Penzijní reforma: Velké ambice na hliněných nohách

Nic proti diskuzi o penzích, ta je opravdu nevyhnutelná,  ale nechť je založena na seriózních základech. Vždyť o pravdivosti výše uvedených axiomů reformy by se dalo, jak by řekli diplomaté, s velkým úspěchem pochybovat.

Diskuze o penzijní reformě se stává v poslední době trochu neurotická. Zástupci penzijních fondů se neustále připomínají a poklepávají starostivě na hodinky. Již je nejvyšší čas. Čas od času vyjdou v novinách odborné rozhovory o tom, jak se Česká republika řítí do finanční pasti, když stále s reformou otálí.

Nervozita zástupců fondů je pochopitelná, z okolních států je stále více slyšet nespokojenost s fondovým systémem. To by mohlo být pro plány fondů nepříjemné. Pro mě je nepříjemné, že východiska, na kterých je reforma koncipovaná, jsou zjevně nepravdivá a vykonstruovaná.

Nepříznivý demografický vývoj

Tvrzení o nepříznivém demografickém vývoji je snad ten největší podraz v diskuzi o penzijní reformě. Předkladatelé návrhu zřejmě vycházeli z Populační prognózy ČR do roku 2050, kterou v roce 2003 zpracoval Český statistický ústav, a pak zřejmě z nějakých střípků starších statistik. Jinak by něco podobného nemohli nikdy tvrdit.

Základní problém Populační prognózy je doba jejího vzniku. Rok 2003 byl rokem, ve kterém již několik let po sobě klesala porodnost, a přitom se ještě stále zvyšoval průměrný věk dožití. Mluvit o naší demografické budoucnosti jinak než pesimisticky v podstatě nepřicházelo v úvahu.

Tak také vznikla tabulka předpokládaného počtu obyvatel do roku 2050.

Rok 2003 byl ovšem také rokem populačního obratu. Od tohoto roku porodnost každým rokem vzrůstá, vzrůstá migrace a úmrtnost starých lidí zůstává na stejných hodnotách. Tak již po necelých 6 letech se i vysoký odhad vývoje naší populace dostává do velkého skluzu. Skutečný počet obyvatel ČR byl k 31. 12. 2009 celých 10 506 813. Vypadá to, že prognózu předběhl o několik let.

Trochu lépe se autoři trefili do odhadu počtu důchodců.

V tomto ohledu byl naopak odhad poněkud podceněný, protože ve skutečnosti bylo k 30. 9. 2010 v ČR 2 254 779 starobních důchodců. Tabulka počtu důchodců je navíc zastaralá, protože počítá s odchodem do důchodu v 63 letech. Pro nejbližší období to nebude významné, ale za nějakých 15 let by byla tato čísla nepoužitelná.

Také je trochu nadbytečné porovnání počtu důchodců s celkovým počtem obyvatel. Výmluvnější by bylo porovnání s počtem pracovníků – plátců pojistného.

Demografický vývoj je prokazatelně posledních 7 let velice příznivý. Čísla, která to jasně dokazují, najdete třeba ve Statistické ročence 2009. Ve statistikách České správy sociálního zabezpečení najdete naopak čísla, která jasně ukazují nárůst počtu plátců pojistného a naopak žádný znepokojující nárůst počtu starobních důchodců.

Jen tak mimochodem, aktuální čísla o poměru mezi plátcem a příjemce pojistného k červnu 2010 udávají 2,21 poplatníků na jednoho starobního důchodce, respektive 1,76 na jednoho důchodce bez rozlišení druhu důchodu.

Vytvořit věrohodnou dlouhodobou prognózu je velmi obtížné. Ani já zde nehodlám, tentokrát na základě zcela jiných statistik, předkládat nějaká konkrétní čísla. Žádám jen, aby používané podklady byly seriózní a pracovaly s aktuálními čísly. Aby se v diskuzích nezaměňoval starobní důchodce s každým příjemcem důchodu, tedy včetně invalidních, sirotčích a vdovských. Také by bylo dobré převzít metodiku České národní banky. Ta také publikuje prognózy vývoje inflace, HDP, kurzu koruny atp. ČNB  ji ale pravidelně aktualizuje.

