Zašel jsem do banky. Nedělám to často, většinou využívám internetové bankovnictví. Jenže právě kvůli němu jsem do banky musel. Ztratil jsem přístupové informace a musel jsem si pro nové. Ještě, že to nebyly přístupové kódy k mému indonéskému účtu.
Uvítala mě příjemná bankéřka, která svou práci ovládala naprosto brilantně. Jen jsem sdělil svůj požadavek, během několika sekund v bankovním systému vygenerovala patřičné žádosti a v mžiku jsem byl „odbaven“. Následovala profesionální otázka, zda mi může ještě s něčím pomoci. „Zatím ne,“ odpověděl jsem, „ale až se transformuje váš penzijní fond, tak budu chtít přestoupit do dynamičtějšího.“
S bankéřkou jsem se na téma investic a penzijních společností bavil několik minut. V otázce investování měla velmi dobré znalosti a svým klientům nepochybně radila velmi dobře v mezích produktů své finanční skupiny. Jen…
…v otázkách penzijní reformy byla trochu zmatená. Jen obtížně dokázala rozlišit 2. a 3. pilíř. Nedivím se. Oba vznikají ve stejnou dobu, oba jsou státem regulované, oba mají čtyři povinné fondy, oba budou spravované penzijními společnostmi, oba slouží k zajištění na penzi…
Rozdílů je při tomto množství shodných rysů až žalostně málo. V jednom bude povinný fond státních dluhopisů, v druhém transformovaný fond. Oba ale mají zajistit alespoň návratnost vkladu. Do jednoho se bude odvádět část důchodového pojištění. Ale i do něj si budou muset lidé přispívat navíc z vlastní kapsy. U jednoho nebude možný jednorázový výběr naspořených prostředků… ale i druhý ztrácí spoustu současných výhod, není mezi nimi i jednorázový výběr? Není. Ale kdo se v tom má vyznat? Navíc když vláda každou chvíli tvrdí něco jiného…
REKLAMA
Z mého pohledu vidím dva základní problémy reformních snah vlády:
- špatnou komunikaci směrem k veřejnosti a
- časté změny vycházející z měnících se koaličních dohadů.
Orientovat se v takové situaci v připravované penzijní reformě mají potíže i lidé zběhlí ve financích. Jak se v ní pak mají vyznat ostatní lidé?