Když se koaliční partneři dohodli na znění penzijní reformy a oznámili připravované kroky, pochopitelně se mi nelíbily všechny. Pochopitelně, není možné zalíbit se ve všem všem. Jedno jsem ale s radostí uvítal – konečně se našla politická síla po více než patnácti letech s prominutím tlachání o nutnosti penzijní reformy k rozhodnému kroku. Petr Nečas i koaliční partneři se zdáli být pevní a neústupní.
Pak se začala šířit kritika. Zaznívala z různých lobbyistických skupin Hospodářskou komorou ČR počínaje a knihkupci zdaleka nekonče. Ozývali se ovocnáři poškození vůči zelinářům, stavební firmy a developeři pomalu již předem hlásili úpadky a zaznívaly hlasy o spravedlnosti či nespravedlnosti věčného života chrousta. A pak promluvil prezident Václav Klaus a sdělil národu, že se o penzijní reformě málo hovořilo. Jistě, 15 let není ani jedna generace…
V pondělí Václav Klaus své prohlášení doplnil: "Vybízel bych vládu, aby nemíchala hrušky s jablky." Zvýšení daně z přidané hodnoty prý nemá s penzijní reformou nic společného. Zřejmě není třeba penzijní reformu financovat. Ovšem bez zdrojů na změnu či větší úpravu penzijního systému není možné uskutečnit. A to ani v případě, že by stát měl zajišťovat pouze minimální penzi, jak o ní hovoří Václav Klaus. Není totiž možné, již na základě usnesení Ústavního soudu, aby lidé s vyššími příjmy platily vysoké odvody bez adekvátní kompenzace v penzi. A zvýšení odvodů je zase neúnosné pro lidi s příjmy nižšími. Přitom současní penzisté a lidé v předdůchodovém věku si již naspořit nestihnou a stát by jim alespoň podle mého názoru měl slíbený důchod poskytovat. Kde tedy vzít peníze? DPH je jednou z možností.
V tom se jako hlásná trouba dosud poměrně pokojně mlčící a vyčkávající ČSSD ozval David Rath, kritik privatizace nemocnic a úspěšný privatizátor polikliniky (jistě, poliklinika není nemocnice). Zřejmě ale buď není s koaličním projektem penzijní reformy dostatečně seznámen, nebo záměrně straší lidi.
„Pokud by vláda silou prosadila povinné vyvádění peněz do soukromých fondů, já bych se vůbec nebránil nechat se inspirovat třeba v orbánovském Maďarsku. Hrozilo zhroucení financí a sáhl k tomu, že soukromé fondy převedl pod stát. Nic jiného takovému státu pak do budoucna nezbude, to je evidentní,“ prohlásil trochu mimo místu středočeský hejtman David Rath. Koalice se totiž jednoznačně dohodla, že spoření v soukromých fondech nebude povinné.
REKLAMA
Bohužel svým prohlášením dává jasný signál: Mezi politiky jsou v Česku stále lidé, kteří se nebojí ukrást soukromý majetek. To hovoří ve prospěch minimalizace státní penze, jak o ní píše Václav Klaus, a ponechání prostředků lidem, aby se na penzi mohli zajistit sami – a pokud možno nejen v rámci finančních produktů dostupných v České republice. V okamžiku, kdy dochází ke znárodňování či měnovým reformám, se každý dolar, euro či zlatá cihla mimo dosah legislativy příslušného státu počítá k dobru střadatele.
Tlak padá na koalici ze všech stran. Koalice povoluje a již se ozývají hlasy hovořící o další diskusi a dalších úpravách již dohodnutého. Možná se schyluje k další patnáctileté debatě o nesmrtelnosti chrousta.
Lobbyisté mají napilno. Každý si chce utrhnout co největší koláč z potenciálního zisku, který penzijní reforma může přinést. Na reformě mohou nakonec vydělat i lidé, občané tohoto státu, titíž lidé, na které se nyní hledí jako na masu, o jejíž zájmy se sice každý opírá, ale na něž nikdo nehledí. Možná je tedy přeci jen dobře, že se každý opírá z jiné strany. Jen se bojím, aby lidé nakonec neskončili rozdrceni a vymačkáni jak v lisu.