Ekonomický vývoj

Je třeba kriticky přiznat, že současný příznivý trend demografického vývoje přiznala ve  své závěrečné zprávě (i když poněkud chabě) i Bezděkova komise. V dalším se ale ani náhodou nesnaží korigovat demografické nesmysly, které jim snaživě podsouvají někteří novináři.

Poznámka autora:

Vrcholem byla odpověď Vladimíra Bezděka na dotaz reportéra E15 v nedávno zveřejněném rozhovoru s názvem "Bezděk: Financování důchodů z mezd dusí celou ekonomiku":

• E15: Je pravda, že za 30 let bude mít každý „svého důchodce“?
• Bezděk: Kolem roku 2050 se bude poměr počtu osob starších 60 let vůči počtu pracujících této úrovni blížit.

Ano, čtete dobře. Pan Bezděk si důchodce rozšířil i na 60 let. Snad šlo jen o tiskovou chybu, ale v tom případě také o absolutně  neseriózní tvrzení.

Vraťme se k závěrečné zprávě. Ta sice značila, že ten demografický vývoj není tak katastrofální, ale jedním dechem dodala, že se totálně devalvuje ekonomickými výsledky. To je další podpásovka rozumné debatě. Argumentovat špatnými výsledky roku 2009, zaviněnými celosvětovou krizí, a vlastně nepřímo tvrdit, že to tak bude stále, je velmi neseriózní. Již letošní květnová a červnová čísla ukazují obrat a vyšší výběr pojistného než před rokem.

Závěrečná zpráva Bezděkovy komise nemohla ve světle těchto argumentů dopadnout jinak než výsledkem, že je průběžný penzijní systém dlouhodobě neudržitelný a že se musí rozšířit o druhý pilíř, tedy o soukromé penzijní fondy. Jiné řešení nemohl nikdo očekávat. V desetičlenné komisi bylo šest zástupců penzijních fondů a finančních skupin.

Jak na reformu Dovolím si předložit návrh opatření, které by  reforma měla podpořit. Hlídat demografický vývoj a vytvářet podmínky pro jeho pozitivní vývoj. Je zřejmé, že porodnost není přímo úměrná daňové a příspěvkové podpoře rodin od státu, ale právě schvalovaná úsporná opatření postihnou nejvíce právě rodiny s dětmi. Nevolám po čisté demografické variantě, kde je dítě považováno za investici, ale některé myšlenky jsou nepochybně použitelné. Snižování nezaměstnanosti. Těch asi 10 % nezaměstnaných je také 10 % příjemců dávek a hlavně 10 % těch, co nejsou plátci pojistného. Opt-out ano, ale pouze dobrovolně. Také příspěvek od státu by mohl být nižší, než příspěvek pojištěnce. Penzijní fondy obecně mají jednu nevýhodu v tom, že veškeré úspory leží až desítky let ve fondech a když nic jiného, tak silně trpí inflací. To průběžný systém nezná. Spoléhat se pouze na opt-out, a v něm hledat spásu pro budoucnost důchodců, nepovažuji za to nejlepší řešení. Výše důchodu v průběžném systému by nemusela být fixní. V případě hospodářských problémů by mělo být možné výši důchodu snížit. Tento propad by nakonec bylo možné nahradit v letech, kdy se hospodářství daří. Navyšování důchodu by mělo více záviset na výběru pojistného, než např. na inflaci. Dehonestovat průběžný systém je nesmysl. Vždyť stejně budou muset oba systémy existovat společně. Správné by bylo snížit sazbu pojistného a propad příjmu nahradit zvýšenou sazbou DPH. Jde přece také o získání peněz z šedé ekonomiky. Za úvahu by stála podpora stavebního spoření v tom smyslu, že by uznatelný výdaj pro přiznání státního příspěvku byl i úvěr na studijní účely a investice do důchodového pojištění u komerční pojišťovny. A také se nesmí zapomenout na nález Ústavního soudu ohledně nerovnováhy mezi výší celoživotně zaplaceného pojistného a výší přiznaného důchodu.

Jistě by se těch možností našlo více, ale nechci zde násilně vytvářet nějaké desatero. Rozhodnutí bude na vládě a doufejme na celospolečenské diskuzi. Nechť tato diskuze probíhá nad pravdivými a reálnými vstupními daty!