, avšak je potřeba si uvědomit, že jde o krok, který pomůže nejen současné generaci seniorů, jak tomu je nyní se zvyšováním důchodů, ale všem generacím, neboť by měla zajistit férové důchody i budoucím seniorům (pracujícím, jejich dětem, jejich…) Nyní se nacházíme v situaci, kdy ekonomika šlape, ale za 20 let už může být vše jiné.

V úvahu musíme brát fakt, že každé další zvýšení důchodů vytváří větší a větší překážku ve změně penzijního systému. Pokaždé se musí najít peníze pro současné důchodce. A aby toho nebylo málo, současní pracující jednou budou chtít alespoň takový důchod, jako mají dnešní senioři. I když je zvyšování penzí potřebné, nesmí se zapomínat na fakt, že i za několik desítek let budeme mít seniory, kteří budou požadovat dostatečný důchod, a to dříve než v 70 letech.

Zatím pracujícím nezbývá nic jiného, než si pravidelně odkládat peníze bokem na důchod, který je v nedohlednu…